Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hukot aut, vyražené zuby i Švejk v polici. Tak se žije v bytě pod mostem

  5:23aktualizováno  5:23
Pod jeden z libereckých mostů, kde přebývají bezdomovci, se vypravil redaktor MF DNES. Podělili se s ním o své pohnuté životní příběhy a shodují se: za to, že jsme na ulici, si můžeme sami. Jejich život jim přesto vyhovuje takový, jaký je.

Byt pod jedním z libereckých silničních mostů. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Betonový silniční viadukt v liberecké čtvrti Rochlice rezonuje pravidelným klepotem tlumičů aut svištících městem. Lidé spěchající za prací nemají tušení, že pod mostem se život podivné trojice ubírá zcela jiným tempem. Tady plyne čas pomaleji než voda v nedaleké Nise.

Láďa, Gábina a Patrik už to klapání podvozků aut slýchají dva roky. Tak dlouho tu žijí. Nesourodou trojku spojuje jediná věc: jsou bezdomovci a v partě je život tak nějak snazší. A hlavně je snazší udržovat iluzi jakési druhé rodiny, kterou vyměnili za tu normální.

„Dneska děláme květákový mozeček,“ oznamuje pětačtyřicetiletá Gábina, zatímco z reklamního termohrnku saje brčkem čůčo. „No nekoukej,“ začne tykat, „že jsme bezdomovci ještě neznamená, že si neumíme uvařit!“

Propanbutanová lahev tiše syčí a z postele tvořené dvěma na sebe položenými matracemi se těžce zvedá šestapadesátiletý Láďa, bývalý podavač na stavbě, který moc pil a sérií životních eskapád si kdysi zazdil slibně nastartovanou kariéru fotbalisty.

Po hmatu hledá na zemi podřadné cigarety a zatímco vyfukuje první obláček kouře, odpovídá mi na otázku, která visí ve vzduchu.

„My si kupujeme plynové lahve. Jedna stojí stovku a vydrží nám měsíc. Každej den máme teplý jídlo. Bezdomovec, kterej si neumí uvařit, je na hov*o bezdomovec,“ dělí se o životní moudro.

Jeho tělo zdobí několik nepovedených tetování připomínajících čas strávený v kriminále. „Dělal jsem v tiskárně a spadl na mě regál s razítkama,“ směje se pod vousy, když si všimne mého zájmu o jeho kérky.

Láďa platí v tlupě za hlavu rodiny. Je sečtělý. Poslouchá rozhlas, zajímá se o dění ve světě. Špatně stlučenou poličku za postelí mu zdobí štos knížek. Dobrý voják Švejk, Kerouacovo Na cestě, životopis Bolka Polívky.

Zdá se, jako by tyhle tři knihy byly jakousi esencí Láďova života. Ženil se v jednadvaceti, ale po nevěře manželky a rozvodu se vrhl na pití. Ve velkém. „Chlastal jsem a chlastám,“ lakonicky shrnuje toto období vousáč.

Pak přišla ztráta zaměstnání. Chlast. Rvačky. Ještě víc chlastu. Vězení. Po návratu z kriminálu se na dno lahve díval čím dál častěji. Dnes je na ulici dvacátým rokem. Návrat mezi normální lidi neplánuje. Natolik mu ještě zbylo soudnosti.

„Nedávno nějakej psycholog v rádiu říkal, že pokud se bezdomovec rozhodne pro návrat do normální společnosti, trvá to tři roky. A já už moc času před sebou nemám, takže to nemá cenu,“ hodnotí situaci Láďa a přihne si z plastové lahve s červeným obsahem.

Vrátit se nechce už ani Gábina. Na ulici je šťastná. Není to však jen výmluva? Gábina se dělí o příběh jakéhosi Jardy, který s nimi donedávna bydlel pod mostem. „Pak si našel přítelkyni a odstěhoval se k ní do bytu. Od té doby je nešťastný. Prý blbě spí, nemůže mezi těmi zdmi dýchat. Tak se občas vrací za námi,“ vysvětluje mi Gábina.

Pak přijde řeč na rodinu. Tady slova docházejí. Láďovi se zasklí pohled a oči potetovaného drsňáka na chvíli ozdobí v koutku oka slza, kterou hranou špinavé ruky zažene někam ke skráním. „Měl jsem dceru. Umřela, když jí bylo sedmnáct.“ Pod jindy hlučným mostem nastane tíživé ticho.

To protíná až nejmladší člen party, třicetiletý bezdomovec Patrik. Rty ještě červené od levného rybízáku svírá cigaretu. „Já bych se ještě někdy vrátit chtěl. Ale půjde to těžko. Všechno to začalo, když jsem kvůli chlastu přišel o papíry a vyhodili mě z práce. Nesehnal jsem dost na nájem a skončil tady,“ rozhazuje rukama mladík, který by oholený a ostříhaný mohl klidně sedět za pokladnou v Tescu a nikdo by to nepoznal. „Za tohle si ale můžu sám. Jestli mám být na někoho naštvanej, tak leda na sebe,“ konstatuje s hlavou v dlaních.

Gábina zatím v hrnci připravuje oběd. Kuchyňku má vybavenou různými dochucovadly a kořením.

Bedna u zdi skrývá velké sklenice s naloženou zeleninou. Vedle z igelitky vykukuje štangle uheráku. Gábina si všimne mého zvídavého pohledu a vytuší, na co se chci zeptat.

Fotogalerie

„My nežebráme. Ve čtyři hodiny ráno chodíme uklízet na parkoviště k Penny Marketu a Albertu bordel, co tam přes noc natropila mládež. Vajgly, roztřískaný flašky, vobaly od energeťáků. Nemůžou nám za to dávat peníze, ale platí jídlem, co brzo prochází. Zeleninou, ovocem, masem a salámy. Nebo chlebem a houskama z předešlýho dne. Oni by to beztak jinak vyhodili,“ vysvětluje, zatímco mě provádí po jejich nezvyklém příbytku. „Housky necháme usušit na sluníčku a pak z nich děláme strouhanku. Minule jsme si v ní obalili vinný klobásy. Dostali jsme jich kilo, ani se to nedalo spořádat,“ zasní se Patrik.

„Tady si pereme prádlo a myjeme se,“ ukazuje směrem k řece. „Od parovodu si nosíme teplou vodu, když je chladno. Máme to povolený od teplárny,“ doplňuje Gábinu Patrik. Jakmile se přiblížíme k „lůžkové části“, ozve se štěkot. Kříženec setra nahlas oznámí, že patří k inventáři. „Mám ho od štěněte. Když v noci spíme, je jedinej, kdo nás hlídá. Začne blafat a vrčet, podle toho poznáme, že se někdo blíží,“ říká Láďa. Smutně pak dodává, že pes štěká jen na ty, co nezná. Čehož dovedou zlí lidé využít.

„Minule přišli uprostřed noci dva. Svítili nám baterkou do očí, prý že jsou od policie. Vůbec jsme je přes to světlo neviděli. Patrikovi zlomili ruku, mně žebra a Gábině vyrazili zuby. Pes ani nehlesl. Ti chlapi už u nás dřív byli to omrknout a pes si je pamatoval, proto neštěkal,“ smutně vypráví Láďa. „Ale nezlobím se na něj. Už je starej a pomatenej,“ vysvětluje. „A to je daň za to, že žijeme na ulici. Musíme s tím počítat,“ sám si i odpovídá.

Přítmím se rozsvítí další zapálené cigarety. Příběh byl odvyprávěn. Kolik v něm bylo pravdy, ví jenom sami jeho aktéři. Na provizorním stolku přistávají tři ještě kouřící porce s jídlem. Narušit tento posvátný okamžik by byl hřích, proto se pomalu vytrácím vstříc normálnímu světu.

Betonový silniční viadukt dál rezonuje pravidelným klepotem tlumičů aut svištících městem.

Volby 2018

Volby do obecních zastupitelstev a do Senátu PČR se konají 5. a 6. října. V pátek se volí od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.

Komunální volby

Kompletní seznamy kandidátů jednotlivých obcí v Libereckém kraji dle okresů:

Volby do Senátu

V Libereckém kraji si volí zástupce do Senátu obvod Jablonec nad Nisou. Kandidují: Jaroslav Zeman, Jindřich Berounský, Josef Chuchlík, Šárka Kalvová, Michal Švarc, Michaela Tejmlová a Pavel Žur. Případné druhé kolo voleb se koná 12. a 13. října.



Nejčtenější

Jablonec - Plzeň 3:0, skvělí domácí, tragičtí hosté. Řádil Trávník

Jablonecký fotbalista Michal Trávník se raduje ze svého gólu proti Plzni.

Šok v dohrávce 9. kola první ligy. Fotbalisté Jablonce smetli Plzeň 3:0, ta tak v tabulce zůstává třetí za Spartou....

Sparta - Liberec 4:1, výhra a první místo v lize za parádní poločas

Fotbalisté Sparty oslavují gól Benjamina Tetteha (druhý zprava) v utkání proti...

Po dvou letech a jednom měsíci jsou sparťanští fotbalisté první v lize, byť ne po úplném kole. V sobotu večer porazili...



Nová silnice není bezpečná, řidiči nevidí přes protihlukové stěny

Na nové silnici mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou jsou podle kritiků...

Na části nové silnice mezi Libercem a Jabloncem nejsou řidiči v bezpečí, špatně vidí přes protihlukové stěny a ohrožují...

Čtyři koruny i krmítko pro kapry. Poloprázdná přehrada vábí hledače pokladů

Základní pomůcky pro hledače: oblečení, u něhož nevadí, zašpiní-li se, polní...

Kvůli suchému létu je v liberecké přehradě rekordně málo vody. Nově vzniklé pláže okupují hledači s detektory kovů....

Rennes - Jablonec 2:1, hořká premiéra, rozhodla penalta v nastavení

Jablonecký brankář Vlastimil Hrubý se smutně ohlédl, Hatem Ben Arfa z Rennes...

Jablonečtí fotbalisté při při své premiéře v hlavní fázi evropských pohárů příjemně překvapili výkonem, ale v Rennes...

Další z rubriky

Před 80 lety se hraničáři v Habarticích ubránili hordám nacistů

Ordneři a čs. finanční stráž.

Že se Československo nebránilo nacistickému Německu, patří mezi často opakované omyly a mýty. 21. září si připomínáme...

Lidem vadí kouř a zápach z továrny. Nic neporušujeme, tvrdí její šéf

Jednatel firmy Likto René Chrastecký se brání výtkám, že provoz škodí životnímu...

Lidé peticí bojují proti provozu liberecké firmy Likto. Stěžují si na zápach a kouř. Firma to však odmítá.

Za vraždu prodavačky v Liberci soudí muže, který se vydával za oběť

Václav Matouš u krajského soudu v Liberci. (25. září 2018)

Soud v Liberci začal dopoledne projednávat lednovou vraždu devětačtyřicetileté prodavačky vietnamské večerky ve...

Mýty a fakta o nočním pomočování dětí
Mýty a fakta o nočním pomočování dětí

Podle odhadů trpí nočním pomočováním neboli enurézou asi pětina dětí ve věku 5 let, obtíže se však nevyhýbají ani starším jedincům. Rodiče často spoléhají na to, že „z toho dítě vyroste“, v horším případě děti trestají. Noční pomočování přitom může velmi negativně ovlivnit sebeúctu a duševní pohodu dítěte.

Najdete na iDNES.cz