Pokud ovšem nepracovali „na sebe“, neukončili sami pracovní poměr nebo nebyli ve zkušební lhůtě. Poslední z případů se týká i liberecké exprimátorky Martiny Rosenbergové (ČSSD), která pracovala na krajské záchrance.
„Odpočívám a vyřizuji resty, které se mi z nedostatku času nakupily, ale není to tak, že bych seděla doma a nic nedělala, po práci se rozhlížím a už jsem absolvovala několik osobních schůzek,“ říká liberecká exprimátorka Martina Rosenbergová (ČSSD).
Své šance vidí ve školství nebo sociální oblasti, kterou měla na starosti kromě postu primátorky i na liberecké radnici. Během svého funkčního období také dostudovala a získala titul magistra v oboru sociální péče. Jestli to ale znamená lepší startovací čáru při hledání místa, Rosenbergová neví.
„Spíš bych řekla, že je mi přítěží, že jsem byla v čele radnice. Jsou totiž lidé, kteří se mi budou chtít mstít,“ dodává. Je stále městskou zastupitelkou a členkou kontrolního výboru městského zastupitelstva.
Za primátorování jí, stejně jako ostatním uvolněným politikům, náleží odměna za výkon veřejné funkce. Ta se odvíjí z délky doby, kdy ve funkci byla, a také podle velikosti města či obce.
Například ve stotisícovém Liberci je to zhruba 340 tisíc korun pro primátorku a přibližně o sto tisíc korun méně pro její náměstky. Nejvýše ale politik dostane pět platů.
Místo hledá i Kamil Jan Svoboda
Místo hledá i náměstek pro kulturu a školství Kamil Jan Svoboda, zvolený v roce 2010 za Liberec občanům. Ten se nyní nechal zaregistrovat na úřadu práce.
„Je to hlavně kvůli placení nemocenského a sociálního pojištění. Jinak ale intenzivně sháním a rád bych byl zaměstnaný co nejdřív,“ poznamenává.
Před nástupem do náměstkovského křesla pracoval jako vedoucí knihkupectví U sv. Antonína v liberecké Kostelní ulici. Tam ale v té době skončil. „Nechtěl jsem blokovat místo,“ vysvětluje.
Rád by našel práci v kultuře, nebo v oblasti sociální či vzdělávací. I on má pocit, že vyjednávací pozici o práci má nyní zhoršenou. „Čím je člověk viditelnější, tím je to těžší, ale necítím se ukřivděný. S tím musí každý politik počítat,“ doplňuje.
S tím souhlasí například i bývalá místostarostka Semil Lena Mlejnková, místní nejpopulárnější politička, která získala ve volbách nejvíc preferenčních hlasů a přestože její strana Volba pro Semily jasně vyhrála, radnici ovládla koalice jiných stran.
„Byla jsem připravená vrátit se do semilské nemocnice, ale moje místo asistentky ředitele snížili na poloviční úvazek a to by mě neuživilo, takže jsem ve výpovědi a hledám,“ říká Mlejnková.
Za zaměstnáním musím dojíždět, říká Mlejnková
Je smířená s tím, že bude muset nejspíš za zaměstnáním dojíždět. „Jednak je v Semilech méně pracovních příležitostí a také jsem tady po letech vnímaná jinak,“ upřesňuje.
V současnosti dokončuje první semestr na Metropolitní univerzitě veřejné správy. „A v ní bych také chtěla pracovat,“ říká. Je také krajskou zastupitelkou a předsedkyní klubu Starostů pro Liberecký kraj.
Jsou expolitici, kteří zatím po návratu do pracovního procesu netouží. Třeba bývalá českolipská starostka Hana Moudrá (ODS). Ta už před volbami ohlásila, že kandidovat nechce.
„Za dvanáct let na radnici mám nárok na odpočinek a na tom jsme se s partnerem dohodli. Do konce února určitě budu doma,“ míní Moudrá, která před nástupem na českolipskou radnici pracovala jako vedoucí odboru sociálních věcí v Novém Boru.
Do práce se naopak vrhli bývalí náměstci liberecké primátorky pro rozvoj Jiří Rutkovský a exnáměstek pro ekonomiku Jiří Šolc. Oba jsou totiž osoby samostatně výdělečně činné.
„Dělám to, co jsem dělal dřív, jsem konzultant pro bezpečnost dopravy se zaměřením na pěší a cyklistické trasy,“ vysvětluje Rutkovský, který má diplom na pražské ČVÚT v oboru konstrukce a dopravní stavby.
Čím vyšší patro politiky, tím větší šance na práci
„Můj problém bylo spíš dělat na radnici,“ přiznává Rutkovský, zvolený v předchozím období za Unii pro sport a zdraví a který se tentokrát do zastupitelstva nedostal. Stále figuruje jako jednatel městem vlastněné společnosti Sportovní areál Liberec s.r.o.
„Pracuji na třech projektech zaměřených na informatiku pro softwarovou společnost. I když je pracovní tempo volnější, na nedostatek práce si nestěžuji,“ uvádí Jiří Šolc (v roce 2010 zvolený za Liberec občanům), který stále působí jako liberecký zastupitel a předseda finančního výboru za Starosty pro Liberecký kraj.
Podle libereckého psychologa Petra Moose může být politická funkce výhodou i nevýhodou pro další uplatnění.
„Pokud jde o kontroverzního politika, zejména na nižším stupni samosprávy, který dělal nepopulární nebo nestandardní rozhodnutí, může mít s dalším uplatněním problémy. Pokud je to člověk, který se namočil do nějaké aféry, může se stát dokonce bontonem pro firmy, aby ho nepřijaly,“ míní Moos.
Čím vyšší patro politiky, tím lepší pozici odcházející politici mají. „Třeba primátoři, hejtmani nebo ministři. Nashromáždí tolik sociálního kapitálu - kontaktů a informací, že se stanou cennými, i když skončili neúspěchem. Ti pak neprochází standardním výběrovým řízením, ale nabídky jim chodí samy,“ dodává psycholog.
Trafiku mohu dostat i komunální politici. Například bývalý krajský radní pro školství Radek Cikl (ČSSD) ještě za svého působení na kraji zvítězil ve výběrovém řízení na ředitele liberecké stavební průmyslovky, bývalý technický náměstek libereckého primátora z let 2006 až 2010 Milan Šír (ČSSD) se stal náměstkem ředitele libereckých Technických služeb.
Nejdále to dotáhl náměstek libereckého hejtmana pro zemědělství a životní prostředí Radim Zika z let 2000 až 2008, který se stal šéfem Pozemkového úřadu.
Jiří Veselka, náměstek pro rozvoj libereckého primátora Jiřího Kittnera, se po volbách 2006 přesunul do vedení libereckého dopravního podniku a v září 2011 se stal generálním ředitelem liberecké krajské nemocnice. S sebou na post ekonomického náměstka si vzal i svého bývalého šéfa Jiřího Kittnera.
