Vy jste býval profesionální hasič, to je myslivosti celkem vzdálené, ne?
Žil jsem na vesnici a tam odjakživa byli jen hasiči a myslivci. Já byl členem obou spolků a živil se jako hasič. Když jsem s tím pak skončil, vyhrál to u mě samozřejmě les. Udělal jsem si lesárnu v Hejnicích a už jsem u toho zůstal. Stejně mě myslivost vždycky lákala víc.
Zatímco si tu povídáme, za okny v oboře vám probíhá daňčí a jelení říje. Liší se v něčem?
Říje je období, kdy troubí jeleni a rochají daňci. Může začít už v srpnu, protáhne se až do října. Ta jelení už pomalu skončila, daňčí stále běží. Daněla si při tom nevybírá daňka, ale daněk danělu. Jakmile u daněly nastane ovulace, je jeho – ať chce nebo nechce. Je to trošku násilné (smích). Daňci to mají zkrátka jednodušší než jeleni. U jelenů je to opačně, laň si vybírá zpravidla nejsilnějšího jelena.
Vždycky jenom jednoho? Jak k tomu přijdou ti ostatní?
Vždycky je tam jeden hlavní jelen, Vladař, který opanuje říjiště. V jeho silách ale není ohlídat si všechny své soky a občas mu některý z nich nějakou laň oplodní.
Takže se nestane, že ve stádu by všichni potomci byly děti jediného jelena?
To se opravdu nestane, i když ten jelen se o to všemi silami snaží. Sbíjí stádo dohromady, odhání protivníky, ale neuhlídá ho.
Troubení, rochání… Ty zvuky mi přijdou trochu jako z Jurského parku, když se táhnou za soumraku lesem. Rozeznáte je od sebe?
Rochání má trochu jiný zvuk než troubení. Jelen vydává pestrou škálu říjných zvuků, jeden když stojí u laní, jiný když zahání soka, další když vyhrál souboj, pokaždé troubí jinak. Zatímco daněk rochá pořád stejně, ten se tím zvukem pouze představuje daněle.
Spoustě lidí připadá směšné slovo daněla, tedy samice od daňka. Vám to tak už asi nepřijde.
Divil byste se, ale spousta myslivců dodnes nezná správné názvosloví a říkají jim daniela (smích). To je samozřejmě špatně, existuje pouze daněla, danče a daněk.
Řekl jste, jak se chovají jeleni a daňci. Je rozdíl i mezi danělami a laněmi?
Daněla, která je oplodněná, už si s jiným daňkem nezačne. To laň je jiná, ta je trošku do větru (smích) a klidně se spustí znovu nebo s jiným jelenem.
Občas vídáme, že lidé odnesou z lesa mládě, třeba koloucha nebo srnče. To jim pak v dospělosti takhle troubí i doma na zahradě?
Jelen musí vyrůstat v lese nebo oboře. Jakmile si člověk vezme domů koloucha, tak on pak vyhledává lidskou společnost. A když dospěje, může vás během říje i zabít. Vidí ve vás soka.
Takže jelena domů nebrat?
Přesně tak. Nebrat samozřejmě žádnou zvěř. To platí i u srnčí zvěře. Lidi mi sem občas přinesou srnečka. Pokud by si ho nechali a on vyrostl, může je klidně i propíchnout.
To se tu někdy stalo?
Ano. Měli jsme tu ochočeného srnce, který se mnou chodil dokonce i na čekanou, byl mimo oboru. Pak ale dospěl, dostal svůj názor a jednoho dne koukám, jak za mnou stojí, hlavu skloněnou a hrabe. Došlo mi, že bude útočit. A taky že ano. Naštěstí jsem ho zvládl. Později ale zaútočil na lidi s dětmi, co chodili kolem obory. Chlapečkovi propíchl břicho a holčičce nohu. Děti se z toho naštěstí dostaly, ale srnce jsem zastřelil.
Nezkoušel jste ho třeba umístit někam, kde by nepotkal lidi?
To jsem zkoušel. Samozřejmě že mi bylo líto ho zastřelit. Odvezli jsme ho do jiné části honitby. Doufal jsem, že trochu zdivočí a splyne se srnčí zvěří. Jenomže jeden můj kamarád šel ráno do lesa na houby a ten srnec po něm šel. Popíchal ho po celém těle, i na obličeji. Měl hlavu celou fialovou od desinfekce. Takže opravdu musel pryč.
Jaké poučení z toho plyne?
Že divoká zvěř nemá co dělat doma. Akorát to skončí nepěkně. Nakonec jí musíte vzít život. To platí všude, i u černé zvěře. Ta dokáže být velmi nebezpečná lidem. Moje obora dřív sloužila pro divoká prasata. Byla tu taková anomálie, že kňour zde vychovával selata. Jednou jsem k nim vlezl a on na mě vystartoval. Tím, že dostávali krmení do koryt, neměli potřebu rýt a neměli zbraně otupené. Byly ostré jako žiletky. Já vám řeknu, nebylo mi v tu chvíli moc dobře.
To se může hodit, ne? Takový pytlák si asi rozmyslí do takové obory vlézt.
Jednou jsem šel na obhlídku obory a našel na větvi stromu schoulené dva Romy. Dole pod nimi byl kňour a bušil hlavou do kmene, aby je setřásl. Ten jeden chlapík na mě zoufale volal: „Pánko, pojďte mi pomoct“.
Jak to s těmi prasaty dopadlo? Nevidím tu dnes už žádné, takže příběh pro ně asi neskončil happyendem.
Někdo nám vytloukl latě na plotu a všech 40 prasat mi uteklo do lesa. Samozřejmě se nechtěla vrátit. Ale všech 40 jsem venku dohledal a postřílel.
Tak za to vás asi nikdo plísnit nebude, černá zvěř je přemnožená...
Ono to tak úplně není. K myslivosti se dnes dostali lidé, kteří mají peníze a ti na nějaké chovné zásady moc nehledí. Zemědělství je dnes takové, že všude roste řepka a jiné průmyslové plodiny, takže zvěř si nevybere. Přijde na jedno místo a soustředí se tam, takže pak to vypadá, že je přemnožená. Přesto mám ale prasata moc rád. Jedině černá zvěř umí rozpoznat chutě a barvy. A taky je nejinteligentnější.
Vraťme se ještě k říji. Byl jste svědkem jeleních soubojů?
U daňků ano, tam jsou souboje častější. Daňci moc inteligence nepobrali, poperou se třeba i čtyři daňci. Ale ne všichni mezi sebou, toho jednoho co začal rochat, se snaží zabít. U jelenů to tak není. Dva stejně silní jeleni se pustí do souboje, ale jakmile je jeden slabší, opustí říjiště. Nenechá se zabít, je chytrý.
Smrt asi k období říje patří, ne?
Je to tak. Byl jsem svědkem, když dospělý daněk kráčel proti jelenovi a ohnal se po něm. Jelen se otočil, připíchl ho k zemi, nadzdvihl, dvakrát si s ním pohrál na paroží a hodil ho na zem a pyšně odešel. Daněk zemřel. Přitom vážil 80 kilo! Z toho vidíte, jakou ohromnou sílu jelen má.
Co se stane s jelenem, jehož přemůže jiný? Jelení důchod to asi nebude.
V Česku to funguje tak, že jelen se nechává dožít do 14, 15 let a na vrcholu parožení se střelí. Je k tomu řada důvodů. V pozdějším věku mu už ubývá hmota na parohu, má míň výsad, zůstávají mu jen takové ostré šavle a hrozí, že propíchne jiné jeleny. Bývá i agresívnější.
Zas na druhou stranu se díky tomu dostanou v říji ke slovu i jeleni, kteří byli doposud v dobývání laních srdcí neúspěšní...
Přesně tak. Slabší jelen, který v říji nemůže za srnou, je v ohromném stresu. Ono se není čemu divit – z jeho přítele se najednou stane jeho sok. A ono se vám blbě chodí s kamarádem, který jde neustále do vás.
Takže mladšího jelena nemůžete střelit, než takového seniora?
Můžeme, pokud jde o takzvanou probírku stáda. Ale nelze střelit jelena, který je oboustranný dvanácterák a je mu pět let. Což se v Česku bohužel někdy děje.
Kolikaterák je ten váš nejsilnější jelen v oboře?
Oboustranně korunovaný čtrnácterák.
Ale toho tedy za pár let čeká kulka.
Jestli ne už letos... Už mu bude 14 let a paroží mu už jde zpátky.
Co by se stalo s takovým jelenem, který by žil v divočině a nikdo by ho nezastřelil?
Stane se nebezpečný ostatním jelenům. Začne ztrácet sílu a zabije ho časem nějaký predátor, například vlk.
Není vám líto ho zastřelit, když jste ho viděl vyrůstat od malého kolouška?
Není. Kdyby mi to bylo líto, nesměl bych dělat nic. Už staří hajní, kteří žili v mnohem větším sepětí se zvěří, doprovázeli kolouchy až do dospělosti a také je pak zastřelili. Obora není nafukovací.
Pro lidi budete vrah.
To bychom nesměli chovat slepice, husy, kačeny… Lidi to v supermarketu u pultu s masem nevidí. Nejde hospodařit tak, že necháte zvěř dožít stářím, tak se v lese nehospodaří. Navíc, Lesy České republiky tlačí na myslivce, že jsou škody na lesních porostech, zemědělci zase tlačí, že jsou škody na zemědělských porostech, takže stavy je třeba snižovat.
Vy jste zmínil vlky. Nedaleko odtud žijí. Nebojíte se jich?
Bojím, ale nic s tím nenadělám. Kdyby se do obory dostali, to by byla panečku probírka! Záleží, kolik by jich tam vlezlo. Už dva jsou smečka...
Myslíte, že zvěř by se neubránila, když je v takových počtech?
Těžko říct. Už nám sem jednou vběhl pes, ale byl to jezevčík. Laně se shromáždily k sobě, ta nejsilnější laň ho nechala k sobě přijít, postavila se na zadní a předníma spárkama ho zabila.
Co děláte s mladými kolouchy, kteří se tu narodí?
Něco tu zůstane, něco se prodá či vymění do jiných honiteb, některé kusy se prodají na odstřel. Není to ale žádný velký kšeft, jelení maso se prodává kolem 65 korun za kilo. Paroží máme plný barák. Sbírám je po každém shozu, abych viděl vývoj paroží každého kusu.
Co nejvíc laně ocení na jelenovi?
Laně neumějí bodovat trofej, ale vidí členitost paroží a hmotnost jelena. Jde jim o zachování silného potomstva, takže vybírají toho největšího. Laně k sobě slabšího jelena ani nepustí. Takový mladý špičák jim nezajistí kvalitní potomstvo. Musí dozrát. To máte jako u lidí, ve čtrnácti letech taky nemáte děti (smích).
Co dělá smolař, na něhož laň nezbude?
Ten to musí vydržet do dalších let. Ale hlavní jelen vše neuhlídá. Takzvaní boční jeleni, říká se jim Krejčíci, čekají na příležitost kdy tu laň uzmout… A občas jsou úspěšní.
Vaši jeleni si zahráli v náborovém videu ke studiu na Ústecké univerzitě. Jak se to seběhlo?
To bylo asi před pěti lety. Studenti tu chtěli natočit takový spot pro svoji školu. Ale ono tu svítili v noci lampami, neměl jsem z nich moc radost. Zvěř jim samozřejmě zdrhla. Byl tu jen ten ochočený jelen, ten jim pózoval.
Máte tu problém s pytláky?
Před třemi roky mi zmizelo černé daňče. Dodnes si ho pamatuji. Bylo to v zimě a zjistil jsem, že někdo střílel na zvěř od krmelce. Tělo přehodil přes plot, naložil do auta a odjel. Nebylo to poprvé a naposled. Pravda je, že od té doby oboru obcházím několikrát denně, i za tmy.
Je tato práce vůbec na uživení?
Na živobytí je to těžké. Jen 200 tisíc korun stojí ročně krmení, nafta, motorové pily… Pomáhá mi Nový Bor, který posílá 50 tisíc korun ročně a Česká Lípa 20 tisíc korun. Občas pomohou školáci, třeba ti ze ZŠ Jižní v České Lípě mi letos nasbírali dvě tuny kaštanů.
Vědí vůbec děti, co to tu máte za zvířata?
Copak děti... Jsou případy, že třeba přijela škola a paní učitelky stály u plotu a povídaly dětem: „Děti, támhle stojí sob!“ Tak jsem se nahlas pousmál. A ony: „Tak los?“ Já povídám: „Ne, to je jelen evropský.“
Čím to je, že mezi myslivce se dává čím dál méně mladých lidí?
Největší počty myslivců byly vždy na vsi. A protože dnes nikdo nechce žít na vesnici, tak je i málo myslivců. Městské děti mají radši rachot aut a tramvají, ani se neumějí v lese chovat. Odhazují odpadky, papírky, jsou hlučné. Vztah k přírodě mají minimální.
Zažil jste, že by se někdo chtěl stát myslivcem jen proto, aby si na zvířata vystřelil? Jako se někdy žhář stane hasičem, aby byl blízko plamenů?
Samozřejmě. Myslivcem se ale nestáváte, myslivcem se rodíte. Já vyučuji myslivost a přihlásilo se několik lidí již vyššího věku. Takže tahle otázka tam zazněla. Proč začínáte v tomto věku s myslivostí? Prý aby si zastřelil pořádného jelena. Ale to je chyba. Nejprve toho jelena musíte vychovat, nejde střílet a nic pro to neudělat. Dneska ale chtějí lidi všechno hned. K určitým věcem je třeba teprve dozrát.
