Červnový večer 26. dne roku 1866 byl na Mimoňsku zalitý krví. Přes Sasko do českých zemí pochodovala pruská Labská armáda pod velením generála pěchoty Herwartha von Bittenfeld a žádná nepřátelská síla ji nedokázala zdržet.
Prošla Cvikovem a Mimoní a teprve u Kuřívod narazila na rakouské jednotky z I. armádního sboru generála jízdy Eduarda hraběte Clam-Gallase.
Vypukl první větší střet obou soupeřících armád, na jehož konci bylo částečně zpustošené město Kuřívody, tehdy Hünerwasser, a desítky padlých vojáků. Samotná srážka předznamenala, jak dopadne celá válka. Ta skončila bitvou u Hradce Králové a definitivní porážkou Rakouska.
Příčiny prusko-rakouského války v roce 1866 je třeba hledat v osobě pruského kancléře Otto von Bismarcka, který chtěl „krví a železem“ sjednotit německé země v jeden celek.
Určitý náznak lze najít již v roce 1848, ale daleko konkrétnější podoba tohoto záměru se dá počítat od roku 1862, kdy spočinul v čele diplomacie pruského státu. Rakousko si nepřálo jednotný německý stát, ale Bismarck využil jeho zájmy ve válce roku 1864 proti Dánsku.
Mocnosti hledaly spojence
„Počátek uvedeného konfliktu lze hledat již v roce 1815, kdy byl ve Vídni založen Německý spolek a evropské státy získaly novou podobu po skončení napoleonských válek. Nejsilnějším představitelem spolku byla habsburská monarchie a postupně sílící postavení pruského království znamenalo pro Rakousko jeho oslabení ve vedoucí pozici,“ vysvětluje Jiří Náhlovský, spisovatel a člen Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.
Oba státy hledaly na evropské půdě mocné spojence. Bismarckovi se povedlo zajistit si neutralitu Ruska, Anglie a Francie, naopak na svou stranu získal Itálii a některé menší německé státy. K Rakousku se přidalo Bavorsko, Hannoversko, Bádensko nebo Sasko a pro pruskou stranu to znamenalo rozdělení vojenských sil.
Rakouská pěchota v obranném postavení proti útoku jízdy.
Kvůli angažmá Itálie museli Rakušané otevřít rovněž dvě fronty, ale pro konečné řešení tehdejšího středoevropského konfliktu měly zásadní význam události v Čechách. Takže lze zcela jistě prohlásit, že na našem území se rozhodlo o vývoji evropské politiky na mnoho dalších let.
Prusové, v duchu svých strategických a taktických záměrů, vysílali už několik měsíců před vyhlášením války do českých zemí své důstojníky, kteří se vydávali za turisty, malíře, tuláky nebo osoby hledající práci, aby zdokumentovali krajinu, a to včetně zakreslení mostů nebo zapsání stavu cest a majetkové situace obyvatel v dané lokalitě.
To posléze umožnilo pruské armádě velmi rychlý a hladký postup do nitra Čech. Razili heslo „Odděleně pochodovat - společně udeřit“. Rakušané nedovedli vůbec využít výhody kopcovitého a členitého terénu Jizerských a Lužických hor, jako v roce 1778, a tím velmi usnadnili Prusům překonat příhraniční hvozdy.
První výstřely padly
První výstřely na české straně na tomto úseku fronty padly 26. června dopoledne u Kuřívod. Čelní jednotky Labské armády pod velením generálmajora Alexandera von Schölera se u Ploužnice střetly s hlídkami rakouské brigády generálmajora Victora von Leiningena.
Následné střety během dne vstoupily do dějin v souhrnné podobě jako srážka u Kuřívod. Prusové nasadili během dne celkem 4 prapory pěchoty, 1 prapor myslivců, 1 eskadronu husarů a 2 děla. Rakušané disponovali mnohem menšími silami v podobě 2 setnin pěchoty, 2 husarských čet a 1 praporem myslivců.
Boje probíhaly již v těsnější blízkosti Kuřívod, ale také v městské zástavbě a na okraji lesa rozkládajícího se směrem k Jezové. Právě v tomto lese došlo odpoledne k poslednímu střetu a jeho výsledek znamenal pro pruské jednotky definitivní vítězství.
Mezi domy dopadlo z pruské strany několik granátů, které mezi obyvateli způsobily nepopsatelný zmatek a mnozí z nich se snažili spasit útěkem do okolních lesů. Přesto se včasné neopuštění města stalo osudné dvěma z nich. Daleko méně početní Rakušané neměli sebemenší šanci na úspěch a museli ustoupit k Mnichovu Hradišti.
„O dva dny později se v okolí tohoto města spojila Labská armáda s pruskou 1. armádou přicházející od Liberce. Prusové v plném rozsahu splnili svůj záměr, a to ovládnout přechody přes řeku Jizeru a železniční spojení z Turnova do Liberce a do Kralup nad Vltavou,“ hodnotí pruský úspěch Jiří Náhlovský.
Zemřelo i 21 koní
Srážka u Kuřívod stála Rakušany 13 důstojníků, 264 mužů a 13 koní. Prusové odečetli ze svého stavu 3 mrtvé důstojníky, 46 mužů a 8 koní.
Lidé žijící v Mimoni a okolí byli rovněž zasaženi strádáním během válečného léta. „Pro civilní obyvatele byla tehdejší válka pohromou. Město bylo zatíženo velkými dávkami a odvody pro zásobování pruského vojska. Odvody se musely plnit v podobě mouky, chleba, piva i vína, také krmení pro koně,“ zdůrazňuje Miroslav Kuča z Mimoně, člen Klubu vojenské historie Česká Lípa.
Je třeba si uvědomit, že tehdejší obyvatelstvo bylo převážně německé, přicházející pruská armáda také, vznikaly proto velmi kuriózní situace. Popletli si během všeobecného zmatku totiž slova rekrutovat a rekvírovat a mysleli si, že budou násilně vřazeni do pruské armády.
Kvůli tomu někteří opustili svoje domovy a utíkali do vnitrozemí Čech nebo se schovávali v okolní krajině. „Po bitvě skončila většina oken a dveří v Kuřívodech vytlučených, ploty byly stržené, mrtví a zranění leželi v domech a zahradách,“ popisuje Jiří Náhlovský.
Rekvizice vypočítané pruskou armádou značně zatížily civilní obyvatele. Poukázal na to dokonce sám Jan Neruda ve svém fejetonu „A jak jedli“, kde píše:
„Jíst, jen jíst a mnoho jíst, zdálo se býti heslem pruským. Dobrá třetina okupačních oznámení pruských jednala výhradně o jídle. Četli jsme, že mimo denní stravu, mimo denních 40 000 bochníků chleba a bůhví co centů ovsa rekvírovali také měděný drát, mapy, boty cvočky, kůže, pytlové plátno, dřevěné strážní boudy, červené sukno, vlněné pokrývky, ruční mlýnky, vědrové sudy, mýdlo, posýpátko, kameny na tření barev, pravítka, kolomaz a jiné věci, jichž my obyčejně mezi potraviny nepočítáváme.“
Porazit, nikoliv potupit
Pozdější porážka rakouské Severní armády a saského sboru u Hradce Králové, nebo Sadové, jak se tato bitva také označuje, zpečetila osud Rakouska, ale i jeho spojenců.
Německý spolek zanikl a došlo k vytvoření základu pro nové uspořádání ve střední Evropě. Bismarck dosáhl plně svých cílů, nicméně nebylo v jeho zájmu zcela habsburskou monarchii srazit na kolena.
Rakousko bylo třeba porazit, nikoliv potupit. V čele nově vzniklého Severoněmeckého spolku stanulo Prusko, které s dalšími německými státy, z nichž mnohé v roce 1866 stály proti němu jako nepřátelé, v letech 1870-71 drtivě porazilo císařskou a následně republikánskou Francii.
Z Rakouska vzniklo v roce 1867 Rakousko-Uhersko a přesměrovalo svůj zájem na Balkán, kde ovšem byly politické záměry Ruska. Sud střelného prachu, na němž Evropa seděla, se začal povážlivě plnit, až vybuchl v roce 1914 v Sarajevu.
Zajímavou připomínkou prusko-rakouské války jsou pomníky v samotných Kuřívodech a u silnice směrem na Mnichovo Hradiště, které vznikly v letech 1868 - 1895 a do roku 1991 se zachoval pouze jeden.
Padlí mají pomník
Ve spolupráci Komitétu 1866 a Obecního úřadu Ralsko vznikl v roce 2005 pomník u kostela sv. Havla na památku rakouských vojáků. V následujícím roce vyrostl vedle pomník věnovaný vojákům pruské armády.
V roce 2007 byla provedena obnova pomníků podél silnice na Mnichovo Hradiště ve spolupráci Komitétu 1866 a Vojenských lesů, divize Mimoň. V roce 2008 se otevřela v Kuřívodech ve spolupráci s Městským úřadem Ralsko symbolicky turistická stezka z Mimoně do Bosně. Popisuje jednak srážku 26. června, ale také střet u Mnichova Hradiště 28. června 1866.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
V souvislosti s rokem 1866 stojí také za zmínku sousední Mimoň. Na bývalém hřbitově u Božího hrobu se nachází místo posledního odpočinku 33 vojáků obou válčících stran.
Na hrobě jsou dvě desky se jmény vojáků, jejich hodnostmi a útvary, kde sloužili. Další památku lze najít na místě zbourané školy, kde byl zřízen první lazaret, kam se dostali ranění od Kuřívod.
Zajímavá je i expozice k prusko-rakouské válce v městském muzeu, kde se návštěvníci mohou seznámit s dalšími historickými detaily. Na figurínách navíc zhlédnou rakouskou a pruskou výstroj. Takto pojatá stálá expozice k roku 1866 se stala prvním muzejním produktem v našem kraji.
