Je chudoba Romů důsledkem jejich diskriminace, nebo je společnost vytlačuje na okraj právě proto, že jsou chudí? Tak se ptá rakouský novinář a spisovatel Norbert Mappes-Niediek. Dlouhé roky dělal korespondenta rakouských novin pro jihovýchodní Evropu, dva roky pracoval pro Spojené národy v bývalé Jugoslávii.
Když mu vloni vyšla publicistická kniha Chudáci Romové, zlí Cikáni, zvedla se mimo uznalé recenze v Rakousku i vlna nevole. Mappes-Niediek je totiž přímočarý, drsný a drzý. Neschovává se za korektní vyjádření, nesouhlasí s vládními ani nevládními programy, píše o tom, co na svých cestách viděl a jak tomu rozumí. Titul je teď k mání i v češtině.
Píše se v něm mimo jiné: "Jsou Romové problém? Nebo sami nějaký mají? Úřady nevědí, jestli musí těmto záhadným bytostem pomáhat, nebo jestli je mohou ignorovat. Názory politické reprezentace i veřejnosti kolísají mezi představami o deportacích a nejasným přáním integrace." Už jen název knihy je velmi výstižný. Přístup k romské menšině je přesně takový - buď je litujeme, nebo se jich bojíme a nadáváme na ně. V obou případech však striktně trváme na rozdělení na my a oni.
Žebráci s mercedesem
Mappes-Niediek si také velmi dobře všímá odlišností v západním a východním přístupu: "Na Východě příčinu problému vidí v chování a kultuře Romů, kteří nechtějí pracovat, neposílají děti do škol, veškeré peníze vždy hned utratí a příliš holdují alkoholu. Na Západě vinu svalují na diskriminaci ze strany rasistických šosáků. S oběma názory lze v lecčem souhlasit, ale v jádru nemá pravdu ani jeden z nich."
Autor popisuje historii romského etnika ve východní Evropě, i Československo a následně Českou republiku zmiňuje. Třeba v souvislosti s neblahým přístupem našich škol, jejichž kvalita se často měří podle počtu romských dětí ve třídě, čím méně, tím lépe - a romské děti tak končí automaticky ve zvláštních školách. A pokouší se i vyvrátit mýty, které kolem Romů panují. Třeba ten, který tvrdí, že žebrající Cikán večer spočítá své tisícovky a nasedne do mercedesu zaparkovaného za rohem. Terénní výzkum prokázal, že nejlépe si žijí žebrající Romové v Londýně - a ti si vydělají průměrně dvacet liber denně, takže žádné mercedesy.
V čem je publikace Chudáci Romové, zlí Cikáni tak dobrá? Vychází z pramenů jako náročný výzkum, přitom je pojatá zčásti jako beletrizované příběhy Romů, s nimiž se autor poznal. Nebojí se, že ho někdo kvůli nekorektním prohlášením zkritizuje, a tak konstruktivně šije, do koho se dá. Odhaluje předsudky, které mají i čtenáři pyšní na svoji toleranci. Ale hlavně míchá "romskou problematiku" s problémy současné eurozóny, finanční krizí, digitální dobou či s důsledky kapitalismu obecně.
Odvážný je pak hlavně v závěru, k němuž směřuje - tvrdí, že nepotřebujeme řešit Romy, ale chudobu. Dotace, z nichž žije mnoho zdánlivě prospěšných proromských organizací, se tak míjejí účinkem. Podle Mappes-Niedieka totiž mohou pomoci několika konkrétním rodinám, ale problém sám o sobě neřeší, jen uhlazují.
