Ačkoliv říká, že zpívat je pro ni „strašné utrpení“, v hudebních klipech si Markéta Stehlíková zahraje ráda. Tedy hlavně v těch cenami Anděl ověnčené Barbory Polákové, s níž se objevila například v hitovce Nafrněná. „Jsme s Bárou spolužačky z ročníku,“ vysvětluje spřízněnost rodačka z Ostravy v rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Jste povahou odvážná, nebo kde se v mladé holce vzala síla sbalit si v Ostravě batoh a jet do Prahy?
Jestli něco nejsem, tak odvážná. Většinu života jsem dost opatrná a každý krok promýšlím ze všech stran. Nicméně já jsem toužila po konzervatoři pokračovat ve studiu. Necítila jsem se připravená na to jít pracovat, takže to vyplynulo automaticky, že musím balit. Ale vůbec jsem neměla tušení, jaké to bude.
Dávali vám to kamarádi z Ostravy „sežrat“, že jste šla do Prahy? A jak vás přijali v hlavním městě?
Měla jsem nejlepší kamarádku na gymplu a ta šla studovat práva do Brna. Byly jsme domluvené, že já půjdu na brněnskou JAMU a budeme spolu, ale nakonec přijímačky na DAMU v Praze byly dřív a mně se ta škola moc líbila. Moji tehdejší spolužáci to, myslím, neřešili, kam jdu. Vnímala jsem to tak, že oni mi přejí školu a já jim jejich angažmá.
Poté jste se prosadila mimo jiné ve Švandově divadle, jaká k tomu vedla cesta?
Neřekla bych to tak, že jsem se prosadila. Měla jsem štěstí, že jsem během školy mohla hostovat v Činoherním klubu, pak v divadle v Pardubicích a pak ve Švanďáku. Vlastně jsem tak sondovala, jaký je kde kolektiv a jak se pracuje a tehdy mi přišlo, že nejlepší je kočovat. Poznávat nové lidi, přístupy k práci. Dnes, asi s přibývajícím věkem, to mám jinak.
Pořád je to moje miminko
#joza
#mydvespolu
Dlouhou dobu si vás pamatuji jako krátkovlásku. Teď máte mikádo. Co vás vedlo ke změně image?
(smích) Teď mám asi nejdelší vlasy, jaké jsem kdy měla. Máma mě odmalička stříhala na kluka. Vypadala jsem v tom černým roláku a účesu na hříbka jak malej depešák. Tak si to asi teď vynahrazuju. Mě krátký vlasy bavily, ale často jsem se setkávala s tím, že vás někdo hejtuje, že jste kluk a lesba a babochlap… Ale určitě se k nim vrátím.
Zároveň se nedá pominout, že oproti svým kolegyním jste poměrně vysoká. Řekl vám to někdy někdo, nebo máte pocit, že vás to nějak limituje?
S tím jsem se nikdy nesetkala. Respektive kromě toho, že občas do něčeho vrazím a že když jdu na rande se svým klukem, tak si neberu podpatky, mě moje výška nikdy neomezovala.
Již před několika lety vás veřejnost mohla zaznamenat v klipu Barbory Polákové Kráva, poté jste hrála i v Nafrněné. Jak jste na tom vy se zpěvem?
Jsme s Bárou spolužačky z ročníku. Momentálně na sebe nemáme tolik času, jelikož každá máme svoji rodinu a s kapelou už nejezdím. Zpěv byl pro mě vždycky strašný utrpení a děs, takže se mu snažím vyhýbat. (smích)
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Před několika lety jste se také objevila v roli asistentky v seriálu Single Lady internetové televize Playtvák.cz. Liší se nějak natáčení pro běžnou televizi od tohoto?
Z pohledu herce asi ne. Je tam příprava v podobě textu jako na kterékoliv jiné natáčení. Možná je na to míň času než na běžný seriál.
Sledujete vy sama nějaké zahraniční seriály různých platforem?
Miluju seriály a filmy a moc ráda chodím do kina. Doma koukáme na Netflix i HBO a vybíráme si z toho, co nám doporučí kamarádi, nebo co si poslechnu ve svém oblíbeném podcastu o filmu Čelisti.
Nejvíce známá jste ovšem ze své role policistky Karly v nekonečném seriálu Ulice. Herci, kteří hrají dlouhodobě třeba lékaře, říkají, že si je diváci natolik ztotožňují z rolí, že se jich klidně i na ulice ptají na diagnózy. Chtěl po vás někdo policejní rady?
To je takový oblíbený nešvar, že si někteří lidé zaměňují nás herce s postavami, které hrajeme. Naštěstí mně se to moc nestává. Můj kluk se občas snaží vyprávět policajtům, že jsem policajtka Karla, ale chlapce to většinou moc nezajímá.
Markéta Stehlíková ■ Narodila se 28. června 1984 v Ostravě. Umělecké sklony zdědila po prarodičích, protože maminka je ekonomka, otec pracuje v oboru chemie a z dcery chtěli mít lékařku nebo právničku. |
Jaká je vaše vlastnost, která by vás od takové práce v reálu diskvalifikovala a co naopak byste mohla uplatnit?
Myslím si, že práce kriminalisty vyžaduje obrovské osobní nasazení. A asi dostává zabrat osobní život. Já bych nechtěla věnovat veškerou svoji energii jen práci, takže je dobře, že si policajtku můžu jen zahrát.
S čím nejtěžším jste se při natáčení musela „poprat“?
Nejtěžší pro mě bylo najít si systém a řád v učení textů. Přijít na způsob, který mi vyhovuje a kterým jsem schopna to někdy větší množství textu vstřebat. Na natáčení jsou dny, kdy točíme několik obrazů v jeden den. Což znamená třeba i 50 stránek textu. Teď už mi to problém nedělá.
Jste také maminkou dcery, která v září nastoupila do druhé třídy. Jak to s ní zvládáte a jaká jste byla školačka vy?
Josefíně je právě osm let. V září nastoupila do druhé třídy. Loňský rok byl pro mnohé rodiče školáků komplikovaný. Pro mě jako rodiče to bylo náročné vzdělávat dítě doma. A určitě pro Josefínu bylo náročné poslouchat výklad od „matky“ a ne od paní učitelky. Já sama jako školačka jsem byla takové normální dítě.
23. dubna 2018 |
