„Ukazujeme, že existuje i jiná zábava než sedět u počítače. Mladí mohou jít ven...

„Ukazujeme, že existuje i jiná zábava než sedět u počítače. Mladí mohou jít ven a zahrát si deskovou hru, potkat se s opravdovými lidmi,“ říká Ondřej Bejbl z firmy Hope Studio. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Chceme dostat děti od počítačů, říká vývojář deskových a karetních her

  • 4
Liberecká firma Hope Studio vymýšlí a vyvíjí deskové a karetní hry. „Chceme mladým lidem, a nejenom jim, ukázat, že existuje i jiná zábava než sedět u počítače. Že mohou jít ven a zahrát si deskovou hru, potkat se s opravdovými lidmi,“ říká Ondřej Bejbl z firmy Hope Studio.

To platí nejen pro děti, ale i jejich rodiče. Nečekejte však žádné Člověče, nezlob se! či Kloboučku, hop! Dneska táhnou hry, ve kterých se proměníte v mutanta, jenž válčí s dalšími příšerami na Zemi po skončení třetí světové války. Ale hry vás mohou třeba naučit i matematiku nebo prověřit ze znalosti dějin.

Na webových stránkách vaší společnosti se chlubíte tím, že dokážete vyrobit originální hru na míru. Co jste už vymysleli, vyrobili?
Když jsme někdy na začátku roku 2014 vznikli, náš šéf potkal kluka, který měl zajímavý nápad na hru, zalíbilo se mu to a začali jsme na tom dělat. Byly to tři roky práce, ale na světě a v prodeji je naše originální hra s názvem Hope Cardgame.

O čem hra je?
Je to něco na způsob kdysi oblíbené karetní hry Magic. Ve hře bojují čtyři rasy – alieni, roboti, lidé a mutanti. Děj je zasazen do fiktivní budoucnosti, na Zemi po třetí světové válce. Každý hráč hraje za jednu z ras, různě na sebe útočí, bojují o rozličné suroviny a podobně. Aktuálně ale pracujeme na nové hře.

Prozradíte na jaké?
Ano. Pracovně jí říkáme salátová mísa. Jde o to, že Goblini, což jsou takoví malí skřítci, ztratili recept na salát. Každý hráč dostane kartu s nějakou surovinou do tohoto salátu a snaží se uhádnout, jaké suroviny vlastní ostatní hráči. Různě si pak škodí, dotazují se, vyměňují si suroviny. Bude to taková párty hra, můžete si ji vzít na párty, do hospody a užít si srandu. Vyvíjíme ale momentálně i jednu edukativní hru a máme také karty na prší a poker, ke kterým jsme vymysleli originální design.

To všechno rozhodně nezní jako Sázky a dostihy, pexeso nebo dudák. Jak se vůbec testuje taková hra, aby fungovala v praxi? A kde sbíráte náměty?
Jezdíme po Česku, ale i po světě na nejrůznější festivaly deskových her, kde se výrobci her prezentují. Zde se inspirujeme. A co se týče testů, tak prostě hrajeme a hrajeme. Ale hlavně chceme, aby hru testoval někdo zvenčí, třeba právě na těchto festivalech. Pokud bychom hru zkoušeli jen mezi sebou, fungovalo by to jako talentová soutěž – navzájem bychom se chválili, jak jsme dobří. Proto máme rádi zpětnou vazbu od lidí, kteří už mají za sebou odehránu řadu her.

A kdo jsou tito lidé?
Kupodivu to není jen záležitost dětí a mládeže. Najdou se samozřejmě dvanáctiletí hráči, ale i hráči kolem čtyřiceti. Nejčastěji je to však skupina dvacet pět let plus. Ti si to, myslím, nejvíce užívají. Na festivalu vydrží hrát například od deseti hodin dopoledne do dvou hodin ráno. A tahle jedou třeba tři dny v kuse, jen si občas odskočí na toaletu. Někteří dokonce vědí, že akutně potřebují na záchod, ale kvůli zápalu ze hry to oddalují.

Vy se netajíte tím, že byste dnešní počítačovou generaci díky deskovým a karetním hrám, chtěli od virtuální reality vyhnat ven mezi opravdové lidi. V čem je podle vás rozdíl mezi hraním vašich her a her na počítači? Vždyť i tady se objevují roboti, zombie, stejně jako v PC hrách.
To je sice pravda a pravda je i ta, že se musí přemýšlet i u některých počítačových her. Ale deskové hry nejsou jen o hrdinech a příšerách. Jsou hry edukativní, vzdělávací, ve kterých, abyste došel do cíle, musíte třeba spočítat správně matematickou úlohu. Hodí se i pro školy, pro výuku. Jsou také hry vědomostní na způsob televizních soutěží. Můžete se něco naučit, rozšířit si nějaké obecné povědomí o světě. Pak jsou zase hry, kde tvoříte příběh. Musíte tedy zapojit svoji kreativitu, vybudit fantazii. Navíc při hraní karetních a deskových her potkáte opravdové lidi osobně, nevidíte a neslyšíte je jen po Skypu či Facebooku. Nejste ve virtuálním světě, ale v reálném. Dneska šestileté dítě ovládá tablet lépe než já a tak si říkám, někde je něco špatně. Proto se snažíme ukázat i alternativní zábavu, že existuje i verze jít ven, vzít s sebou deskovou hru a bavit se se živými kamarády.

Naťukli jsme herní festivaly. Vy chystáte festival Hopecon v Hodkovicích nad Mohelkou. Startuje tento pátek 26. května a končí v neděli 28. května. Půjde o první herní festival tohoto typu v severních Čechách. Na co se návštěvníci mohou těšit?
Uvidí tady hry od největších českých vydavatelstvích, mohou si zde vyzkoušet prototypy her, které ještě nejsou na trhu. Představí se tu například Jakub Čermák, což je mistr republiky v malování herních figurek. Na festivalu budou také různé přednášky, workshopy a samozřejmě spousta zábavy. Na české festivaly chodí i dva a půl tisíc lidí, tak uvidíme, kolik jich dorazí na ten náš.

Jak si stojí české hry oproti světové konkurenci?
Rozhodně velmi dobře. Obecně se české hry považují za světovou špičku, ne-li za nejlepší na světě. Máme rozhodně jméno, světové renomé a několik špičkových vývojářů. U českých stánků na festivalech je vždycky největší nával.

Nedá mi to nezeptat se nakonec na to, co jste hrál v mládí? Já si pamatuji na slovní fotbal, pogy, prší.
Prší jsme hráli taky a pak hodně Sázky a dostihy. Později jsem pak jeden čas hodně podlehl hře Bang. To je karetní hra na motivy Divokého západu. No a dneska, když jdu někam za zábavou do hospody, na párty, vždycky táhnu nějakou „deskovku“ s sebou.