Největší díl práce odvedl železničář ve výslužbě Jiří Šťastný. Z celkových 2 713 hlasů jich 2 100 shromáždil na podpisové archy od lidí sám (o výsledcích ankety jsme psali zde).
„Chodil jsem po Mimoni, ale i po České Lípě nebo Jablonném v Podještědí. Byla to fuška, ale protože jsem Mimoňák a ke všemu ještě ajznboňák, dělal jsem to s láskou,“ podotkl Šťastný.
Na předávání ceny mimoňskému nádraží byl Šťastný přítomen také a konečně prý může prohlásit, že je šťastný i s malým „š“.
„Máme obrovskou radost. Nádraží je brána do města a jsme rádi, že kdo vystoupí na našem nádraží, vidí to samé, co viděli cestující v roce 1900, kdy nádraží postavili,“ pochvaluje si starosta Mimoně František Kaiser.
Pomoc od výpravčí z Jablonného
Vítězství Mimoně potěšilo i Květu Slabou, výpravčí z Jablonného v Podještědí a dobrou duši zdejší železnice. Sama pomohla vybojovat druhé místo pro svou domovskou stanici v loňském roce a v roce 2013 pak přispěla k výhře nádraží v Rynolticích, kde s manželem bydlí. I ona sháněla podpisy pro Mimoň, kde se dalo.
„Jsme trať krásných nádraží. Poslednímu úseku transverzálky mezi Mimoní a Libercem se někdy říká malý Semmering - je totiž stejně dlouhý, má taky viadukty a tunely. Na rakouském Semmeringu mají stejné domy, postavené z kamenů získaných ražbou tunelů, my máme stejné domy z pálených cihel, což je taky jednotný styl a lidem se líbí,“ zamýšlí se Květa Slabá.
Odpověď má i na to, proč malé nádraží v Mimoni porazilo i velké nádražní budovy jako je Uherský Brod.
„Všimněte si, že většinou vyhrávají nádraží, kde ještě slouží výpravčí v červené čepici. To je asi pro lidi důležité a myslím, že i velkým handicapem Uherského Brodu, který má krásné nádraží a skončil druhý. On tam už nemá výpravčího. Jsme pomalu nahrazováni technikou, tak je to po celé Evropě, ale naše trať se zatím drží,“ říká výpravčí.
„Někdy si říkám, že Bůh má naši trať rád - tak ať to vydrží,“ dodává Slabá.
Výtah pro čtyři půllitry
K vítězství Mimoně mohla přispět i jedna kuriozita v tamní nádražní hospodě. Používají tam výtah na pivo, kterým se dopravují na horní ochoz až čtyři půllitry. Servírka tím ušetří kroky a štamgasti cenné minuty.
V desetileté historii soutěže jde už o pátý úspěch a druhé prvenství jedné ze stanic ležící na Severočeské transverzálce, části Ústecko-teplické dráhy. Trať mezi Českou Lípou a Libercem postavili, neboť bylo potřeba zajistit dodávky uhlí pro Liberec a jeho fabriky. První vlak od České Lípy tudy projel 16. září 1900.
Tehdejší železniční společnost Ústecko-teplická dráha vystavěla i další architektonické skvosty a pozoruhodné stavby po celé délce trati, například železniční most v osadě Karba v Zahrádkách. Nádražní budovy byly v jednotném stylu z červených pálených cihel a jsou si podobné.
Mimoňské nádraží nemělo stát
Mimoňské nádraží přitom vůbec nemělo vzniknout. Akcionáři drah žádali, aby se trasa zkrátila ze Zákup rovnou na Brniště a tím se ušetřilo pět kilometrů. Mysleli si, že díky tomu tu bude platit levnější tarif.
Jenže v Mimoni věděli, že bez trati jsou ztracení. Jednosměrné napojení na Českou Lípu nestačí.
„Měšťané, starosta, průmyslníci i hrabě Hartig tehdy posílali deputace do Vídně a lobbovali za to, aby nádraží v Mimoni postavili a že bude přínosem. Na poslední chvíli, v roce 1898, návrh díky přímluvě říšského rady prošel. Jenže všichni v té době už věřili ve vítězství kratší varianty, takže budova vyprojektovaná pro Mimoň už tou dobou stála v Jablonném. Protože stejná budova tu stát nesměla, pro Mimoň dodatečně vyprojektovali tuto,“ přibližuje popularizátor mimoňské historie Jiří Šťastný.
