Objekt připomínající stavební buňku v sobě ukrývá sprchu, toaletu a šatnu. Radniční pokladnu vyšel na necelých 526 tisíc korun. A proč další sprcha, když hygienu mohou klienti Naděje provést i v domě?
Ředitelka organizace Milena Havrdová vysvětluje, že je to z několika důvodů: „Myšlenka na sprchomat vznikla v době covidu, kdy jsme zpočátku nevěděli, co je dobře, co špatně. Zda třeba můžeme mixovat klienty zvenčí s těmi, co jsou u nás dlouhodobě ubytovaní, ať z důvodu stáří, nebo nějakého zdravotního hendikepu. Z důvodu nákazy jsme to zkrátka potřebovali nějak oddělit. Zatímco potraviny a jiný materiál můžeme v podstatě v terénu donést kamkoliv, s hygienou je to složitější, voda k omytí chybí, tu nikde na místě nevymyslíte.“
Havrdová dodává, že někteří lidé žijící na ulici mají také různé nakažlivé nemoci, jako například svrab. I proto je tedy dobré je při hygieně od ostatních klientů oddělit. Služba je také určena pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu nechtějí přijít do azylového střediska nebo potřebují sprchu použít anonymně.
„Zařízení sice stojí u azylového domu, takže se předpokládá, že bude jen pro naše klienty, ale tak provozní řád nezní. Nyní je to skutečně nastaveno tak, že kdokoliv by se potřeboval z rozličných důvodů umýt, tak může,“ upozorňuje ředitelka.
Zatím bude sprchomat v provozu v pracovním týdnu od osmi do patnácti hodin. Uživatel, pokud bude potřebovat, obdrží od Naděje také ručník, sprchový gel a případně i náhradní oblečení.
Klienti se na využití sprchy mohou domluvit s terénním pracovníkem, anebo jim službu nabídne on sám.Po každém sprchování přijde na řadu důkladná dezinfekce prostor, špinavé oblečení se obvykle spálí.
Bolákům předejde hygiena
Pavel Kadaši, terénní pracovník jablonecké Naděje, říká, že už nyní má vytipované některé klienty, kteří by sprchomat mohli využít.
„Docházím i do jiných měst na Jablonecku a jsem v pravidelném kontaktu se sociálními pracovníky, takže už teď vím o některých lidech, kterým službu nabídnu. Někdy si jich všimnu i na ulici, vidím, že mají nějaké boláky na rukou, krku a že potřebují ošetření. To však nejde bez předchozí důkladné hygieny,“ popisuje terénní pracovník.
Podle něj však většina jabloneckých bezdomovců hygienické návyky dodržuje. „Když se podíváte na naše bezdomovce, skoro vůbec je nerozeznáte od ostatních lidí, protože jsou čistí, čistě oblečení, oholení. Vedeme je k tomu, aby se nějakým způsobem udržovali. Je ale malé procento těch izolovaných, ti se třeba nekoupou. To je však jen pár jedinců,“ prozrazuje Kadaši.
Hůře se podle něj pracuje s mladými lidmi bez střechy nad hlavou. „Někteří mají bezdomovectví jako životní styl, neuznávají tento systém a s nimi to jde hůře. Je třeba si také uvědomit, že nějakých sedmdesát procent lidí na ulici má různé psychické nemoci, protože jsou bez domova, nezvládli nějaký tlak. Velkou roli v tom mohou hrát také alkohol a drogy,“ dodává.
