Slaba už není ve svém boji osamocený jako před lety, kdy na krvavé senoseče marně upozorňoval. Podpořilo ho dokonce ministerstvo životního prostředí. Vznikla webová aplikace, sdružující myslivce, zemědělce a veřejnost ve společné snaze ohlídat sečené louky.
„Impulsem byl loňský případ, kdy mi jeden zdejší zemědělec nenahlásil senoseč, přestože mu to ukládá zákon. Já tam přišel pozdě a našel několik zmrzačených srnčat, která jsem musel dostřelit, abych jim ukrátil utrpení,“ vzpomíná myslivec na začátek projektu.
Naštvaný a frustrovaný začal oslovovat ostatní zemědělce, sháněl dobrovolníky na pročesávání luk, založil facebookovou stránku a oslovil i ministerstvo. Tomu se myšlenka záchranných akcí zalíbila. A všechno se rozeběhlo.
„Po schůzce s myslivci i zemědělci jsem se rozhodl, že společně rozjedeme kampaň, která by tento neutěšený stav pomohla zlepšit. Součástí kampaně je i zcela nová webová aplikace, kterou vyvíjí Ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze a díky níž se, doufám, podaří nastartovat rychlou a jednoduchou komunikaci a spolupráci mezi zemědělci, myslivci a dobrovolníky,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.
Myslivci budou vyhánět zvěř z luk
„Rád bych tímto vyzval veřejnost, aby aplikaci využívala a zároveň aby dobrovolníci vyráželi do terénu jen v doprovodu myslivců, kteří jim poskytnou odborné instrukce, tak aby jejich pomoc byla skutečně účinná a pomohla zlepšit ochranu zvířat ohrožených při sečích,“ potvrdil.
Jak celá věc funguje? Principem je, že zemědělci v aplikaci nahlašují louky, které budou sekat. Myslivci pak koordinují vyhánění zvěře z luk, k čemuž jim pomáhají dobrovolníci. Těch už se do aplikace za prvních pár týdnů existence přihlásilo několik desítek a další každým dnem přibývají.
„Kdo chce pomoct, ani se tam nemusí nutně registrovat. Stačí oslovit myslivce v místě, kde žije a nabídnout jim pomoc,“ vysvětluje Petr Slaba. Pomoc pak v praxi vypadá následovně - dobrovolníci s myslivci procházejí louky těsně před sečením a vyhánějí z něj zvířata. Svojí přítomností, i přítomností psů, navíc louku takzvaně „zapachují“, takže po nich už tam žádná srnka své mladé nepřivede.
„Že to funguje, jsme se přesvědčili hned. Před několika dny mi hlásili myslivci z okolí, že na louce, kde loni zahynulo 17 srnčat, našli letos mrtvé čtyři. U nás v lokalitě Beškov-Blatce je už posečeno šest luk a zatím žádná mrtvá srnka. Pokud takový rozdíl bude všude, zachráníme v rámci republiky tisíce, snad statisíce zvířat před krutou smrtí,“ vypočítává Slaba.
Usmrcení zvěře dlouho nikdo neřešil
Problém s úhynem zvěře při senosečích přitom není tak starý. Ještě v minulosti, kdy byla větší část půdy využívána k pěstování plodin, tento problém myslivci téměř neřešili.
Až v současné době, kdy se řada polí změnilo na louky a pastviny, zabitých zvířat přibylo. Řešení je přitom velmi prosté, být při senoseči ohleduplný.
„Někteří zemědělci se tak chovají. U nás je například zemědělec Martin Kašpar, ten nám dá vědět, oznámí místo a čas, při senoseči jede pomalu a dává pozor,“ upozorňuje Petr Slaba.
