„Máme je ze zoo v Hluboké nad Vltavou, takže jsou zvyklí na lidi, přestože nejsou ochočení. Věříme, že tu založí úspěšně se rozmnožující rodinu,“ komentuje Jitka Větrovcová, koordinátorka záchranného programu pro sysla při Agentuře ochrany přírody a krajiny.
Ještě před vypuštěním syslů udělali ochránci přírody do země dvacítku děr. Do každé z nich strčili jednoho sysla a zvíře pak „uvěznili“ napuštěnou pet lahví, aby nikam neuteklo. Tento na první pohled drastický způsob zaručil, že zvířata se ihned nerozutečou do lesa.
„Oni se hravě prohrabou ven a noru už budou brát za svoji. Nikdo nechce, aby nám tu vystresovaní běhali a stali se kořistí nějakého dravce,“ zdůraznila Větrovcová.
Nejen dravci, ale hlavně zemědělci jsou příčinou, proč už v Česku syslové jen přežívají. Uškodil jim prudký rozvoj zemědělství, používání postřiků, hnojiv, rozorávání mezí a zcelování pozemků. Jejich stavy se odhadují na pět tisíc jedinců rozmístěných do 36 lokalit různě v Česku.
V kraji zbyl jediný sysel
Ta v Hodkovicích je nejsevernější a zároveň jediná v Libereckém kraji. Ještě před deseti lety tu žilo deset syslů, dnes už jejich kolonie prakticky neexistuje. Odborníci mluví o jediném přeživším syslovi, lidé z blízkého letiště si myslí, že jsou tři. I tak by ale zdejší syslí kolonie byla před zánikem, nebýt dvacítky nových zvířat.
„Tato kolonie syslů je sice považována za odumřelou, ale přesto jsme lokalitu vyhodnotili jako nejvhodnější pro opětovné vysazení. Vděčíme za to hlavně vstřícnému majiteli, kterým je místní aeroklub. Sysly tu vidí moc rád,“ podotkla Radka Vlčková, vedoucí oddělení ochrany přírody při odboru životního prostředí libereckého krajského úřadu.
Syslové dostanou políčko s obilím
Aby se zdejším syslům dařilo, Liberecký kraj zřídí u letiště malé políčko s obilím. „Potravní nabídka je tu docela chudá, takže věříme, že jim obiloviny pomohou přežít,“ dodává Vlčková. Plochu bude Liberecký kraj také pravidelně sekat, syslové totiž mají rádi nízkou trávu. Ve vysoké se snadno stávají kořistí dravců.
Lidé z aeroklubu považovali zdejší sysly za své maskoty a proto se z jejich návratu těší. „Oni na nás byli zvyklí. Vždycky ráno se jako antény vztyčili nad přistávací dráhou a pozorovali letadla. Přes den se před sluncem schovali do nor a večer už zase hlídkovali,“ zavzpomínal vedoucí letového provozu Miloslav Fišer.
V poslední době už pozoroval vždy jen jednoho sysla. Co zdejší syslí rodinku zahubilo se neví, Jitka Větrovcová si myslí, že takto malá a izolovaná populace byla předem odsouzena k zániku. „Byli velmi náchylní k výkyvům počasí nebo na útoky predátorů. Navíc neexistovali žádní syslové v okolí, kteří by chybějící zvířata doplnili,“ vysvětluje.
Hlodavce darovala zoo v Hluboké nad Vltavou
Zvířata darovala jihočeská zoo v Hluboké nad Vltavou. Tam se odchov daří, po oddělení hodkovických syslů jich zbylo asi padesát. Zdejší asistentka zoologa Markéta Jeriabková sysly označila čipem, takže bude možné za čas provést kontrolu. Ovšem za předpokladu, že sysly se podaří chytit.
Drsnější podještědské klima by syslům nemělo vadit. „Viděla jsem sysly chovat ve švédské zoo,“ podotkla Markéta Jeriabková. Jediné, co syslové nesnáší, je voda. Letiště Hodkovice nad Mohelkou se ale nachází na náhorní plošině, která i po vydatných deštích rychle vysychá.
Sysel obecný byl popsán roku 1766. současné době rozšířen pouze ve střední a jihovýchodní části Evropy. V hloubce 30 – 50 cm pod povrchem vyhrabává sysel vodorovnou chodbu. Sysel má zimní spánek, během něhož se neprobouzí, a proto si potravu dopředu nehromadí. Na rozdíl od křečka, který si dělá zásoby, je tak lidová slovesnost se svým termínem „nasyslit“ k syslovi nespravedlivá.
