Fotbalista Panenka je 40 let po Bělehradu zase zlatý. Na mincích

  • 2
Fotbalový básník z Vršovic Antonín Panenka se ve svých sedmašedesáti letech „prokličkoval“ na zlaté a stříbrné pamětní mince. Dostal se na ně v roce, kdy Češi a Slováci slaví 40 let vítězství na mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávii, o kterém Panenka rozhodl ve finálovém penaltovém rozstřelu památným dloubákem do středu branky.

Zlaté a stříbrné mince s Panenkovým portrétem vydala jablonecká Česká mincovna v sérii Československé fotbalové legendy. Před Panenkou zvěčnila stříbrné medailisty z mistrovství světa 1962 v Chile Josefa Masopusta, Josefa Kadrabu, Jana Lálu a Panenkovy zlaté spoluhráče z Bělehradu Ivo Viktora a Karola Dobiaše.

Pro dloubák, dlouho plachtící oblouček do středu branky, po kterém německý brankář Sepp Maier zůstal ležet bezmocně u levé tyče své branky, se vžilo pojmenování Panenka penalty nebo Panenka kick. Panenka trik použil i o necelé tři roky později při rozhodujícím utkání o postup na finálový turnaj mistrovství Evropy 1980 na francouzského brankáře Dropsyho.

„To byla ještě větší drzost než v Bělehradě,“ svěřil se Panenka ve středu v České mincovně při křtu pamětních mincí se svou podobiznou. „Dropsy už přece jen věděl, co jsem provedl Maierovi,“ dodal.

Zlatých mincí s Panenkou je dvě stě

Panenka dělá nyní předsedu Nadace internacionálů, která pomáhá bývalým reprezentantům, aby na sklonku života nestrádali. Česká mincovna dává Nadaci internacionálů procenta z prodeje zlatých a stříbrných pamětních mincí s portréty nejslavnějších fotbalistů.

„Doposud jsme pro ně vybrali 332 tisíc korun,“ uvedl obchodní ředitel České mincovny Aleš Brix. Zlatých pamětních mincí s Panenkou vydala jablonecká společnost 200 a jedna stojí 10 950 korun. Stříbrných mincí nabízí 500 a jedna vyjde na 1450 korun.

Na křest mincí s Panenkou dorazili další dva zlatí hoši z Bělehradu - Karol Dobiaš a Zdeněk Nehoda. Publikum tvořili zaměstnanci firmy - mezi nimi stál i bývalý fotbalista Velkých Hamrů a Elitexu Ota Havlíček.

„Na finále v Bělehradu jsem se díval s tátou. Z Panenkovy penalty jsem dodnes nadšený,“ svěřuje se sedmapadesátiletý Havlíček. „Jak míč letěl pomalu, zdálo se mi, že jde vedle. Když spadnul do branky, řvali jsme s tátou jak janci,“ vzpomíná.