Konec dlouhé sportovní kariéry je však spojený i s radostným začátkem. Úspěšná biatlonistka oznámila, že je těhotná. S partnerem Markem Lejskem očekává na konci listopadu narození potomka.
„Je to pro mě něco úplně jiného, začíná nová životní etapa,“ šťastně vykládá Veronika Vítková. „A je to zároveň i nejhezčí možné řešení mých problémů poslední zimy.“
Poslední dvě sezony se trápila. S celkovou únavou organizmu si ona, trenéři ani lékaři nevěděli rady. Deváté místo ve stíhačce v Soldier Hollow v únoru 2019 zůstalo během tohoto období jejím maximem.
V sezoně 2019 - 2020 už absolvovala pouze dva pohárové starty. Po 45. místě ve sprintu v Östersundu následující vytrvalostní závod pro celkové vyčerpání ani nedokončila. Načež opustila reprezentační tým, snažila se dát zdravotně do pořádku, jenže výrazné zlepšení nepřicházelo.
Při lednovém testu v Českém poháru se svěřovala: „Tělo mě pořád nepustí na trati do vyšší frekvence tak, abych v ní setrvala.“
Po testech na spirometrii pracovala s variantou, že je na vině špatné dýchání. Ovšem pocity na trati byly stále stejné.
„Jakmile chci zrychlit, zase se objeví záklopka, která mi vyšší frekvenci neumožní,“ popisovala. „Tělo mi najednou připadá totálně zesláblé, vyčerpané, bez energie. Jedu potom pořád ve stejném tempu, v určitém tunelu, kdy už ani nevnímám věci okolo sebe. Pak přicházejí i jakési mžitky před očima.“
Do sezony znovu nenaskočila, ale stále doufala, že se přes léto dá dohromady a v následující zimě se vrátí.
Těhotenství vše změnilo.
Rozhodnutí bylo najednou tak snadné.
Biatlon tvořil 21 let nedílnou součást jejího života, věnovala se mu od páté třídy základní školy.
Teď mu dává sbohem.
Už coby juniorka byla mimořádným talentem, vybojovala světové zlato ve vytrvalostním závodě i ve štafetě. V devatenácti letech debutovala v roce 2008 na mistrovství světa dospělých. O rok později už na šampionátu v Pchjongčchangu vybojovala senzačně páté místo ve vytrvalostním klání a další dvě umístění v elitní desítce.
Jenže mimořádný rozlet Veroniky Vítkové vzápětí v létě 2009 zabrzdila zrádná meningitida. Postihla okolí hypofýzy, což způsobovalo návaly extrémní únavy. S následky onemocnění se vyrovnávala řadu let.
Po návratu do Světového poháru nicméně od sezony 2009 - 2010 každým rokem v celkovém pořadí stoupala. Postupně v něm skončila 63., 53., 25., 16., 9. a 4.
Ještě v letech 2016 a 2018 byla celkově dvakrát osmá.
Závodila pod vedením trenéra Jindřicha Šikoly, od kterého v roce 2014 přešla pod Zdeňka Vítka. Právě sezona 2014 - 2015 byla v jejím podání životní. V Oberhofu poprvé vyhrála závod Světového poháru, celkem dvanáctkrát stála na stupních vítězů, získala světový titul se smíšenou štafetou i malý glóbus se ženskou štafetou.
Už předtím, v roce 2013 slavila se smíšenou štafetou v Novém Městě bronz z mistrovství světa a o rok později stříbro na olympiádě v Soči.
O obdivuhodné vyrovnanosti vysoké formy přesvědčila například i na světovém šampionátu v Oslu 2016, kde sice nedosáhla na medaili, zato v šesti startech zaznamenala bilanci 7., 8., 6., 4., 6., 6. místo.
V Pchjongčchangu 2018, kde se při absenci Gabriely Koukalové opět stala českou jedničkou, se dočkala také individuální olympijské medaile, hned v zahajovacím sprintu si běžela pro bronz.
„Je to až neuvěřitelné. A krásné. Moc mi to nedochází,“ líčila tehdy.
Nikdy neměla charisma některých jiných biatlonistek a ani se o to nesnažila. „Jo, jsem ráda v ústraní,“ říkala v rozhovoru pro MF DNES. „Nepotřebuju být středem pozornosti. Těmto věcem se spíš snažím vyhýbat.“
MISTŘI SVĚTA. Čeští biatlonisté zahájili světový šampionát v Kontiolahti 2015 famózně. Ve smíšené štafetě získali zlato (zleva) Michal Šlesingr, Veronika Vítková, Gabriela Soukalová a Ondřej Moravec.
Zato na trati byla vždy extrémně motivovaná. „Neumím jet na půl plynu,“ ujišťovala ještě letos v únoru. „Kdykoliv mám na sobě startovní číslo, vždycky chci jet naplno.“
Bohužel, tělo jí to už nedovolovalo.
Zápis Veroniky Vítkové v historii českého biatlonu každopádně zůstane nesmazatelný.
