Monochromatická hra světel a stínů je součástí provazové instalace Petra Šiky v dokeské galerii. Přestože své výtvarné kompozice nazvané Cesta světla vystavuje v menších galeriích i na zajímavých místech po celé republice, do Libereckého kraje přijel poprvé.
Bastia, Corte, Oleggio. To je jen letmý výčet uměleckých děl, která už deset let vznikají pod rukama plzeňského rodáka. Názvy jeho exponátů bývaly prý odvážnější. V ranějším období vypustil do světa třeba Řez pivem.
„V posledních letech už nevymýšlím takové šílenosti. Inspiruji se městečky v Toskánsku, na Sardinii a na Korsice; po nich svá díla pojmenovávám. Je to nádherný kout Evropy, který je svázaný s bílým mramorem. A bílá barva – to je má krevní skupina,“ svěřil Petr Šika.
Unikátní provazové kompozice nemají podle jeho slov přímou konkurenci. Technologii vymyslel sám, stejně tak vizuální koncept. Prvotní nápad na práci s jutou přišel před deseti lety takřka náhodou, provazy se mu ale časem osvědčily.
„Klasický provaz neumí držet tvar, který mu dáme. Hned se vrací do základní polohy. Mně se podařilo ho zafixovat, aby to mělo výtvarný efekt a tvar, který mi připadal zajímavý,“ uvedl umělec. Formování provazu má na samotné tvorbě nejraději. Jednotlivé exponáty vznikají desítky hodin. Prochází autocenzurou, ne všechny se proto dočkají veřejné prezentace. Prostorové kompozice tvoří autor s pomocí papírového kopyta, na které provaz fixuje.
„S tím jsem si skutečně užil. Dá se říct, že jsem na každém exponátu prolil trochu krve. Při fixování jsem používal špendlíky, ale jejich hlavičky nesnesou žádný tlak. Pěkných pár špendlíků mi projelo až do prstů,“ popsal Šika útrapy, které s sebou přináší práce s neobvyklým materiálem.
Vstup do dokeské galerie není zpoplatněn, zato exponáty si mohou zájemci zakoupit za zhruba dvacet tisíc korun. Podle autora si je lidé pořizují především do moderních interiérů, kde se dá dále pracovat s bodovým světlem. Právě nasvícení hraje při prezentaci důležitou roli.
Při rozptýleném světle je prý divácký dojem pouze poloviční. Není proto překvapením, že o umístění instalací a výběru výstavních prostor rozhoduje autor.
Na barvy rezignoval už dávno
„Hledám prostory, které mě osloví. Mám rád vizuálně atraktivní místa s geniem loci. A tyhle podmínky zámek v Doksech naplňuje. Omítka nechává hezky vystoupit bílou barvu, bodová světla vrhají světlo různými směry. Exponáty se rozbalí do 3D efektu pomocí vržených stínů,“ pochvaloval si Šika. Už od mládí jej inspiruje hra světla a stínů, proto rezignoval na veškeré barvy. „Vystačím si s monochromatickou kombinací,“ doplnil.
V letošním roce plánuje výstavu ještě v Rudné, v následujících letech pak připravuje expozici v Pavlíkově, Oseku u Duchcova, Spáleném Poříčí nebo v Městské galerii v Lovosicích. Rád by se svými provazovými instalacemi dobyl i evropské metropole, jeho plánům se však postavila do cesty pandemie.
„Blíží se mi šedesátka, chtěl bych si splnit svůj sen a proniknout do zahraničí. Měl jsem to v plánu před covidem, ten mě pochopitelně zastavil. Galerie měly výstavní plány na dlouhou dobu a nejprve začnou s tím, co musely odložit. Na mě se tak dostane až v nejbližších letech,“ dodal Šika.
Nevšední výstava Cesta světla je do 30. září přístupná v Městské galerii v Doksech od čtvrtka do pondělí od 9 do 17 hodin.
