Vše má svůj čas. Před pár lety ještě obecně téměř nemožná schopnost přiznat normalizačnímu umění v některých případech kvalitu již funguje.
O plastiky byl enormní zájem.
Důkazem byl nečekaně vysoký zájem o exkurzi za plastikami. Zástupce libereckého magistrátu, referenta odboru ekologie a veřejného prostoru Michala Vinaře, který zájemce o plastiky po jejich skladišti prováděl, účast překvapila.
„Nečekali jsme takový zájem a už vůbec ne to, že si někdo bude chtít vzít tuhle obrovskou pískovcovou plastiku,“ ukázal na monumentální dílo od Štefana Nejezchleby, které zdobil letopočet 1945 a pěticípá hvězda.
Plechové torzo neslo srp s kladivem
Dorazili i Jindřich Gubiš a Michael Mádle ze Spolku za estetiku veřejného prostoru, jenž se věnuje mapování stále existujících i zaniklých soch a plastik v Liberci.
„Tohle plechové torzo nás mile překvapilo. Je to záležitost, která byla v totožné podobě na několika místech v Liberci. Nahoře byly původně tři skleněné lampy, které v noci svítily, a ve třech kruhových výřezech byly holubice míru, pěticípá hvězda a srp s kladivem. Šlo o ideologicky zaměřenou plastiku, takže po revoluci šla jako jedna z prvních. Teď tu leží a rezne,“ vyprávěl Jindřich Gubiš.
Jindřich Gubiš (vlevo) a Michael Mádle ze Spolku pro estetiku veřejného prostoru se zájmem zkoumají normalizační plastiky.
Shodou náhod se zrovna před časem na facebookovém profilu spolku rozeběhlo téměř detektivní pátrání po tom, kde všude tato abstraktní plastika, zvaná Kvetoucí lampa, po městě stávala.
„Hned na třech různých místech. Před panelovým domem v ulici Aloisina výšina, dále na křižovatce ulic Dělnická a Červeného v Rochlici, kde torzo stálo ještě roku 2011 a u tramvajové zastávky Dolní Hanychov,“ zveřejnili členové spolku na Facebooku výsledky svého pátrání.
Trosky nadšenci zrepasují
O to větší bylo jejich překvapení, když první, co po příchodu k plastikám na dvoře technických služeb viděli, byly trosky dvou z těchto děl. „To snad není možné,“ pousmál se Gubiš. Bylo rozhodnuto: fragmenty jednoho z nich si členové spolku odvezou.
„Rádi bychom je zrepasovali a pokusili se znovu je někde umístit, samozřejmě bez době poplatných symbolů. Dobré by to bylo zpátky tam, kde už plastika stála,“ zasnil se Michael Mádle.
Tvůrce uměleckého díla zatím není známý. „Nyní po něm zrovna pátráme,“ naznačil Gubiš.
Abstraktní plastika se zamlouvala i Miloši Krčmářovi, řediteli územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Liberci. Ani on si totiž nenechal ujít možnost se na plastiky určené k rozdání podívat.
„Je to nejzajímavější dílo, které má sochařskou hodnotu. Další věci jsou spíš jen pomníky, které měly něco připomenout nebo na něco upoutat a jejich sochařská, potažmo umělecká hodnota je povětšinou velmi nízká,“ prohlásil.
Desku si vzal i Národní památkový ústav
Díky Krčmářově návštěvě získá jedno z výtvarných děl také Národní památkový ústav.
„Projevili jsme zájem o desku, která připomíná první světovou válku, a to i z důvodu, že na příští rok je v plánu výstava, jež připomene pomníky a památníky k této válce u příležitosti sta let od jejího ukončení,“ prozradil.
Deska skončí v sídle památkového ústavu. „Předpokládáme, že v průběhu tohoto nebo na začátku příštího roku projde restaurátorským zásahem,“ doplnil ředitel.
