Jeho prozatím tři mladí členové mapují na svém webu sochy a plastiky, které stojí, a někdy hodně zanedbané, v ulicích jako pozůstatek takzvaného čtyřprocentního zákona. Ten až do roku 1991 říkal, že při každé státní stavbě musí jedno až čtyři procenta z jejího rozpočtu směřovat na uměleckou výzdobu.
Spolek založený počátkem letošního roku vyfotil a opatřil souřadnicemi GPS desítky těchto vetřelců a volavek, jak se těmto pouličním výtvorům také říká. Kde to šlo, dohledal též jejich autora a datum vzniku díla.
MF DNES si po e-mailu povídala se všemi členy spolku – třicetiletým technologem a předsedou správní rady kulturního fondu Statutárního města Liberec Jindřichem Gubišem, dvaadvacetiletým streetartovým umělcem Michaelem Mádlem a stejně starou studentkou české filologie na liberecké Technické univerzitě Kristýnou Markovou.
Jak takové pátrání po vetřelcích a volavkách vypadá? Objevujete je sami při toulkách ulicemi měst, nebo si na pomoc berete někoho či něco?
Marková: Některá díla jsou notoricky známá, ta byla součástí naší galerie jako první. Na spoustu plastik, na první pohled běžnému Liberečanovi skrytých, nás upozornili naši přátelé. Hodně nám pomohla i literatura a dobové fotografie. V některých případech nám v pátrání dopomohli i samotní autoři.
Když nějaké dílo objevíte, vyfotíte ho. Co následuje dál, hlavně když před vámi stojí například jen kus umělecky zpracovaného kamene bez podpisu jeho stvořitele?
Mádle: Ano, nejdůležitější informací u daného díla je jeho autor. Mnoho děl je opatřeno autorovou signaturou. U ostatních musíme pátrat. Nejproblematičtější bývá rok vzniku a umístění, protože ten si většinou nepamatují ani samotní autoři. Mnoho děl bylo v průběhu let přemístěno a některá beze stopy zmizela. Chceme, aby i o těch zmizelých zde zůstala zmínka a proto jsou součástí naší galerie i díla, která již neexistují.
Žulové Jablko od Oldřicha Plívy. Stojí nedaleko městských lázní v Jablonci.
U jakého díla bylo pátrání nejsložitější?
Gubiš: Do role badatelů nás vsadilo námi oblíbené dílo Bludičky. Byly umístěny v roce 1976 u Základní školy na Františkově a jejich autorem je Karel Wünsch. Někdy po roce 2000 zmizely přes noc neznámo kam a nám bylo líto, že o nich nikde není ani zmínka, proto jsme se spojili s autorem, pátrali v archivech, kde jsou umístěny školní kroniky, a chtěli jsme získat alespoň fotku zmíněného díla. Nakonec se nám podařilo získat fotografii papírového modelu z roku 1975 a pár fragmentů, na nichž je pokaždé zachycena některá z částí prostorově rozsáhlé instalace.
Vetřelce a volavky lidé dlouhá léta míjeli bez povšimnutí, ani radnice měst se o ně příliš nezajímaly. Před časem je ve stejnojmenné knize znovuobjevil umělec Pavel Karous. V jakém technickém stavu dnes jsou?
Mádle: Obecně je o veřejný prostor špatně postaráno a o umění v něm to platí dvojnásob. Příkladem za všechny je nádherný Květ od Štefana Nejeschleby, který byl ještě začátkem léta ukrytý v křoví na libereckém Šaldově náměstí. Až na náš popud se město o dílo postaralo. Gubiš: Nejdůležitějším bodem naší iniciativy je popularizace umění ve veřejném prostoru. S tím souvisí i ochrana těchto uměleckých děl, jelikož mnoho jich mizí nejen kvůli zlodějům, ale jsou i odstraňovány kvůli neznalosti a nepochopení historického kontextu.
Socha s názvem Děti od neznámého autora, která je v areálu ZŠ Kaplického v libereckém Doubí.
Přesto se zdá, že Liberec i Jablonec jsou města zasvěcená těmto sochám a plastikám...
Gubiš: Koncentrace umění v Liberci a Jablonci je značná a vděčíme za to hlavně zmíněnému čtyřprocentnímu zákonu. Několik velice kvalitních děl je pozůstatkem výstavy Socha a město, která se konala v Liberci v roce 1969. Paradoxně nejméně děl vzniklo v době, která se označuje jako svobodná, tedy po sametové revoluci. Některá díla vznikající v současnosti, jsou hodnocena rozporuplně. Přispívá tomu i fakt, že o umisťování děl do veřejného prostoru ne vždy rozhodují odborníci.
Vy jste nedávno vydali papírovou mapku několika liberecký děl, kterou mohou lidé najít v několika místních klubech a hospodách. Co v ní je?
Marková: Papírová mapka je tím, čemu my říkáme popularizace umění. Neobsahuje všechna díla, jen ta, která jsou podle nás nejzajímavější a domníváme se, že by mohla zaujmout. Plnohodnotnou galerií je ta naše internetová na adrese www.spoleksevp.cz. Naším prvním cílem bylo zmapovat Liberec a Jablonec nad Nisou, to se nám z velké části povedlo, teď chceme pokračovat i v jiných městech našeho kraje.
A další plány?
Mádle: V prvé řadě budeme rozšiřovat naši webovou galerii. Webová mapa na platformě googlemaps je již k dispozici a je součástí naší galerie Možná uděláme kompletní tištěnou mapu Liberce, ale to se nechte překvapit.
Vaši vrstevníci ve svém volném čase často provozují hodně odlišné aktivity, než je ta vaše. Proč jste se rozhodli zajímat se právě o vetřelce a volavky a založit váš spolek?
Gubiš: Spojoval nás zájem o umění a zároveň nás rozčiloval stav veřejného prostoru ve městě. Chápeme estetiku veřejného prostoru komplexně a nejde nám pouze o umění, ale jde například i o to, že veřejný prostor je degradován na výlohu pro umístění reklamy a to nepřispívá jeho kráse. Domníváme se, že jako oficiální spolek nás budou ti, kteří o stavu veřejného prostoru rozhodují, brát trochu více vážně.
