„Přišlo to na mě kolem Silvestra. Cítila jsem, že potřebuji dělat něco manuálně, a aby to mělo nějakou přidanou hodnotu. A protože je teď zima, tak mě napadly teplé ponožky. Když jsem to říkala kamarádce, koukala na mě, že jsem se zbláznila,“ směje se maminka pětiletého Ondry.
Pletení ponožek bere Romana jako terapii pro sebe a zároveň jako pomoc druhým. „Spoustu času trávím u počítače. Dělám webmastera, spravuji sociální sítě. Pak jsem se přistihla, že u klávesnice a obrazovky trávím i volný čas. Zabrousíte na internet a už to jede. Cítila jsem, že se z toho online světa musím také nějak vymanit, dělat něco užitečného rukama,“ odkrývá svoji motivaci.
Pletací jehlice vytáhla skoro po čtyřiceti letech. Jako malou ji naučila plést babička Anička.
„Vydrželo mi to tak do puberty a pak jsem jehlice zahodila. Ale teď jsem babičce vděčná, že mě to naučila, je to její velký koníček. Spojila jsem se s Lucií Fürstovou z Liberce, která koordinuje dobrovolnickou pomoc v rámci Libereckého kraje, a ona pak rozjela na Facebooku výzvu na pletení ponožek pro hospic a lidi bez domova. Díky ní mi už několik lidí věnovalo vlnu na pletení a také se přidaly další tři pletařky, to je úžasné. Je fajn vidět, kolik je mezi námi dobrých lidí,“ líčí Prošková.
Jeden pár ponožek jí zabere dva dny. K pletení usedá hlavně večer. Zatím plete jen na dvou jehlicích, ale časem chce vyzkoušet i pletení na čtyřech. „To už je taková vyšší dívčí, ale chci to zkusit. Mám ráda výzvy,“ dodává.