Jak se máš? Jak se ti žije? Pokud podobné zdvořilostní otázky položíte Čechovi, obvykle se pod zachmuřeným čelem spustí sáhodlouhá litanie. Začíná se nedostatkem peněz, pokračuje výčtem nemocí a končí se spíláním politikům. Pokud však některou z frází použijete pro odpíchnutí konverzace v Tatobitech, oči místních se spíš rozzáří a namísto mrmlání se z úst vypouští chvála.
„Tady se žije krásně. Bydlím tu třicet let a neměnil bych. Srdce Českého ráje není Turnov, ale Tatobity. U nás jsou všechny pamětihodnosti tohoto kraje stejně daleko, ať už jde o Kozákov nebo Trosky,“ říká Zdeněk Dědeček, předseda místního spolku Dědina.
A právě čilý společenský ruch byl jedním ze zásadních bodů, které pomohly obci k zisku letošního titulu Vesnice roku Libereckého kraje.
Dvanáct registrovaných spolků
Spolků tady mají opravdu požehnaně. „Oficiálně registrovaných je jich tu dvanáct, pak jsou tu ale i další, které jen nemají IČO. Je tu zkrátka hodně lidí s dobrými nápady,“ prozrazuje starostka Tatobit Lenka Malá. V obci mají zázemí divadelní ochotníci, myslivci, skauti, hasiči, hráči tenisu či zahrádkáři.
„Letos přibyl další spolek. Jmenuje se Motobanda Tatobity. Sdružuje lidi, kteří u nás vlastní motocykl. Budeme pořádat různé besedy či vyjížďky,“ doplňuje Dědeček.
Co při toulkách Tatobitami zaujme, je několik hospod a občerstvení, obchod s potravinami či pošta. Služby, které z tuzemských vesnic zmizely nebo pomalu skomírají.
„Moc si vážíme toho, že tu máme tuto základní síť. Kostel, hospodu, školu, obchod, poštu. To jsou základní atributy, které by obec měla mít. Bez toho není obcí. Třeba poštu si bráníme, co to jde. Tlak na to, aby skončila, je veliký, ale chceme ji udržet do poslední chvíle,“ říká starostka.
Po parcelách je tu poptávka
Na vesnici, kde podle posledních údajů Českého statistického úřadu žije trvale 551 obyvatel, je netradiční i to, že má doposud fungující kulturní dům. A s poměrně velkou kapacitou sálu. Vejde se do něj takřka 400 lidí.
„Před osmi lety jsme ho odkoupili od soukromého vlastníka. Je vytížený šest dní v týdnu. Je to důležité místo setkávání. Cvičí se tu zumba, hraje stolní tenis, konají se svatby, silvestry, školní besídky, hraje se tady divadlo. Měli jsme na sále i koncerty Janka Ledeckého, Petry Janů, Věry Špinarové, Plavců. Lidé od nás ani nemusí jezdit nikam do města, vše najdou tady,“ upozorňuje Lenka Malá.
„V obci je velká poptávka po parcelách. I to značí, že tady lidé chtějí žít.“
Stříbrná příčka v anketě Nejkrásnější strom Evropy
Tatobity jsou známy především díky tisícileté lípě. Ta před dvěma lety jako první český strom v historii skončila na stříbrné příčce v anketě Nejkrásnější strom Evropy. Lepší byl už jen dub z maďarské obce Bátaszék.
Místní vědí, ale neznalému turistovi je třeba připomenout, že kus Evropy do Tatobit dovezl i malíř Jan Dědina.
Spolupracovník Luďka Marolda či Alfonse Muchy to dotáhl až k výzdobě stropů v Malém paláci poblíž pařížské Champs-Élysées a v divadle ComédieFrançaise. V Tatobitech si užíval důchod. Jeho dům s ateliérem tu již nestojí. Místo něj je tady Malířova zahrada. Parčík s naučnou stezkou. A stálou výstavou hornin a kamenů z celého Českého ráje.
„Jeho dům si ještě pamatuji. Byl už v dezolátním stavu, měl propadlé stropy, ale chodili jsme sem s mojí ženou randit. Bylo to romantické místo,“ odhaluje Zdeněk Dědeček.
Pryč z Evropy. Zajímavostí v Tatobitech je i staré máchadlo. Tedy jakési koryto s vodou uprostřed obce, kde dříve ženy praly prádlo. „Dodnes funguje a dokonce znám asi čtyři starší ženské, které k němu s prádlem ještě chodí,“ říká Dědeček.
Zloději řádili na pumpě
A jelikož název Tatobity údajně vznikl ze spojení staročeského slova tat, neboli zloděj, a slovesa bít, nejde nevzpomenout zlodějskou historku z místní benzinové pumpy z roku 2008. Tehdy tu dva muži přepadli, zmlátili a oloupili čerpadlářku. Počínali si však jako inspektor Clouseau.
Například po lupu nasedli do rezavého favorita a chtěli ujet pryč. Automobil však nestartoval. Jeden z útočníků tedy musel vystoupit a auto odtlačit k silnici, kde se z kopce samo rozjelo. Podle tehdejší policejní svodky si lup například brali do bílé igelitky s nápisy Lomnice nad Popelkou, která se používají na domovní odpad.
Další indicií je podoba pachatelů, kterou se jim ani přes kukly nepodařilo skrýt. Jeden z lupičů totiž krátce před odjezdem kuklu z hlavy sňal a šel zavřít dveře do obchodu. Při tom ho zachytila bezpečnostní kamera. I takto se někdy žije v Tatobitech.
