Ubytujte se v jednom z designových pokojů hotelu Imperial, na kávu zajděte do Kavárny Bez konceptu, poobědvejte u Mikyny, spláchněte to pivem v Labském zámku a zapařte v klubu Bunkr. Na památku si pak odvezte kuchařku nebo svítidlo.
I tak by mohl vypadat ideální den strávený v Liberci podle nového autorského průvodce Lieberec. Více než rok ho dával dohromady autor blogu Jizerské ticho Petr Vondřich.
„Je to průvodce pro lidi, kteří Liberec už znají, byli na Ještědu, v zoo nebo v Babylonu a chtějí poznat něco víc, o čem se v běžných průvodcích nedočtou,“ říká autor Lieberce.
Podle něj kniha nemá ambici obsáhnout všechny liberecké zajímavosti. „Je to autorský průvodce. To, co v něm je, se líbí mně. Je to takové album, o které se chci podělit. Ale neznamená to, že se to bude líbit všem, nebo že bych ho snad někomu nutil,“ přibližuje autor a uvádí příklad.
„Není tam kapitola věnovaná Ještědu, protože na něm byli všichni. Zmiňuji tam sice, jak je úžasný, ale nechci na něj plýtvat prostorem. Ten radši zaplním místy, která tak všeobecně známá nejsou.“
Krematorium i hospoda v Sokolovně
Čtenáři, které budou tvořit turisté nebo Liberečané toužící blíže poznat své město, se tak například seznámí s budovou krematoria, školkou v japonském stylu ve Vratislavicích nebo se Strossovou vilou na Husově třídě.
„Tady každý řeší Ještěd, ale zajímavá a možná trochu opomíjená je právě Strossova vila. Je přitom vysoce kvalitní a snese srovnání s brněnskou Vilou Tugendhat, na kterou se člověk objednává měsíce dopředu,“ je přesvědčen Vondřich.
Další kapitoly pojednávají o kavárnách, hospodách nebo klubech. Podle autora však nejde jen o dražší a luxusní podniky. „V průvodci jsou místa, kde se cítím dobře. Pro mě není ve finále důležité, jak jídlo vypadá nebo chutná, ale nejvíc mě baví, jací tam chodí lidé, jaká je tam atmosféra,“ říká.
Vedle Chicago Grillu a Jungle ginu tak stojí například obyčejné hospůdky z periferie. „Je tam třeba hospoda Krakonoš na Králově Háji nebo oldřichovská Sokolovna. Tam mají pivo, colu, klobásu a utopence. Ale strašně mě to tam baví,“ přibližuje.
Průvodce ukrývá i ty nejlepší úvodníky ze sedmileté existence blogu Jizerské ticho, kapitolu o Jablonci, inspiraci k procházkám či výběhům do přírody nebo tipy na dárky. Vondřich na přehledné dvojstránce doporučuje kávovou limonádu, kuchařku Němců z Jizerských hor, nábytek z překližky nebo dávkovač bonbonů.
„Vůbec jsem nevěděl, že autor světoznámých bonbonů PEZ, které se proslavily dávkovači pro děti, má kořeny v Liberci,“ vysvětluje svůj objev spojený se sestavování průvodce.
Pod dlažbou je pláž
Na knize pracoval přes rok, největší kus práce ale odvedl minulé léto, kdy se na týden sbalil a na chalupě u Frýdštejna od rána do večera psal. Kompletní průvodce byl hotový v březnu, když vypukla pandemie koronaviru.
„Říkal jsem si, jaká je to ironie, že vychází průvodce v době, kdy se nemůže pomalu ani chodit ven. Ale nakonec jsem se rozhodl pomoci zavřeným podnikům a na dvacet míst po Liberci a Jablonci jsem dal po deseti výtiscích s tím, že jim výtěžek zůstane,“ uvádí Vondřich.
Průvodce ale nevábí jen svým obsahem, nýbrž i formou. Na vizuální podobě nese největší podíl grafik Jiří Toman. „Spolupracuji s ním už dlouho. Baví mě, že mu dám nějaké zadání, nastíním představu a on to vezme a posune někam dál,“ říká Vondřich a jako příklad uvádí obálku knihy, kterou zdobí přes sto tisíc bílých teček na modrém pozadí.
„Motto průvodce zní Pod dlažbou je pláž. Takže když člověk sundá bílý přebal, najde písčitou pláž, kterou tvoří obyvatelé Liberce znázornění jako tečky. Co tečka, to jeden obyvatel.“ Knihu pak dále doplňují ilustrace od Matyáše Proška, který si říká MAT.
Liberec je láska na celý život
Obzvláště pyšný je pak Vondřich na dokumentární sérii fotek od Hany Knížové. „Pochází z Libereckého kraje, ale žije v Londýně a je slavná fotografka, která loni vyhrála Czech Grand Design. Posledních pět let jezdí do Dětského domova v Hamru na Jezeře a dělá tam úžasné fotky,“ přibližuje Vondřich.
A proč vůbec nese průvodce název Lieberec? „Protože liebe je německy láska. Protože až do roku 1945 mluvilo v Liberci 80 procent jeho obyvatel německy a na unikátním charakteru města je to dodnes znát. Protože Liebiegové, kteří Liberec pozvedli k výšinám se stejným odhodláním a vizí jako třeba Baťa Zlín. Protože sem po válce přišla spousta talentovaných mladých lidí v čele s autorem Ještědu Karlem Hubáčkem a až díky nim se z Reichenbergu stal skutečně Liberec. Protože Liberec je láska na celý život. Proto Lieberec,“ objasňuje autor.
Cena jednoho průvodce je 350 korun a několik posledních kousků se dá ještě po Liberci sehnat. Autor proto na Hithitu uspořádal sbírku na dotisk.
„Potřebnou sumu se podařilo vybrat za rekordních šest dní,“ dodává s nadšením Vondřich. Přispívat lze ale i dál. Každý, kdo zašle určitou částku, se může těšit na knihu s podpisem autora, celodenní prohlídku Liberce nebo výlet po okolí s autorem. Sbírka končí na začátku června.
