Byla to tehdy náramná událost: před budovou, připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť, se už od rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku ještě přispělo vypuštění balonků s poukázkami na zboží.
„Přesně o půl deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující v několika minutách zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé dárky. Sortiment nabízeného zboží zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu sportovního vybavení,“ popsal o šedesát let později v Knize o Liberci atmosféru prvního dne prodeje liberecký spisovatel Roman Karpaš.
Očima památkáře Společnost Brouk a Babka byla založena již v roce 1908, vrcholu dosáhla ve 30. letech, kdy došlo k vybudování rozsáhlé sítě obchodních domů, tzv. broukáren. Jejich příznačným rysem byla kvalitní funkcionalistická architektura, kterou doplňovaly nejmodernější dobové trendy - samoobslužný prodej, zásilková služba, prodej na úvěr, potrubní pošta, eskalátory či dětské koutky. Liberecká filiálka vyrostla v dolní části dnešní Pražské ulice na místě bývalého hostince „Zur Sandwirt.“ Konstrukce je tvořena železobetonovým skeletem a pro Liberec atypickým prvkem je celoskleněná zavěšená fasáda. |
Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní systém B+B, který by se dal vyjádřit krátkými hesly: prodáváme jen kvalitní zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek, žádné zálohy ani platové záznamy, úvěr pouze do výše znemožňující předlužení a úslužné vyřízení žádostí o poshovění při prokazatelné a nezaviněné platební neschopnosti.
„Společnost Brouk a Babka byla založena již v roce 1908, nicméně svého vrcholu dosáhla ve třicátých letech, kdy došlo k vybudování rozsáhlé sítě obchodních domů, takzvaných broukáren,“ uvedl liberecký památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Funkcionalistický dům skrýval nejmodernější obchodní trendy
Jejich příznačným rysem byla (až na výjimky) kvalitní funkcionalistická architektura. „Ta šla ruku v ruce s nejmodernějšími dobovými obchodními trendy - samoobslužným prodejem, zásilkovou službou, prodejem na úvěr, potrubní poštou, eskalátory, dětskými koutky či odpočinkovým zázemím pro zaměstnance,“ vyjmenoval Zeman.
Na místě v centru Liberce, kde podle návrhu pražského architekta Jana Gillara funkcionalistický klenot vyrostl, stávávala stařičká roubená hospoda Zur Sandschenke. „Jak napovídají studie zachované ve stavebním archivu Liberce, měl stavebník v úmyslu zastavět i sousední plochy,“ zmínil architekt Svatopluk Technik ve druhém díle svého knižního cyklu Liberecké domy hovoří.
Podobné plány měla již dříve ostatně i firma Baťa, která pro stavbu svého paláce na rohu Soukenného náměstí hodlala vykoupit a zbourat tři domky v Pražské ulici. Ani v jednom případě se však záměr nepodařilo uskutečnit.
V listopadu 1950 dostal obchodní dům nové jméno v duchu tehdejší doby: Jiskra. Svému účelu sloužil nepřetržitě dál, v roce 1988 prošel mírnými opravami a v letech 2004 a 2005 pak celkovou rekonstrukcí pod bedlivým dohledem památkářů.
Jeho slavnostního znovuotevření se zúčastnil dokonce architekt David Vávra, autor televizního cyklu Šumná města, v němž na adresu tehdy ještě obchodního domu Jiskra veršoval: Kdysi elegance jiskřivá, dnes jen ve vzpomínkách doznívá.
Nová obchodní centra vyprázdnila ulice
Otevření nákupních center ve středu Liberce však o pár let později dříve rušnou Pražskou ulici doslova vymetlo; zmizeli odsud lidé i obchody. Skomírat začal i Brouk a Babka. V současné době je na prodej za pětatřicet milionů korun.
Po několika letech jej opustil i fotograf Šimon Pikous, který tam míval ateliér. „Dům je nádherný - světlý, čistý, klenot funkcionalismu, a odcházel jsem z něj s těžkým srdcem,“ řekl Pikous. „Problém je v tom, že dům je dnes svým způsobem prokletý a těžko může sloužit svému účelu. Nejde tam zastavit s autem a doplácí i na to, že je celý střed Liberce mrtvý. Platí tak za chybné rozhodnutí představitelů města, kteří povolili stavbu velkých nákupních paláců.“
Skepticismus je cítit také mezi památkáři. „Dům určitě nenaplňuje klasickou představu obchodního domu. Život, který by měl mít obchodní dům, tam nevidím. Předpokládám, že to je tím, že konkurence obchodních ploch je v Liberci obrovská a je složité je zaplňovat,“ poznamenal ředitel libereckého památkového ústavu Miloš Krčmář.
