"Někteří lidé říkají, že nepořádek dělají v centru města právě bezdomovci," podotýká vedoucí liberecké pobočky Naděje Pavel Matějka. "Chtěli jsme je přesvědčit, že bezdomovci svedou taky dobré věci. Loni jsme uklízeli v parku u kostela sv. Kříže. Práce při čištění města dává našim klientům pocit hrdosti a uvědomují si, že jsou užiteční a mají stále svou cenu."
Centrum Liberce čistilo kolem deseti bezdomovců. Igelitové pytle a rukavice jim dala radnice. Postarala se také o likvidaci sesbíraných odpadů.
"Jsou tady naházené matrace a další somáriny," říká Slovák Miroslav Burgiš. "Roboty se nebojím, navíc jsou tady s námi naše pěkné baby z Naděje. Po brigádě si skočím na jedno pivko."
Naděje pohostila úklidovou četu bezdomovců štrúdlem a gulášem.
Pětačtyřicetiletý Burgiš přišel do Liberce před dvěma měsíci. "Kamarád mně tady dohodil práci, ale nakonec z ní sešlo," prozrazuje. "Spal jsem nějakou dobu pod mostem, teď bydlím v ubytovně Naděje v Kateřinkách. Živím se zedničinou a snad se tady teď na jaře už konečně uchytím."
Burgiš připouští, že nepořádek v Liberci dělají i někteří bezdomovci. "Něco se jim přestane hodit, a tak to zahodí," dodává.
Město je však špinavé i vinou mnoha stálých obyvatel. Prostranství u školy Barvířská a Speramu zbavili bezdomovci pneumatik, krytů od televizí, dřevěných desek, lahví, plastových kýblů nebo kartonů od vína.
Odpadem naplnili dvanáct velkých plastových vaků. Práce bezdomovců potěšila libereckou primátorku Martinu Rosenbergovou (ČSSD).
"Jsem ráda, že nám pomohli s úklidem Liberce," uvádí primátorka. "Ukázali, že jen nečekají s nataženou rukou na pomoc, a dokážou pro město něco udělat. Zkusím se s Nadějí domluvit, jestli by bezdomovci neuklidili odpadky ještě někde jinde."
Podle Matějky zachránila liberecká radnice Naději v první polovině loňského roku, kdy vypadly dotace od ministerstva práce a sociálních věcí.
"Mohou si uložit v sejfu peníze, aby je někdo neokradl"
"Kdybychom od města neobdrželi peníze, museli bychom naše středisko v Liberci zavřít," upozorňuje Matějka. "Denně se v něm vystřídá mezi třiceti až padesáti lidmi."
Vyřizují pro ně dokumenty, radí jim s vyplňováním žádostí. "Dáváme jim šanci, aby se u nás vysprchovali a vyprali si a usušili oblečení. Dostanou se také na internet, mohou si tady uložit v sejfu své peníze, aby je o ně ve městě někdo neokradl."
Rosenbergová i Matějka se shodují, že na ulici může skončit každý. "Mužům se rozpadne rodina, propadnou alkoholu nebo drogám, přijdou o práci, o bydlení a mnohdy se také zadluží," vysvětluje Matějka.
Na ulici tak skončí třeba úspěšný řemeslník. "Jsme rádi, když se naši klienti vrátí zpátky tam, odkud přišli. Jeden z nich teď znovu pracuje jako mistr v továrně na místě, kde byl předtím, než se stal na čas bezdomovcem."
Na druhou stranu existují lidé, pro něž je život na ulici železnou košilí. "Jednomu našemu klientovi s kožní chorobou jsme domluvili léčbu v nemocnici, po šesti dnech se vrátil jako vyměněný a vypadal dobře," konstatuje Matějka. "Ale odešel od nás a zase zapadl do problémů s drogami."
