Rukavice, lopatka, nepromokavá bunda. Ale hlavně detektor kovů, bez kterého bychom nenašli ani zátku od piva. U malého parkoviště nedaleko hráze kontrolujeme výbavu a zdá se, že jsme nic nepodcenili.
Zatímco obstarání pevných rukavic a lopatky nebyl žádný problém, detektor kovů se každému na půdě neválí. Můžete si ho však půjčit ve specializovaném obchodu nebo oslovit své kamarády. Nám vyšla druhá možnost, takže po krátkém proškolení vyrážíme.
Volíme břehy pod sídlištěm Králův Háj, protože na pláži je školka a my nechceme být dětem za blázny. Navíc by pípání detektoru jen těžko přebilo jejich hlasitý smích. Právě zvuk společně s údaji na displeji poodhalují, co se pod „koláčem“, kterým nad pískem a bahnem kroužíme, skrývá za kov.
Nejprve nám přístroj hraje jako porouchaný flašinet, takže bychom se akorát s nejistým výsledkem ukopali k smrti. Po snížení citlivosti však začínáme jít po konkrétních artefaktech.
Jako první nám na displeji bliká číselné označení pro železo. Po chvíli dolování skutečně plastová lopatka naráží na tvrdý předmět. Je to napínavé! Ze země na nás kouká cosi zrezivělého. Po opláchnutí ve vodě však zklamaně konstatujeme, že jde nejspíš o napínák plotu nebo sítě z protějšího volejbalového hřiště.
Překračujeme ztrouchnivělé dřeviny a co chvíli hloubíme jamky. Z domnělé mince se vyklube zátka od piva, z oblázku připomínajícího meteorit matka velikosti 12.
Potřeby pro rybáře i potápěče
Na dně přehrady však nacházíme i předměty, které bychom nepřehlédli i bez detektoru. Tu leží tenisový míček, který dávno ztratil svou typickou barvu, tam zase ploutev potápěče. Naštěstí v ní není noha.
Nejčastěji nás detektor upozorňuje na přítomnost olova. První nadšení ale brzy krotí narůstající nálezy rybářských olůvek. Dáváme si pozor, abychom prstem nechtěně nenašli i háčky. Uklidňuje nás, že máme rukavice, na druhou stranu jsme se místo sportovní obuví mohli vybavit alespoň jedním párem holínek.
Bahno se nám lepí na boty takovým způsobem, až nohy pomalu těžknou a člověk začíná ztrácet naději, že jeho expedice přinese úspěch.
Při přesunu na pláž potkáváme známého. „Už jste našli ten tank?“ táže se nás šibalsky a vypráví legendu, podle které skončil na dně liberecké přehrady jeden z tanků, který sem přijel v srpnu 1968.
Scházíme po schůdkách k místům, kde se v létě nejčastěji koupají návštěvníci. A první úlovky, byť ne kovové, se brzy dostavují. V bahně leží sluneční brýle, kterým se pomalu odlupuje lak. Vedle se povaluje gumička do vlasů a o kousek dál jakési gumové podložky.
Boží nález u skokánku
Míříme k betonovému skokánku. Naše naděje, které jsme do oblíbené atrakce vkládali, se najednou zhmotňují. Bůh vyslyšel naše prosby! Detektor řve jako raněný. Lopatkou nabíráme v tenké vrstvě bahna lesklý předmět. Tohle nebude olůvko.
Tvar připomíná obdélník. A druhý, menší, přes něj. Kříž! Ano, je to kříž, ale něco je i z druhé strany. Otáčíme objev a náhle nemůžeme najít slov. Zázrak, stal se boží zázrak! Na kříži je přibitý Ježíš Kristus.
Detektor váhá mezi zlatem a olovem, byť je kříž, za který by se na svém krku nestyděl ani Kapitán Demo, podle všeho z nerezu. Pro nás je to ale nález dne a živá voda do dalšího kopání.
Největší překvapení. Redaktor MF DNES nalezl pod skokanským můstkem Ježíše na kříži.
Třpytivý šperk nám vlil novou krev do žil a hledáme jako smyslů zbavení. Takže si málem nevšímáme, že do našeho revíru přišli dva noví kolegové-hledači. Zdraví nás bodrým Ahoj! a hned se ptají na úlovky.
Kříž prozatím tajíme, aby nebyli smutní, a tak ukazujeme jen olůvka a přiznáváme barvu, že pro ně nejsme žádná konkurence. Naši noví přátelé – muž a žena – nám vyprávějí o nálezech, které zde již učinili v minulosti.
„Našla jsem třeba volební odznak s hákovým křížem. Je tu i hodně mincí,“ vypráví hledačka a dává se do díla. Za deset minut už se chlubí řetízkem, několika mincemi a třemi klíči. Jestli je tu skutečně sovětský tank, tak ho najde ona.
Mince jako útěcha
Nakonec se jí svěřujeme s Ježíšem Nazaretským. Dlouho se směje, pak zamává detektorem nad hromádkou písku, vyloví z ní minci, která pamatuje snad ještě Liebiegy, a daruje nám ji na památku.
Kapsy se nám pod tíhou zlata a šperků s drahými kameny sice netrhají, ale je čas jít. Na hrázi ještě zdravíme hrázného. I on si na rekonstrukci, kvůli které se přehrada nebude několik let lesknout jako velké zrcadlo, našel něco pozitivního.
A to doslova – masa vody ho před rokem připravila o brýle, které teď objevil na holém břehu. Jeho kolega zase na stejném místě našel svůj pohřešovaný telefon. Není to náhoda, loni se tu společně převrátili do vody.
Pravidla hledání s detektoremHledání na březích liberecké přehrady není v tuto chvíli trestné. Lokalitu by museli nejdřív archeologové nebo Liberecký kraj prohlásit za naleziště. „Přehrada byla dlouho napuštěná, takže podle mě by ji klidně za naleziště prohlásit šlo,“ uvedl ředitel turnovského muzea Jan Prostředník. V současnosti tak lovcům pokladů nic nebrání po přehradě chodit, a dokonce hrabat v zemi. Situace se však může zkomplikovat, pokud najdou skutečný archeologický nález, tedy unikátní předmět obvykle starý 50 let a více. Ten už musí nahlásit. Do problémů se můžou dostat i tehdy, pokud najdou a do tří dnů nenahlásí na městském úřadu předmět, který má hodnotu větší než deset tisíc korun. Za utajení by jim hrozil až rok vězení. Přestupku se dopustí i tehdy, pokud neohlásí předmět, který sice nemá hodnotu větší než deset tisíc korun, ale prokazatelně patřil někomu jinému. Hledači také mohou na dně přehrady objevit zbraně nebo munici. „V takovém případě musí neprodleně opustit místo a nález nahlásit policii. V žádném případě s ním nesmí manipulovat,“ dodává policejní mluvčí Vojtěch Robovský. |
