Jeho úkolem bude také hledat odpověď na otázku, zda se do zámeckého příkopu vrátí medvěd. „Je to sice roztomilé zvířátko, ale pořád je to velmi nebezpečná šelma,“ říká Tregl.
Když se řekne kastelán, představím si pana Krbce v bačkorách. Vy ale působíte mladým dojmem.
Je mi 38 let, takže se nepovažuji za úplného nováčka. I když je spousta lidí, kteří si myslí, že kastelán jenom prodává lístky a provází návštěvníky. Ovšem kastelán musí umět všechny pracovní pozice, které na hradě či zámku jsou. Musí být trochu zahradník, trochu pokladní, trochu průvodce, trochu uklízečka. A to z důvodu, aby uměl svým podřízeným práci zadávat a taky ji po nich kontrolovat. Ale týká se to i agendy, takže musí být trochu právník, trochu účetní, trochu stavbyvedoucí.
Jaká byla vaše cesta na pozici kastelána?
Už od dětství mě bavily hrady a zámky. V patnácti letech jsem již provázel na zámku v Mnichově Hradišti jako brigádník. To byla moje první štace, kde jsem k tomu přičichl. Provázel jsem i na jiných zámcích, mimo jiné na Sychrově. Když se tamější kastelán Miloš Kadlec v roce 2006 stal ředitelem pobočky Národního památkového ústavu v Liberci, sestavoval si tým zaměstnanců a nabídl mi, jestli bych nechtěl nastoupit na památkový ústav. Dostal jsem na starosti expozice a mobiliář na hradech a zámcích. Nejenom zápůjčky věcí ze zámků na různé výstavy, ale i to, aby se zpřístupňovaly nové prohlídkové trasy. S tím souvisejí i archivní průzkumy nebo bádání, jak interiéry v minulosti vypadaly.
K památkám v Libereckém kraji mi pak přibyl ještě Královéhradecký a Pardubický kraj. Moje labutí píseň pak byl velký výstup roku 2019, což byl rok Gallasů a Clam-Gallasů, kdy jsem zajišťoval spoustu kulturních akcí. Byl jsem i autorem výstavy v Oblastní galerii v Liberci. Už v té době jsem se dozvěděl, že zdejší kastelán Petr Weiss bude končit, neboť dostal nabídku odejít na zámek v Litomyšli. Zákupy vždy byly mojí srdeční záležitostí. Ten zámek se mi vždycky moc líbil! Tak jsem ani dlouho nepřemýšlel, šel jsem za panem ředitelem, že bych se rád o toto místo ucházel, a ono to vyšlo.
Čím vám zákupský zámek uhranul?
Zámek v Zákupech není z vnějšku takovým tím pohádkovým zámkem, jako jsou třeba Žleby, kde se pořád natáčí nějaká pohádka. Ale trochu klame tělem, protože uvnitř jsou jedny z nejcennějších a troufnu si říci jedny z nejkrásnějších zámeckých interiérů v České republice. Jsou velice luxusní, honosně zařízené a bohatě vyzdobené. To mě na nich vždycky fascinovalo.
Je tu ale i spousta problémů, které zámek pálí. Kupříkladu zpustlý zámecký dvůr, o kterém se říká, že je dokonce cennější než samotný zámek.
Je cennější architektonicky. Není cennější v tom smyslu, že by v něm byly ještě úžasnější interiéry. Ty tam prakticky nejsou žádné. Chybí tam parkety, nejsou tam kachlová kamna, dveře, okna. Ale má mnohem víc zdobnou fasádu, než má samotná zámecká budova. Naštěstí tam zůstala velikánská konírna pro 60 koní. Ta až bude opravená, tak tam člověk bude mít pocit, že vstoupil do barokní katedrály.
Ale je to budova, která je v tuto chvíli v dezolátním stavu a my nemáme moc možností, co s tím dělat. Takže tam chodíme vyřezávat nálety a sekat trávu. Ten stav ale není záležitostí posledních deseti let, oni si už poslední Habsburkové nevěděli s tou budovou rady. Za první světové války tam byl vojenský lazaret, aby to aspoň nějak využili. Počátek chátrání lze hledat na konci monarchie.
Jaký bude další osud budovy?
Využili jsme možnost čerpat evropskou dotaci, která se ale týká jen částečné opravy. Zahrnuli jsme do toho nejcennější jižní křídlo hospodářského dvora, kde se nachází konírna, a také první patro, kde se nacházely místnosti pro členy doprovodu Ferdinanda Dobrotivého. Tam jsme vymysleli expozici, které zatím říkáme Zapomenuté zámky. Chtěli bychom v ní prezentovat předměty ze zámků, které se po druhé světové válce podařilo zachránit z nepřístupných nebo dnes již neexistujících zámků. Patří mezi ně mimoňský zámek, zámek ve Sloupu v Čechách, kde je dnes domov seniorů, nebo zámek v Zahrádkách, který v roce 2003 vyhořel.
Dotace činila 95 milionů korun. Výběr firmy, která by se do oprav pustila, se však zadrhl.
Ano. Evropská dotace pokrývá jenom část nákladů, které jsou nutné na rekonstrukci. Zbytek musí doplatit vlastník, což je stát. Šlo o to, že v prvním výběrovém řízení byl finanční strop. V případě, že by nějaká nabídka přesáhla stanovený limit, tak by neuspěla. A ony všechny nabídky byly nad limit. Pro nás šlo o signál, že se nad tím musíme zamyslet, znovu to přehodnotit. Teď proběhne výběrové řízení znovu a podmínky jsou v tomto směru příznivější. Věříme, že teď už to dopadne.
Dalším citlivým bodem zámku jsou poněkud chátrající terasy v parku. Co máte v plánu s nimi?
Pro řadu lidí je budova opravená až ve chvíli, kdy má opravenou fasádu. To je jako by se lékařům podařilo vyléčit nemocného člověka, ale z nemocnice by vyšel neučesaný a neupravený a každý by řekl: Oni s ním nic neudělali. A podobné je to v případě dvora i teras. Neznamená to, že s tím nic neděláme. Investujeme, ale jsou to věci, které nejsou na první pohled vidět. Jde například o hydrogeologické, statické či stavebně-historické průzkumy. Jsme na památce, která podléhá nejvyšší ochraně, takže oprava i její příprava musí být udělána precizně.
Vladimír TreglNarodil se 11. května 1982. Původně bydlel v Mladé Boleslavi, následně v Bakově nad Jizerou. Absolvoval obchodní akademii. Chtěl se stát učitelem němčiny a dějepisu, ale pedagogickou fakultu v Praze po čase opustil a přešel na dějiny umění, kde získal bakalářský titul. Magistrem se stal v Ústí nad Labem, kde vystudoval stavební historii. Na hradech a zámcích provází od studentských let, od roku 2006 měl na starosti expozice a mobiliář památek v Libereckém kraji. K tomu se posléze přidal i kraj Královéhradecký a Pardubický. Na zákupském zámku působí jako kastelán od 1. července 2020. |
Co dalšího byste chtěl na zámku změnit?
Chtěl bych, aby opravou prošel historický zahradní domek v zámeckém parku, protože se u něj konají svatební obřady. Byl bych taky rád, kdyby se v parku podařilo opravit ohradní zeď, protože na mnoha místech je zborcená a pronikají sem po zavírací době nezvaní hosté. Rád bych se dočkal i obnovy zámeckého skleníku z 19. století. Zbyly z něj obvodové zdi, ale i to se dá zachránit.
Čeho si tu naopak ceníte?
Je tu dobře nastavená spolupráce s městem. Spočívá například v tom, že když město pořádá kulturní akci, tak má partnera v zámku. Na zámeckém nádvoří se například konají různé koncerty. My zase dostáváme od města část výzdoby na vánoční prohlídky a naši návštěvníci mohou na parkovišti, které patří městu, parkovat zdarma. Jsou to zdánlivě drobnosti, ale ne nadarmo se říká, že halíře dělají talíře.
Pročítal jsem si komentáře na TripAdvisoru a řada lidí tam psala, že v Zákupech nic není. Setkal jsem se i s komentářem, že Zákupy vypadají, jako by tu před týdnem skončila válka.
Zákupy nejsou ošklivé město. Jen jsou ty památky vidět až na druhý pohled. Je tady krásný sloup Nejsvětější trojice na náměstí, ale turisty odrazuje velký počet aut, které kolem něj denně projíždějí. Naštěstí tu vzniká obchvat, takže by se situace měla zklidnit. Jsou tu i dva krásné barokní mosty s barokními sochami. Takové malinkaté Karlovy mosty. Je tu i zajímavý kostel, kapucínský klášter a řada roubenek. Spousta návštěvníků k nim ale nejde.
Na TripAdvisoru také někdo psal, že je zákupský zámek opomíjený. Přitom mi přijde, že se tu rojí dost návštěvníků, aspoň teď o prázdninách.
Na letošním roce se určitě podepsalo, že řada lidí necestuje do zahraničí, ale tráví dovolenou tady u nás v České republice. Pomáhá nám i počasí. Když je horko, chtějí jít lidé radši na koupaliště. Ale když prší, hledají program někde pod střechou. Nicméně se snažíme přicházet s různými novinkami. Například jsme nasadili noční prohlídky s průvodci v kostýmech. Přilákají i lidi, kteří tu už byli na klasické prohlídce. Účinkuji tam i já a výklad podáváme z pozice historické postavy, kterou ztvárňujeme.
Plánujete i jiné novinky?
Asi největší novinkou pro letošní rok bude zavedení celoročního provozu. Kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám se sice nebude týkat všech okruhů, ale i tak návštěvníci uvidí plno zajímavých místností a také kapli nebo zámeckou kuchyni.
Po medvědu Medouškovi, který musel být na konci minulého roku uspán, vám zůstal prázdný medvědinec. Vrátí se medvěd na Zákupy?
To je otázka, na kterou zatím sám neznám odpověď. Zatím víme, že příští rok v medvědinci bude stát lešení, protože opravujeme krov a vyměňujeme střešní krytinu na celé hlavní budově. Do té doby bychom tam stejně medvěda nemohli umístit. Medvědinec je navíc třicet let starý, takže by se musel přizpůsobit novým normám.
Musíme si položit i otázku, zda jako státní zámek chov medvěda dostatečně umíme? Protože zrovna tak by pro zoologickou zahradu bylo jen okrajovou záležitostí zpřístupňovat zámek. Medvěd je sice roztomilé zvířátko, ale pořád je to velmi nebezpečná šelma a jeho chov má svá specifika a podléhá přísným předpisům. Ale určitě bych byl rád, kdyby tu nějaká zvířata byla. Už teď máme pávy v barokní voliéře z roku 1697, na nádvoří nám přibyli papoušci. A až bude opravený hospodářský dvůr, tak bych chtěl podtrhnout jeho historickou funkci nějakými zvířaty.
Koňmi?
Koňmi ne. O koně nebo třeba krávy bychom se v našem skromném personálním složení postarat neuměli. Ale třeba nějaké zakrslé kozy, ovce nebo husy si dovedu představit.
