Severočeské muzeum v Liberci bylo založeno už roku 1873 jako první uměleckoprůmyslové muzeum v Čechách. Původně spravovalo sbírky uměleckoprůmyslové, v průběhu 20. století bylo obohaceno o sbírky barona Heinricha Liebiega a poté sloučené s Vlastivědným a Přírodovědným muzeem. Budova se využívaná pro muzeální účely nepřetržitě od doby svého vzniku, slouží i jako interaktivní a výukové prostory.
Severočeské muzeum v Liberci slouží svému účelu už od roku 1873.
Proměnu muzea si vzal na starost profesor Michal Hlaváček se svým studiem Hlaváček architekti. Projekt přihlásil do soutěže Interiér roku 2020 v kategorii Veřejný interiér II.
Do již šestého ročníku se mohli architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit do 28. 2. 2021.
Vítězové budou kvůli pandemii vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX až v úterý 21. září 2021.
Nové prostředí pro exponáty i zaměstnance
V době výstavby muzea byla většina plochy navržena pro expoziční účely. Prostory pro původních jedenáct zaměstnanců tvořilo několik kanceláří situovaných do severního křídla budovy a restaurátorská dílna odpovídající svou velikostí dobovému standardu v prvním podzemním podlaží. Podkroví byla volná.
„V průběhu 20. století se navýšil nejen počet a charakter exponátů, ale také vzrostl téměř šestkrát počet pracovníků muzea. Vznikla potřeba pro nové pracovníky i exponáty vytvořit pracovní a úložné prostory v dosud nevyužívaných částech budovy,“ vysvětluje architekt Hlaváček.
Jenže tím se narušila logika původního provozu a vznikla poněkud nepřehledná situace pohybu návštěvníků, personálu a exponátů po muzeu.
 |
Zadání ze strany investora
Cílem modernizace tak nebylo pouze rozšíření a zpřístupnění muzejní sbírky celé expozice, ale také vybavení celé budovy muzea novodobou vyspělou technologií. Ta v prvé řadě zdůraznila a hlavně ochránila exponáty a vlastní budovu, ale také zajistila potřebný hygienický, klimatický a tepelný komfort pro návštěvníky.
Dalším úkolem bylo stavebními úpravami zamezit nežádoucímu křížení návštěvnického provozu se zaměstnaneckým a zlepšit pohyb lidem s omezenou schopností pohybu.
Budovu muzea tvoří tři propojené celky, hlavní budova muzea, severní křídlo a měšťanský dům přičleněný k hlavní budově v její východní části. Má dvě podzemní podlaží, dvě nadzemní podlaží a podkroví.
Do sálů jsou navrženy patrové vestavby, které stávající prostor rozdělují na další potřebné výstavní prostory a plochy.
„Oproti původní představě zrekonstruovat celý objekt, byl rozsah z finančních důvodů omezen pouze na první a druhé nadzemní podlaží. Z technických důvodů byla rekonstrukce během stavby rozšířena i na podstatnou část suterénu a podkroví,“ upozorňuje na šíři rekonstrukce architekt Hlaváček.
Ve výsledku byla výměra rekonstruovaných ploch zvětšena z 2000 m2 na 4000 m2.
Velký důraz kladli architekti na návrh nové dispozice pokladny, šatny, výukového ateliéru pro školní skupinu, vytvoření provozního zázemí pro zaměstnance (kuchyňka, šatna) a podobně.
Design odpovídající době
Při návrhu filozofie vybavení interiéru zvolili autoři možnost vymezení se vůči stávajícímu designu a užití soudobých vybavovacích prvků. „Soudobý design mobiliáře a vybavovacích předmětů má výhodu v jasném odlišení doby vzniku muzea a doby vzniku mobiliáře a vytvoření kompaktní podoby expozice. Takto vybavené prostory budou pro návštěvníka srozumitelné a dobře čitelné,“ vysvětluje Michal Hlaváček.
Forma expozic je cílena na celé spektrum návštěvníků počínaje předškolními dětmi až po seniory. Vzhledem k tomu, že je budova nemovitou kulturní památkou, bylo architektonické řešení plně podřízeno historické hodnotě budovy.
Když chybí plocha
Protože se Liberecký kraj rozhodl řešit rekonstrukci na poslední chvíli, nebyl čas na to, aby muzeum připravilo pro projekt potřebné podklady. Až v průběhu přípravných projekčních prací se ukázalo, že chybí přibližně 2000 m2 expozičních ploch.
Každá z vestaveb je atypická jak konstrukčním řešením, tak prostory, které vytváří – vznikají otevřená patra nebo uzavřené místnosti uvnitř vestavby.
Byla proto navržena přístavba muzea, to však NPÚ odmítl. Navýšení potřebných ploch se tak řešilo likvidací a přesunem administrativních provozů do jiného objektu naproti muzeu a přeměnou těchto prostor v expozici.
„Zcela zásadním prvkem rekonstrukce je vytvoření tří rozsáhlých dvoupodlažních vestaveb, které využívají původních vysokých prostorů historického objektu. Společně s rafinovaně řešenými prvky interiérového vybavení splňují dohromady požadavek 4000 m2 výstavní plochy,“ upozorňuje architekt Michal Hlaváček.
Když památkáři řeknou NE
Památkově chráněný objekt si památkáři pečlivě hlídali. Národní památkový ústav (NPÚ) nepřipustil téměř žádné zásahy do stávajících konstrukcí a především vzhledu interiéru. Nebylo proto možné vybudovat do stávajících konstrukcí skryté standardní vzduchotechnické/klimatizační systémy (požadavek muzea), které by svými rozměry narušily historický charakter budovy.
Zvláště problematika klimatických podmínek, zejména vlhkosti v jednotlivých místnostech, musela být proto řešena lokálně, což se dostávalo do rozporu s estetickými požadavky muzea a NPÚ.
Také proto materiály použité na nových architektonických prvcích odpovídají dobovým. Rampy a zdvojené podlahy, které jsou nad původní historicky hodnotnou podlahou, jsou provedeny z čirého skla s matnou fólií zvýrazněné podsvětlením. Nové dveře, kryty technologických zařízení a podobně jsou repliky (napodobeniny) podobných stávajících prvků.
Vestavby jsou opláštěné obkladem ze sádrokartonu doplněné barevnou výmalbou.
Vestavby jsou opláštěné obkladem ze sádrokartonu doplněné barevnou výmalbou. Výrazná barva se objevuje pouze na výmalbě stěn vestavby v lektorské místnosti, kterou doplňuje neutrální bílá a šedá barva.
Zvláštní kategorií jsou edukativní a interaktivní prvky, které se jako doplňková část expozice nesnaží splynout s ostatním fundusem. Jsou tvarově velmi atypické a architekti je pojednali v barevných tlumených odstínech.
Stávající úrovně podlah v jednotlivých prostorách muzea znemožňují lidem s omezenou schopností pohybu absolvovat prohlídku bez doprovodu a bez bariér.
V rámci modernizace byl proto vybudovaný nový výtah, propojující celý objekt, vyrovnávací rampy a zdvojené prosklené podlahy. Konstrukčně jde o lepené sklo s vrchní kalenou vrstvou. Jednotlivé tabule vyrobené na míru tvoří dvojitou podlahu na ocelové konstrukci. Celkový dojem podtrhuje celoplošné podsvětlení, které vytváří jedinečnou atmosféru zdůrazňující důležité momenty řešení vstupního oktogonu a krypty.
Hlavní vstupní hala a recepce
Výraznou změnou v úrovni prvního nadzemního podlaží je řešení hlavního vstupu a přesun recepce ze vstupního oktogonu do slavnostního vestibulu. Vstupní hala je tak „vyčištěna“ od rušivých vestaveb a slouží jako vstupní rozptylová dvorana, která návštěvníky seznámí s očekávanou expozicí.
Nová recepce má funkci pokladny, prodejny suvenýrů a jako centrální dispečink, odkud se řídí chod celého muzea. Konstrukčně je recepce umístěna na zvýšený stupeň s podlahovým vytápěním. Obvodové stěny ve tvaru „U“ tvoří jako polopříčky kombinace nábytku a vitrín.
Nové vestavby
Dispoziční úpravy se dotkly tří hlavních sálů, dvou sálů sousedících na severní straně k velkému výstavnímu sálu a sálu přiléhajícímu ze západní strany ke schodišťové hale. Do sálů jsou navrženy patrové vestavby, které stávající prostor rozdělují na další potřebné výstavní prostory a plochy. Jde o ocelovou konstrukci, opláštěnou sádrokartonovými deskami ve dvou vrstvách s barevným nátěrem.
Patrové vestavby tvoří ocelové konstrukce opláštěné sádrokartonovými deskami.
Každá z vestaveb je atypická jak konstrukčním řešením, tak prostory, které vytvářejí otevřená patra nebo uzavřené místnosti uvnitř vestavby.
Každý výstavní prostor expozice ve druhém nadzemním podlaží je doplněný o edukativní prvek, který se vztahuje k vývoji vybraného a v expozici představeného materiálu (kov, sklo, keramika porcelán, dřevo, textil), využití různých typů technologií a technik zpracování, povrchových úprav a podobně.
Návštěvníkům umožňuje dotýkat se materiálů na kopiích předmětů, vyzkoušení si specializovaného pracovního postupu a navození pocitu skutečného výrobního prostředí.
Interaktivní prvky v Přírodovědné expozici
Expozici tvoří převážně dioramata vybraných biotopů, která si do připravených vitrín nainstalují kurátoři muzea samostatně. Výstavní prostory jsou doplněny o několik interaktivních prvků, pomocí nichž lze hravou formou získat dodatečné informace o příslušné problematice nebo pomocí dalších smyslů kromě zraku (sluch, hmat, čich) pocítit atmosféru světa zvířat.
V Přírodovědné expozici vznikla možnost nahlédnout do míst, které standardní expozice ukazuje jen velmi obtížně, třeba život v půdě.
Dále zde vznikla možnost nahlédnout do míst, které standardní expozice ukazuje jen velmi obtížně (život v půdě). Ke všem tématům bude možnost získat také nadstavbové informace. Jednotlivými tématy jsou Život ptáků, Stopy zvířat, Život pod zemí a Dřeviny.
