Jedním ze zvoníků je i Bohumil Stuchlík z Hnanic, části Hrubé Skály. „Začal jsem zvonit před dvaceti lety, když zemřela moje předchůdkyně Božena Bubáková,“ říká Stuchlík.
Ještě předtím se místním hasičům podařilo zachránit věžičku se zvoničkou, která na staré hasičské zbrojnici stávala.
Dnes je tu hasičská zbrojnice nová, ale zvon zní stejně jako před 105 lety, kdy vznikl zdejší sbor, a s ním dřevěná věžička s kovovým srdcem.
Stuchlík dnes zvoní už jen umíráčky a jako nejstarší muž z Hnanic s úsměvem říká, že už je na řadě.
„Učil mě starý zvoník z Bělé. Ten vždycky říkal, že musím zvonit tak, aby se dalo poznat, kdo zemřel. Jestli ženská, nebo mužskej. Člověk zazvoní, přeruší zvonění a znovu zazvoní. Když jen jednou, je to muž, když dvakrát, je to žena. Říká se tomu, že se zvon podtrhává,“ vysvětluje rituál zvonění.
Zatáhne za šňůru a zvon si ji vezme zpátky sám. Historie zvoníků v Hrubé Skále je stará nejméně dvě staletí a váže se ke stavbě kostela svatého Josefa z roku 1811. V něm roky zvonil Jan Houška.
Rodák z nedalekého Rovenska, dnes zastávající starostenský úřad, se ke zvonění dostal spíše náhodou. V 60. letech minulého století ministroval u rovenského faráře Antonína Špičky, pod jehož rajon spadala i Vyskeř a Hrubá Skála.
Historie zvoníků je stará dvě století
Tehdy onemocněla paní Křapková, která v kostele svatého Josefa zvonila a mladý Houška na prosbu faráře kývnul.
„Přijeli jsme do obce navečer, abych si vyzkoušel techniku při zvonění klekání, protože každý zvon pro svoji váhu vyžaduje trochu jiné zacházení,“ popisuje Houška.
Instalace staré zvoničky na novou hasičskou zbrojnici.
Dnes je jediným ze šestice místních žijících zvoníků, který nemá kde zvonit. Nahradila jej technika. V kostele sv. Josefa jsou dnes zvony poháněné elektricky a zvony na ruční pohon jsou k vidění jen na malých, takzvaných venkovských zvoničkách.
Zatímco dřív patřil zvuk zvonů k běžnému životu a řídil se podle nich život lidí i zvířat, dnes se z české krajiny vytrácí.
Přitom určovaly spolu se sluncem a církevním kalendářem rytmus duchovního i praktického života.
Katolická i evangelická víra lidem přikazovala během dne dodržovat mnohé rituály a hlasy zvonů k nim vybízely - za svítání v klášterech, v poledne či navečer k modlitbě.
Halasně oslavovaly významné události, vítaly procesí či varovaly před nebezpečenstvím ohně. Kromě Hnanic se čas od času bronzové hlasy rozezní v Doubravici, Krčkovicích, Zadní a Hoření Rokytnici a brzy také v Bohuslavi.
