Původní průčelí servisu. Před ním stojí americký Pontiac Firebird TransAm,...

Původní průčelí servisu. Před ním stojí americký Pontiac Firebird TransAm, jehož majitel nový autoservis navštívil. | foto: archiv Jiřího Foppa

Před 40 lety změna písmen v názvu libereckého autoservisu pobuřovala

  • 20
Zákazníci mohli v „přímém přenosu“ sledovat velkým oknem, jak mechanici opravují jejich embéčko. Na něco takového nebyli v autoservisech tehdejšího Československa zvyklí. Punc jisté světovosti dodal libereckému autoservisu Likov, kromě zahraničních diagnostických přístrojů, nápis Autoservice na průčelí – oslovoval zákazníky netradičně v angličtině.

Ve své době patřil tento autoservis k nejmodernějším v tehdejším Československu. Otevřen byl 26. května 1977 v dnešní Hodkovické ulici (autoservis Likov fungoval do 90. let, pak jej vystřídala společnost Auto Enge a.s., dnes je tam Car Centrum Liberec). V pátek od otevření uplynulo 40 let.

Při té příležitosti se v 16 hodin sešli zaměstnanci i motorističtí přátelé v liberecké restauraci Václavka. „Na otevření byla i televize,“ vzpomíná Jiří Fopp, který v autoservisu od jeho prvního dne pracoval jako přejímací technik.

Dobový liberecký Vpřed napsal: „Nový servis v Liberci–Rochlici je vybaven nejmodernějšími diagnostickými přístroji, válcovou zkušebnou výkonů motorů ASH 200, jedinými v kraji.“

Technologie stála dva miliony tehdejších korun. Autoservis se zaměřoval na opravy všech modelů vozů škoda a VAZ Žiguli. Dělal i garanční prohlídky Škody 105, 120 a modelů Vaz.

Cizince v servisu neodmítli

Díky Jiřímu Foppovi nesl autoservis označení v angličtině. Dnes jde o běžnou věc, v normalizační ČSSR ale nepatrná změna písmenek pobuřovala.

„Pokud projížděl cizinec v zahraničním voze a měl problém, neodmítli jsme ho. Aby byl nápis mezinárodně srozumitelnější, prosazoval jsem nápis Autoservice. Trvalo půl roku, než se to podařilo. Myslím, že to bylo poprvé v Československu. Byla to doba nejtvrdší normalizace a tehdejší představitelé se báli toho, že výrazy v angličtině budou propagovat Západ,“ řekl Jiří Fopp.

Představu dobového autoservisu dnes navodí scény z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Především pasáže s úplatky. „Film realitu značně zkreslil. Zákazník u nás maximálně zaokrouhlil při placení cenu nahoru. Kvůli plnění plánu byli u nás zákazníci vítáni. Jiné to možná bylo v Praze, kde bylo hodně aut a málo servisů,“ vzpomíná Fopp.

Podle něj byl servis pod několikerou kontrolou. „Inkognito nás testoval i Svět motorů. Vyhodnocoval pak celý proces od přejímky, přes opravy až po dodržení výše předběžné ceny. Ta se tehdy nesměla v určitých procentech odchylovat. Dnes jsou rozdílné hodinové ceny, proto se předběžná kalkulace konečné ceny v různých servisech značně liší.“

Ženy do servisu moc nejezdily

I s garančními prohlídkami odbavil servis asi 50 aut denně. Novinkou tehdy bylo, že se na příjmu pracovalo od 6 do 18 hodin včetně služby pro zákazníky na dílně. „Prodlouženou stálou službu včetně soboty do dvanácti by dnes jistě uvítalo mnoho zákazníků,“ míní Fopp.

Všímá si i toho, že oproti dnešku jezdilo dříve do autoservisů velmi málo žen. „Mám také dojem, že při reklamacích měli zákazníci větší znalosti. Nenechali by se tolik přesvědčit o nutnosti víceprací. Většinou se to dnes děje kvůli přemíře elektroniky ve vozech,“ líčí Fopp.

„Na druhou stranu dnes v mnoha servisech půjčují na dobu opravy náhradní vůz a to je příjemné. Řidič nepocítí omezení ve svých aktivitách.“