Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvAž šest tun uhlí denně spotřebují obě parní lokomotivy na úzkokolejce ze Žitavy do lázeňských městeček Johnsdorf a Oybin. Jenže sehnat topiče, který dovede nejen přiložit do kotle, ale hlavně ovládat všechny možné páky, pumpy a další hejblátka, jichž je ovládací prostor v parní lokomotivě plný, není snadné.
V Sasku se poblíž Žitavy nenašel nikdo. Oblíbenou úzkokolejku nakonec zachránil český topič Ladislav Crha. Do Žitavy dojíždí z Bílého Potoka pod Smrkem.
„V Čechách jsem jako strojvedoucí jezdil s nákladními i osobními vlaky. Pak přišla ze Žitavy nabídka, která se neodmítá. Je to jediná trať, navíc úzkokolejná, kde jsou v pravidelném denním provozu parní lokomotivy. To je unikát, nešlo odmítnout. Je to splněný sen,“ usmívá se Crha a dodává, že kvůli vedru od kotle se naučil pít i čistou vodu.
Při směně dá kolem čtyř a půl litru. A spokojená je i společnost Zittauer Schmalspurbahn, která úzkokolejku provozuje.
„Nedostatek pracovních sil v Německu a obzvlášť tady v Horní Lužici nás nutí rozhlížet se i v zahraničí. Lidí, kteří umějí obsluhovat parní lokomotivu, je dnes opravdu jako šafránu. Za topiče z Čech jsme proto rádi. Raritou určitě je, že během zaškolování ho provází tlumočník,“ sdělil marketingový pracovník společnosti Alfred Simm.
Německy sice Crha víceméně rozumí, na dráze je ale specifické názvosloví, a tak se pomoc překladatele hodí.
„Není to klasické překládání z němčiny do češtiny a obráceně, ale z německé ajznbonáčtiny do české ajznbonáčtiny a zpět. Takže když laik řekne zatáčka, tak železničář omdlí, protože to je po jejich oblouk. Proto jsem se musel vybavit speciálním slovníkem a načíst odbornou literaturu, abych byl v obraze. Ale pan Crha má odbornou stránku obsluhy zmáknutou, takže není problém. Problém je spíš pro mě. Už jsem s ním jel asi dvanáctkrát a doteď jsem nepochopil systém, podle kterého se ta mašina ovládá. Pořád se tam otáčí nějakými kolečky, tahá za páčky, hlava jde z toho kolem,“ směje se tlumočník Petr Kumpfe.
„Papíry“ na parní lokomotivu získal Ladislav Crha v Klubu přátel železnice Českého ráje v Turnově. V rámci nostalgických jízd tam jezdí s malou parní lokomotivou 310 zvanou Kafemlejnek. K historii přičichl i ve Frýdlantě, kde stál u zrodu železničního spolku Frýdlantské okresní dráhy.
Ostatně úzkokolejné vlaky z Žitavy jezdily do Frýdlantu až do roku 1945 po trati zvané Heřmanička, takže i v tom je pro něj nová práce určitým symbolem.
Voda se nesmí vyvařit
„Hodně lidí si myslí, že práce topiče je jen házení uhlí do kotle. Jenže to hlavní, co se tu musí neustále kontrolovat, není oheň, ale voda. Ta se nesmí v kotli vyvařit. To je alfa a omega všeho. Kdyby se vyvařila, mohlo by dojít v krajním případě až k výbuchu kotle. Sice tam je nahoře šroub zvaný olovník, který má zabránit úplnému vyvaření, ale i tak na něj nesmí obsluha bezhlavě spoléhat. Dřív, za Československých státních drah, byl topič za špatnou obsluhu i se strojvůdcem z mašiny odstaven, klidně na půl roku,“ přibližuje Crha.
Ani oheň v kotli ale nesmí úplně vyhasnout. Kdyby mašina vychladla, musela by se zhruba šest až sedm hodin roztápět, než by se zase mohla rozjet. Proto je přes noc v topírně noční topič, který na oheň v kotli dohlíží.
Jak se voda do parní mašiny pomocí vodního jeřábu dolévá, mohou cestující na úzkokolejce sledovat například ve stanici Žitava-Předměstí. Povinností topiče je také vymetat popel zpod kotle, přehazovat výhybky, odpojovat a připojovat lokomotivu k soupravě, večer mašinu před odjezdem do topírny namazat a průběžně čistit všechny budíky, páky a další věci v kabině.
„Také mám za povinnost mávat při jízdě z okna kabiny dětem. Vytváří se tím kladný vztah k úzkokolejce. Jezdí s ní místní, ale také hodně turistů. Je to velké lákadlo, trať navíc vede nádhernou krajinou,“ říká Crha.
Před covidem přepravila žitavská úzkokolejka téměř čtvrt milionu lidí. Pokud jde o uhlí, které si většina lidí s topičem nejvíc spojuje, shoří ho za jeden den provozu v parní lokomotivě necelé tři tuny.
„Uhlí bereme černé, z Polska. Hnědé je pro nás nepoužitelné, má příliš vysoké plameny, takže by tu musela být ještě spalovací komora, ve které by shořely plyny. Kvůli válce na Ukrajině ale teď Polsko omezilo vývoz uhlí. Tak je otázka, odkud ho budeme brát,“ nastínil Crha problém, který teď úzkokolejku trápí.
Společnost Zittauer Schmalspurbahn už proto před časem spustila pilotní projekt na spalování lehkých topných olejů v parních lokomotivách. A to kvůli celkovému omezení těžby uhlí v Evropě s ohledem na klima. Díky topným olejům by se emise oxidu uhličitého vypouštěné do ovzduší měly snížit o 40 procent. Lokomotivy by jen přišly o pověstný černý dým, který se z nich při jízdě valí.
