Dům, s nímž se pro jeho pompéznost a zároveň strohost po válce čeští přistěhovalci jen těžce sžívali, vyprojektoval architekt Fritz Lehmann; jednalo se o budovu spojené pojišťovny Assicurazioni Generali a Moldavia Generali.
Po dostavbě, provedené místními firmami Gustav Sachers & Söhne a Pittel & Brausewetter, nabízel dům obložený hrubě opracovanými kvádry liberecké žuly kanceláře, hotelová i nájemní bydlení, pod střechou se nacházely ateliéry a v přízemí kavárna. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny.
Vstup jen v patřičném oblečení
Kavárna, nesoucí během let postupně jména Winkler, Procházka, Pol a od roku 1953 Nisa, bývala vyhlášeným místem. V knize Marka Řeháčka Liberecké zajímavosti se objevila vzpomínka pamětníka Roberta Poláčka na dobu krátce po jejím otevření.
Kavárna Winkler aspirovala na nejmodernější podnik své doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné, efektní nosné sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty.
„Kavárna Winkler aspirovala svým zařízením na nejmodernější kavárnu té doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné nosné efektní sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty. V roce 1937 tam hrál perfektní orchestr pod taktovkou chorvatského dirigenta jménem Lipšakov a zpíval tam černý tenorista Rigoletto. Taktéž v té době vystupovali na doplnění kavárenského programu různí umělci a artisté. Například duo s excentrickými tanci, dále havajští umělci s kytarami a úžasný artista Robert Kellner. Do tohoto luxusního podniku se smělo jen v patřičném oblečení,“ zavzpomínal pamětník.
Tancovalo se nahoře v prvním patře i dole v přízemí, v šedesátých a sedmdesátých letech v kavárně hrály špičkové barové kapely, mládež dováděla na hojně navštěvovaných diskotékách či odpoledních čajích, vystupovaly tu i orchestry Gustava Broma nebo Ladislava Bareše, hrával zde populární diskžokej Oscar Gottlieb.
Od bufetu k bance
Po pádu socialismu už kdysi slavná kavárna spíše jen skomírala, později se změnila v bufet s vývařovnou a definitivní ránu pohostinskému provozu zasadil rok 2015, kdy v Nise otevřela svou pobočku banka Sberbank.
Dům byl během desetiletí bohužel poškozen řadou přestaveb. „Největší ztrátou je znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi,“ posteskl si památkář Jaroslav Zeman.
Památkáři ale v tomto případě mnoho nezmohou. Nisa totiž není v seznamu kulturních památek.
