Stejné je, že v Libereckém kraji se letos lyžuje podobně dlouho jako v Alpách. I během druhého dubnového víkendu jsou totiž stále ještě v provozu skiareály v Harrachově a v Černé Říčce. Do Velikonoc jezdily lanovky na Špičáku nebo v Rokytnici.
Do zasněžených velehor nad alpským zimním střediskem Flattach láká nikoliv zbůhdarma reklamní slogan Erlebnis 3000 – Velmi volně přeloženo Zažij třítisícovky. Koneckonců, připadáte si mezi nimi jako v obrovském kamenném chrámu.
Sjezdovky na Mölltalském ledovci na jihu Rakouska byly na konci zimy tak volné, že člověk až žasl, jak se zdejší skiareál vůbec uživí. Pět lanovek tam obklopuje 17 kilometrů sjezdovek. Ačkoliv svítilo celý den slunce, jezdilo na nich ve všední den, ve středu, najednou nanejvýš pět set lidí.
Na jedné z vedlejších lanovek jste neviděli žádného lyžaře na dvaceti sedačkách před sebou ani za sebou. Sjezdovka za chvíli patří od začátku až do konce jen vám.
Ze Špičáku je vidět Ještěd, z ledovce Grossglockner
A přece mohou skiareály v Jizerských horách a Krkonoších v takové konkurenci obstát. Byť třeba z tanvaldského Špičáku vidíte směrem na západ 1012 metrů vysoký Ještěd, zatímco z Mölltalského ledovce 3798 metrů vysoký Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska.
Zpráva, že na slavném Mölltalském ledovci nebylo koncem února najednou víc než 500 lidí denně, překvapila mluvčího Skiarény Jizerky Petra Bažanta. „Vždyť i v druhé polovině března lyžovalo na Špičáku v sobotu patnáct set lidí a v neděli zhruba stejně,“ upozorňuje Bažant. „V sobotu před Velikonocemi jsme měli hlavní parkoviště u lanovky na Špičák plné a hodně aut stálo i na parkovištích u Kamenice.“
Podle něj nedokáže Špičák konkurovat rakouským skiareálům délkou a šířkou sjezdovek, ale lyžování v Jizerských horách vyjde o hodně levněji. Na Mölltalském ledovci chtějí za denní permanentku 46,5 eura – tedy v přepočtu asi 1200 korun. „Na Špičáku stojí denní jízdenka polovinu. Ale v Alpách platí lidé mnohem víc i v půjčovnách lyžařského vybavení nebo za instruktory lyžování,“ tvrdí Bažant. „Víc peněz dají také za jídlo a pití.“
Pivo stojí 90 korun, stejně jako polévka
V lecčems se však ceny v posledních letech přibližují. Třeba preso v horské restauraci na Mölltalském ledovci vychází asi na 65 korun a nejlevnější jídla začínají na 5,50 eura – tedy přibližně na 140 korunách. Gulášová polévka v tříhvězdičkovém hotelu Fraganter Wirt v rekreačním středisku Flattach pod Mölltalským ledovcem stojí 3,40 eura – tedy zhruba 90 korun.
Ale v omáčce ve velké misce plave dobrých patnáct deka libového masa a bylinkový chléb jako příloha se řadí mezi lahůdkové pečivo. Devadesát korun si v hotelu účtují také za půllitr točeného piva. Wiener Schnitzel, dva velké řízky s jednoznačně domácími brambory ze statku, vycházejí asi na 250 korun. Sečteno, podtrženo - sytá a chutná večeře pro dva s jedním pivem a sklenkou vína „koštuje“ kolem 650 korun.
Pětidenní dovolená ve Flattachu se čtyřmi dny lyžování na ledovci stojí dva lidi dohromady něco přes 20 tisíc korun.
Špindl jednou může konkurovat Alpám
Albrechtický starosta a majitel továrny Detoa Jaroslav Zeman zná rakouské i švýcarské Alpy a ve velkých střediscích zažil ještě vyšší ceny, než s jakými se Češi potkávají na Mölltalském ledovci.
„Švýcarsko je dražší než Rakousko. Třeba ve Wengenu dá lyžař za denní permanentku přes 70 eur (v přepočtu přes 1800 korun), v největších a nejznámějších rakouských skiareálech více než 50 eur (v přepočtu více než 1300 korun),“ podotýká Zeman.
„Polévka v samoobslužných restauracích u lanovek stojí v přepočtu až sto osmdesát nebo dvě stě padesát korun. Není špatné se občas do Alp podívat, ale když si chci zalyžovat jinde než u nás na Špičáku, tak jedu brzo ráno do Špindlu. Jsem tam za necelou hodinu. Pokud se povede propojit skiareály Svatý Petr a Medvědín, vznikne v Krkonoších lyžařská aréna s více než čtyřiceti kilometry sjezdovek. Což už je středně velké zimní středisko v rakouských Alpách nebo slovenský Chopok.“
Cesta z Jizerských hor na Mölltalský ledovec do pohoří Vysoké Taury trvá přibližně osm hodin. Rakouská dálniční známka je za necelých 250 korun, ale před městem Spittal an der Drau musíte ještě za průjezd tunelem zaplatit zhruba 300 korun.
České lanovky vítr a mráz běžně nezastaví
Na Špičáku nebo v Harrachově se lyžařům nestává tak často jako vysoko v Alpách, že vítr nebo mráz zastaví lanovky. Na Mölltalském ledovci stály na přelomu února a března sedačkové lanovky dva dny ze čtyř a fungovala jen kabinová. Na výstupní stanici bublinové lanovky pod vrcholem 3123 metrů vysokého Scharecku byl totiž nesnesitelný mráz a ještě tam fičel ledový vichr.
Kabinová lanovka končila v úctyhodné výšce 2800 metrů nad mořem a obsluhovala jen červenou a těžkou černou sjezdovku. Na konci červené se nachází ve skalní rozsedlině úzké hrdlo, kde se hromadí méně zdatní lyžaři, což vede k pádům a navíc tam hrozí srážky.
„Myslím, že i ubytování bude v Rakousku dražší než u nás,“ pokračuje Bažant ve výčtu, v čem české hory porážejí Alpy.
Přes server booking.com se však dal ve Flattachu sehnat v příjemném penzionu dvoulůžkový pokoj za 1200 korun na noc. Se saunou v ceně. V mnoha penzionech v Libereckém kraji by v zimě hosté zaplatili víc.
„V Rakousku ale dovedou daleko lépe než u nás spolupracovat lanovkáři a podnikatelé,“ tvrdí Bažant.
„Část vydělaných peněz dávají do společného fondu a využívají je například na marketink. Z toho pramení například reklamy na alpská střediska na billboardech v Praze nebo v metru. Skiareálům pomáhají mnohem víc i samosprávy a stát. My odvádíme ze skipasů daň z přidané hodnoty patnáct procent, Rakušané jedenáct. Navíc se třeba ve Stubai skládají na novou lanovku všichni, kdo v oblasti žijí z cestovního ruchu. Vědí, že k nim lanovka přivede další turisty.“
Chybí tu zákon na podporu cestovního ruchu, myslí si Bažant
Bažant odkazuje na studii, podle níž ve velkých českých zimních střediscích na každou korunu utracenou na lanovce připadá sedm korun utracených jinde – v hotelu, restauraci, v půjčovnách nebo v obchodech.
„Na rozdíl od Rakouska nám chybí zákon na podporu cestovního ruchu,“ prohlašuje Bažant. Albrechtický starosta Zeman považuje pomoc státu cestovnímu ruchu v horách za nedostatečnou.
„Skiareály představují pro stát dojnou kravičku, ale jen z ní bere, a neopečovává ji,“ vysvětluje Zeman. „Nejsem přítelem dotací, ale stát by měl přispívat alespoň na výstavbu vodních nádrží pro výrobu technického sněhu a na její rozvody ke sjezdovkám. Dotace by mohly být alespoň třicet procent z celkové ceny.“
