V čase aprílových vrtochů ukazuje v pátek dopoledne nebe nad Libercem svoji vlídnější tvář. Vrcholek Ještědu neobklopuje prstenec z mlhy. Počasí jako stvořené pro výlet. Pokochat se výhledem z ochozu liberecké dominanty touží téměř třicetičlenná skupina lidí, jež míří kabinovou lanovkou vzhůru...
Přibližně za polovinou kopce však kabina zahrká a lidé zůstanou viset asi dvacet metrů nad zemí. Průvodčí lanovky se kácí k zemi, vypadá to, že ho zachvátil infarkt.
Jeden z osazenstva kabiny zvedá černé sluchátko telefonu na řídícím panelu lanovky. „Pomoc, uvízli jsme tady a průvodčí má zástavu srdce,“ volá muž dolů do stanice. Nad městem začíná velká záchranná akce.
Avšak pozor, tady něco nehraje. Za chvíli se kabinou nešíří panika, ale smích a průvodčí vypadá, jakoby infarkt jenom předstíral. Je tomu tak. Drážní hasiči společně s horskou službou a krajskými hasiči totiž nacvičují záchranu lidí z uvízlé lanovky.
Kolaps průvodčího jako bonus
„Podobné cvičení děláme dvakrát do roka. Většinou když je pravidelná odstávka lanovky. Dnes tu nacvičujeme situaci, kdy navíc zkolaboval průvodčí. Ten je jinak na podobné situace proškolen a má přímo v kabině záchranné vybavení,“ vysvětluje Josef Šperl, velitel liberecké pobočky Hasičské záchranné služby Správy železniční dopravní cesty.
Vybavení sestává ze sedáku a lana ukrytých v otvoru v podlaze. Ten pak zároveň slouží jako místo, kudy pasažéry průvodčí za pomoci kladky u stropu pouští ven. Jenže nyní zkolaboval a je to na hasičích.
První hasiči jsou vidět na obzoru asi po pěti minutách. Běží z prudkého kopce kousek pod lanovku. „Jejich úkolem je nyní vystřelit lano na lano, na kterém visí kabina,“ říká uvnitř jeden z hasičů, který dostal roli figuranta.
Jako dveře poslouží okno
Když se podaří lano ukotvit, dva z hasičů a jeden člen horské služby po něm stoupají do kabiny. Jako dveře jim slouží okno, které vyndají za pomoci přísavky. Nejprve je třeba udělat prostor, aby dolů mohl zraněný průvodčí, kterého záchranáři upevnili na nosítka.
Cestující se tak v lanovce musí chvílemi mačkat jako v ranní špičce v pražském metru.
„Zajímavé je, že jsme tu nikdy neměli incident, kdyby se doopravdy museli evakuovat lidé. Ale jednou jsem vezl paní, která měla strach z otevřených prostor a odmítala vylézt z kabiny ven na Ještěd,“ říká průvodčí ještě před tím, než ho na nosítkách hasiči spustí dolů.
Za ním dolů na laně míří další a další cestující. Jedním z nich je i Ivana Michalisková z Děčína.
„Bylo to zajímavé, pánové hasiči se o nás nahoře hezky starali a přistání na laně bylo hladké. Strach jsem neměla, neslaňuji poprvé, občas chodím lézt,“ svěřuje se, když její nohy cítí pevnou zem. Dolů pak zachráněné odváží speciální pásové vozidlo.
