„Žánr sci-fi nejenže není za svým zenitem, ale v posledních letech dokonce objevuje nové možnosti a souvislosti,“ prohlásila autorka libreta, režisérka a choreografka Šárka Brodaczová.
Podle jejího názoru to dokazuje ohlas kultovních filmů, jako byl například Matrix bratří Wachovských.
„Je to film, v němž filosof Jake Horsley vidí dokonce cosi jako mytologii pro současný svět,“ podotkla Brodaczová.
Autorka se nechala inspirovat nejen žánrem sci-fi, ale i principem kyberpunkové subkultury osmdesátých let minulého století, pohádkovým příběhem Alenka v říši za zrcadlem, indickou filozofií Májá, ale také ve světě dávných mýtů.
Solarix jako název vychází z několika rovin, je to spojení několika významů.
„Sol vnímáme jako slunce, živel, bez kterého nemůže lidstvo existovat, Solar chápeme jako Solar plexus nebo Plexus solaris, nervový systém v břišní dutině člověka. Zároveň je to centrum energie pro pohyb tanečníka,“ popsala Brodaczová.
X v názvu pak vyjadřuje rovinu sci-fi. „V ní se pohybujeme. Je to propojení světa reálného se světem kybernetickým, virtuálním,“ vysvětlila tvůrkyně.
Taneční autorská montáž přenese publikum do světa Solarixu, do futuristického prostředí lidí žijících ve virtuálním světě počítačových sítí.
„Realita a virtuální realita se vzájemně prostupují. V kyberprostoru není nic nemožné? Co je pravda a co iluze?“ klade otázky Brodaczová.
Představení navazuje na dílnu mladých choreografů ze souboru, kteří v minulosti přišli s originálními představeními, jakými byly například Café Reichenberg anebo Dům Bernardy Alby.
