„Některé skalní stěny někdo osadil horolezeckými jistícími skobami a vytvořil si zde takto tréninkové cesty. Je to zásah do našich majetkových práv, protože jsme jako majitelé pozemků k tomuto nedali souhlas, a už vůbec ne na území ochranného pásma. Je to stejné, jako by někdo vaši zahradu využíval ke své zábavě bez vašeho souhlasu. Nepominutelným faktem také je to, že pokud bychom takovéto nelegální vyznačení lezeckých cest strpěli, tak ze zákona ručíme za jejich bezpečnost. A uvedené cesty nejsou staticky bezpečné,“ popsal za KRNAP vedoucí odboru péče o národní park Václav Jansa.
Horolezectví je na území Krkonošského národního parku zakázáno. Výjimky platí u Hnědé skály a Hranostají skály ve Strážném, Lubošské skály na Harrachovsku a Eminině kameni v oblasti Přední Labské.
Jansa má obavu o ohrožení místní přírody. „Kdosi na skalách vykácel rostoucí dřeviny a obnažil skalní povrch. Existuje tu také riziko rušení hnízdících ptáků a na stěnách rostoucích druhů rostlin, mechorostů a lišejníků,“ doplnil Jansa. „Žádáme ty, kteří nelegální cesty osadili, aby osazení odstranili.“ Pokud by správci parku zjistili, kdo jsou nezodpovědní lezci, mohli by jim za přestupek udělit pokutu až sto tisíc korun.
Ne na všechny skály se může lézt
Na horolezecké cesty postavené načerno občas narážejí také v chráněných krajinných oblastech (CHKO) v Libereckém kraji. „Je to věc, která se čas od času objeví. Máme sice pro horolezectví spoustu limitů, ale občas je někdo překročí, jako se tomu děje při každé lidské aktivitě. Není to však momentálně běžná praxe,“ řekl ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny v Liberci Jiří Hušek.
Ten však upozorňuje, že v zájmu ochrany přírody je udržovat horolezectví v jeho tradiční formě.
„Zájmové území pro horolezce je v těch nejcennějších částech nejzachovalejší přírody. Třeba v Jizerských horách se prakticky všechny skály nacházejí v Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny a tam je lezení ze zákona zakázané a musí se povolovat. Jsou pro to určité podmínky. Jednoduše řečeno ne na všechny skály se může lézt, ne všemi způsoby, ne na všech můžou lidé provést prvovýstup a podobně. Je spousta limitů. Spíše jde však o to, aby se návštěvnost řádově nenavyšovala a předcházelo se masovosti. Proto jsou v rezervacích zakázány některé věci, jako jsou via ferraty či slackline. Jsou to buď odnože horolezectví anebo s ním nesouvisejí, ale veřejně si je běžný člověk s ním spojuje,“ vysvětlil Hušek s tím, že správa CHKO má naštěstí dobré vztahy s českým horolezeckým svazem.
Ochránci přírody jsou někdy ovšem nuceni sezonně některá místa nejenom před horolezci uzavřít. „Děje se tak, když zjistíme nějaké aktuální zahnízdění ptáků. Oblast se však zavírá v minimální míře a často jen bezprostřední okolí dotčeného místa. Na hnízda přicházíme my svojí činností v terénu, ale leckdy nám je hlásí i horolezci,“ doplnil Jiří Hušek.
Zdolávání skal v místech, kde to není povolené, není jediným nešvarem, který se v chráněných územích objevuje, třeba v CHKO Český ráj již léta ničí turisté místní pískovcové věže tím, že do nich ryjí rozličné nápisy či kresby.
Například Vlastivědné muzeum v České Lípě nedávno doporučilo uzavřít pro návštěvníky kulturní památku – hrad Drábské světničky. Jeho stav je podle archeologů kritický. Pískovec je velmi náchylný k obrušování a masy turistů a vandalové ho plení.
