Kvůli novému filmu, který právě teď vzniká na hřebenech Krkonoš, si teď Miroslav Pivnička nesmí holit vousy, aby měl zarostlou tvář. Snímek režiséra Tomáše Hodana se vrací k události, která se v Krkonoších odehrála před 108 lety.
Pivnička v něm bude hrát kontrolora prvního rychlostního závodu na světě na 50 kilometrů na lyžích, který ovšem skončil tragicky. Zahynul při něm na totální vyčerpání nejpopulárnější český závodník Bohumil Hanč. A s ním i jeho přítel Václav Vrbata, který mu v mrazivém počasí půjčil kabát a čepici.
Pivnička je ovšem pro film důležitý hlavně kvůli svým replikám starých lyží. Pro filmaře vyrobil deset párů a jeho kamarád zase hůlky.
„Přišli jsme k tomu náhodou. Manželka jednoho našeho kamaráda ze Smržovky četla, že se má točit nový film o Hančovi a Vrbatovi. On pak kontaktoval filmaře a řekl jim o nás. Přijeli, okoukli, co umíme, a domluvili jsme se,“ líčí Pivnička.
Některé dobové věci přitom zapůjčil i ze soukromé sbírky starých ski, kterou vystavuje s přáteli v expozici o historii lyží ve vile Schowanek v Jiřetíně.
„Trochu mi přitom krvácelo srdce, přeci jenom jde o originály, tak doufám, že se vrátí v pořádku,“ směje se.
Lyže nestačí proschnout
Že jsou jeho obavy namístě, dokládá intenzita natáčení. Na hřebenech Krkonoš má filmový štáb strávit čas až do dubna. Točí se na Labské a Luční boudě, Violíku, Medvědích boudách a na dalších autentických místech, kudy trasa závodu v březnu 1913 vedla.
„Dřív se lyžovalo jeden dva dny za sebou a pak týden čtrnáct dní lyže pomalu schnuly. Ale herci jsou teď na dřevěných lyžích dennodenně, takže jsou pak hrozně procucané. Ani je nejde pořádně navoskovat na další den, už je to skutečně extrémní. Kůže na výpletech u holí, řemínky, všechno je nacucané, a pak to nedrží,“ vysvětluje Pivnička.
On sám kouzlu starých lyží propadl už před lety. Obcházel staré půdy v Josefově Dole a Jiřetíně a jednou za zimu dělal s přáteli výpravu na starých jasankách a kandahárech. Podobní nadšenci lyžníci se pak dali dohromady i ve Smržovce a vznikla z toho zdravá rivalita.
„Lyžnická tradice je tu velká, propadl jsem tomu. Na hřebeny Krkonoš nebo i do Jizerek vyrážíme každý týden, když to jde. Časem mě ale přestalo bavit obcházet lidi, jestli nemají něco zajímavého po půdách a ve stodolách, ono už ani tyhle staré typy lyží moc sehnat nejde. Tak jsem začal vyrábět jejich repliky. V Norsku v muzeích jsem chodil s notýskem, tužkou a šuplérou a přeměřoval a zakresloval co a jak. To samé v muzeích v Jilemnici a ve Vysokém,“ říká jiřetínský lyžník.
Upravené dřevo napařuje ve staré pračce
Upravené dřevo na lyže nejdřív napařuje ve staré pračce a ohýbá je pak podle ližin u starých saní. Nejlepší materiál na ski je podle něj hikora, ořechovec ze severní Ameriky. U nás pak jasan nebo javor.
„Jasan je pružný, dá se dobře ohýbat, je odolný i proti opotřebení. Používal se i dub, ale ten se někdy zkroutí, proto také byly lyže z něj levnější. Já dělám z javoru, to je lehoučké dřevo, lyže pak skoro nic neváží,“ popisuje Pivnička, který s kolegy znalci dohlíží i na to, aby herci na starých lyžích správně jezdili.
Za Hančových časů byly lyže univerzální, na sjezd i běhání a dbalo se i na krásný styl, kterým Hanč proslul. „Hanč jezdil na lyžích s patkovým vázáním, což už je pro mě taková moderna. Osobně mě víc zajímají lyže starší, ploché a s vázáním z rákosu, to co bylo kolem roku 1890,“ dodává Pivnička.
