Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černý obchod, ututlané nehody a miny. I tak se žilo se Sověty v Ralsku

  19:00aktualizováno  19:00
Některé oblasti Ralska, rozlohou čtvrtého největšího města v republice, připomínají i po čtvrtstoletí od revoluce spálenou zem. Pozůstatky po pobytu sovětských vojsk jsou tady dodnes patrné. Naříkání listopadového větru, který se prohání v opuštěných chodbách, zní děsivě.

Před čtvrtstoletím tu duněla letadla a vojenská technika. Dnes Ralsko připomíná spálenou zem protkanou zablácenými panelovými silnicemi z nichž raší tráva a plnou ruin nejrůznějších budov. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Zbědované trosky kasáren, základní školy, bytů pro důstojníky nebo nikdy nedostavěného kulturního domu zůstaly napospas nemilosrdnému času, stále vyšším stromům a trávě.

Místo asi patnácti tisíců vojáků je tady hřbitov. Hřbitov nevybuchlé munice a vzpomínek na čekání na nikdy nevypuklou válku. A také pohřebiště stovek sjetých pneumatik, které tu války pamatují.

Nechali je tu řidiči „vytuněných“ sportovních aut z akcí s názvem Mimoňské války, kteří na místním letišti zkoušeli, jak vysoko vyšponují ručičku na tachometru.

Fotogalerie

Stojíme v Ralsku, kdesi uprostřed 250 čtverečních kilometrů, které v letech 1968 až 1991 okupovala sovětská armáda.

Některé oblasti rozlohou čtvrtého největšího města v republice dnes připomínají spálenou zem. Zem protkanou zablácenými panelovými silnicemi, z nichž raší tráva, zem plnou ruin nejrůznějších budov u nichž často buhví proč stále stojí branky.

Málokdo si dnes dokáže představit, že se tu ještě před čtvrtstoletím ozývaly pravidelné salvy z výbuchů na letecké střelnici a místní obyvatelé místo zpěvu ptactva poslouchali dunění letadel a vojenské techniky.

Když auty pendlovali mezi zaměstnáním a domovem, nesměli sundat nohu z plynového pedálu. Všude kolem visely tabulky, kde rudé písmo hovořilo jasně: „Začátek území vojenského újezdu. Zákaz zastavení a odbočování!“

Vyvolení: lesníci, hasiči, zemědělci a elektrikáři

Někteří lidé ale odbočit mohli. Mezi takto vyvolené patřili třeba lesníci, zemědělci, hasiči nebo elektrikáři. V kapse museli mít zvláštní povolení pro vstup do vojenského prostoru, které vydávalo sovětské velení.

To například plánovalo lesnické práce a podle některých pamětníků příliš nedbalo na bezpečnost civilistů. Lesníka Antonína Hajzlera a jeho kolegy rozkaz štábních důstojníků poslal kácet stromy na leteckou střelnici Prosíčka.

„Řekli nám, že v době, kdy tam budeme pracovat, střelby probíhat nebudou. Tak jsme pracovali a oni najednou začali střílet a všechno padalo kousek od nás. Střely lítaly až na Vicmanov mimo vojenský prostor. Nebyla to legrace a takhle to bylo pomalu denně,“ vzpomíná pamětník v publikaci Vojenský prostor Ralsko.

Jiný pamětník, hasič, si zase vybavuje, jak byla jejich jednotka nahnána na mytí tanků. „Měli veliké tankové cvičení. To skončilo ve čtvrtek a v sobotu nebo neděli měl přijet nějaký jejich generál na prověrku. Takže oni potřebovali asi osmdesát tanků během dvou dnů omýt. Starosta přijel, že jim musíme pomoct. Tak se vzala mašina a dva dny se stříkaly tanky. Jelo se od rána do večera,“ stojí v publikaci.

Dalším druhem družby se sovětskými vojáky pak byl černý obchod. Životní úroveň řadových vojáků nebyla veliká. Podle svědků někteří spali v zemljankách, stávali se obětmi důstojnické šikany a často neměli co jíst.

Přilepšovali si proto nelegálním obchodováním s místními lidmi. Nejvíce se kšeftovalo s benzinem a naftou. Ale k dostání byly i lepší položky.

„Pořídil jsem od nich třeba fotoaparát Zenit za 350 korun. Měl jsem od Rusů i první barevnou televizi. Vážila asi osmdesát kilo. Museli jsme ji nést dva a doma pro ni udělat zvláštní stolek. Vlastnili jsme tehdy druhou barevnou televizi v celé Mimoni,“ říká jeden z místních svědků.

Se zbraněmi se tehdy údajně neobchodovalo, ale problémy s tímto jevem se částečně objevily při odsunu sovětských vojsk.

„Zbraně si Sověti hlídali jako oko v hlavě. Povídačky o tom, že se dají koupit samopaly AK-47 nebo 74 se v žádném případě neprokázaly a ani policie je nezaznamenala. Sem tam se ale z výzbroje samopalu objevil mezi lidmi útočný nůž nebo nějaký zásobník s náboji. Co bylo ale horší, že se u mnoha občanů zadržely ruční granáty a nejenom cvičné, ale i ostré. Dva z nich pak byly použity při útoku na výlohu drogerie v České Lípě,“ vzpomíná dlouholetý policejní pyrotechnik a bývalý místostarosta Ralska Václav Bilický.

Pamětníci dodnes nemohou zapomenout i na některé tragické události spojené se sovětskými okupanty.

Třeba v roce 1985 kousek za Mimoní rozpáral sovětský tank český výletní autobus na dvě poloviny. Nikdo sice nezemřel, ale zranění cestující byli poházeni po lese a mnoho z nich si z neštěstí odneslo těžká zranění. O děsivě vyhlížejícím střetu ale vědělo jen pár zasvěcených. Před veřejností se nehody sovětské armády důsledně tutlaly.

Vystrašení zběhové na nádraží v Mimoni spáchali sebevraždu

A příkladů je více. Za všechny jeden: na jaře roku 1976 Sověti na nádraží v Mimoni pálili po dvou svých dezertérech. Vagon, ve kterém se zběhové ukrývali, rozstřílely stovky kulek jako cedník. Vystrašená dvojice uvnitř raději spáchala sebevraždu.

A Sověti páchali i škody ekologické, se kterými se zdejší krajina vypořádává doteď. Ještě sedm let po odchodu vojsk se nacházely na letišti v podzemí obrovské nádrže s benzinem, z nichž vytekly tisíce litrů do podzemních vod.

„Velký ekologický problém zůstává v místech bývalé prádelny, v níž se pralo pro všechny vojáky. Vlastně nepralo, ale čistilo všelijakými tetrachlory, které pronikly hluboko do země. S tím si dodnes nikdo neví rady,“ tvrdí Bilický.

A problémem je také munice. Za téměř 22 let se zlikvidovalo v Ralsku víc než pět tisíc protiraketových střel, 13 tisíc kusů ženijní munice, 500 letadlových pum, víc než 41 tisíc dělostřeleckých granátů a 104 tisíce střel do leteckých kulometů a tisíce dalších druhů. A dodnes existují místa, kde se dá munice najít, třeba část střelnice v Prosíčkách.

Nápadů, jak naložit s Ralskem, bylo mnoho a některé z nich se zdají šílené. Několik firem chtělo letiště Hradčany osít solárními panely. Zajímavá byla myšlenka chovné stanice nosorožců velkohubých nebo vybudování obřího zábavního parku s atrakcemi, hotely, zooparkem a golfovým hřištěm.

V současnosti je majitelem vojenského prostoru Liberecký kraj. Jeho část by rád revitalizoval a přeměnil na turistickou oblast. Jenže vše je o penězích a jenom sanace starých ekologických zátěží vyšla doteď zhruba na půl miliardy korun.

Autor:

Volby 2018

Volby do obecních zastupitelstev a do Senátu PČR se konají 5. a 6. října. V pátek se volí od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.

Komunální volby

Kompletní seznamy kandidátů jednotlivých obcí v Libereckém kraji dle okresů:

Volby do Senátu

V Libereckém kraji si volí zástupce do Senátu obvod Jablonec nad Nisou. Kandidují: Jaroslav Zeman, Jindřich Berounský, Josef Chuchlík, Šárka Kalvová, Michal Švarc, Michaela Tejmlová a Pavel Žur. Případné druhé kolo voleb se koná 12. a 13. října.



Nejčtenější

Sparta - Liberec 4:1, výhra a první místo v lize za parádní poločas

Fotbalisté Sparty oslavují gól Benjamina Tetteha (druhý zprava) v utkání proti...

Po dvou letech a jednom měsíci jsou sparťanští fotbalisté první v lize, byť ne po úplném kole. V sobotu večer porazili...

Čtyři koruny i krmítko pro kapry. Poloprázdná přehrada vábí hledače pokladů

Základní pomůcky pro hledače: oblečení, u něhož nevadí, zašpiní-li se, polní...

Kvůli suchému létu je v liberecké přehradě rekordně málo vody. Nově vzniklé pláže okupují hledači s detektory kovů....



Rennes - Jablonec 2:1, hořká premiéra, rozhodla penalta v nastavení

Jablonecký brankář Vlastimil Hrubý se smutně ohlédl, Hatem Ben Arfa z Rennes...

Jablonečtí fotbalisté při při své premiéře v hlavní fázi evropských pohárů příjemně překvapili výkonem, ale v Rennes...

Přehrady připomínají poušť, škeble uvázlé na suchu hrázní vracejí do vody

Tam, kde ještě nedávno bývala voda, je dnes jen poušť. Jak na liberecké, tak i...

Extrémní sucho pokračuje, v liberecké přehradě Harcov a jabloneckém Mšeně chybí do plného stavu tři a půl metru vody,...

Liberec vyhlíží Spidermana, natáčení velkofilmu uzavře celé náměstí

Náměstí je již obehnané plotem a do jeho středu se lidé nedostanou. Rekvizity...

Už několik dní dominuje libereckému náměstí Dr. E. Beneše ruské kolo. Spolu s dalšími kulisami je postavili filmaři,...

Další z rubriky

Přehrady připomínají poušť, škeble uvázlé na suchu hrázní vracejí do vody

Tam, kde ještě nedávno bývala voda, je dnes jen poušť. Jak na liberecké, tak i...

Extrémní sucho pokračuje, v liberecké přehradě Harcov a jabloneckém Mšeně chybí do plného stavu tři a půl metru vody,...

Před 80 lety se hraničáři v Habarticích ubránili hordám nacistů

Ordneři a čs. finanční stráž.

Že se Československo nebránilo nacistickému Německu, patří mezi často opakované omyly a mýty. 21. září si připomínáme...

Na pláni po Textilaně vyroste tisíc bytů a podnikatelský inkubátor

Na místě bývalé Textilany kousek od centra Liberce je už několik let velká...

Rozlehlé pozemky po zbouraném areálu Textilany mají nového majitele. Poté, co před dvěma týdny odmítlo devítihektarový...

SOUTĚŽ: Vyhrajte naší redakcí otestovaný výkonný a tichý vysavač PURE D9
SOUTĚŽ: Vyhrajte naší redakcí otestovaný výkonný a tichý vysavač PURE D9

Prach, drobky, chuchvalce vlasů všude po bytě – zažíváme to všechny. Dennodenně svádíme boj se šňůrou, špatným ovládáním a především hlukem. Nepořádek vítězí. Tomu je díky vysavači Pure D9 od Electroluxu konec!

Najdete na iDNES.cz