Jan Šebelka přichází s detektivním románem nazvaným Ctihodní řezníci, a navíc rozšířil o další vzpomínky pamětníků svůj bestseller o svérázné postavě Jizerských hor Gustavu Ginzelovi s názvem Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela.
Šebelkův bývalý kolega z MF DNES Miloslav Lubas zase sepsal knížku Pepouchova řecká dovolená. Zatímco jeho kniha s ilustracemi Petra Urbana je převážně nevážná a pohodová, Šebelka pokračuje Ctihodnými řezníky v sérii temných thrillerů, kde není nouze o mrtvoly, a také o nelítostný popis české společnosti na přelomu tisíciletí s podobně sžíravým přesahem do doby nedávno minulé.
Šebelka připomíná nájemnou vraždu i zastřelení
Ctihodní řezníci připomínají dříve narozeným čtenářům skutečné tragické události z Liberce – například neobjasněnou nájemnou vraždu balkánského vyděrače u Valdštejnských domků nebo zastřelení majitele jatek ve Vratislavicích. Pachatele policie rovněž nevypátrala.
Jan Šebelka přichází s detektivním románem nazvaným Ctihodní řezníci, a navíc rozšířil o další vzpomínky pamětníků svůj bestseller o svérázné postavě Jizerských hor Gustavu Ginzelovi s názvem Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela.
Ani v Šebelkově knize nechybí humor, byť jeho typický, tedy poněkud drsnější, než jaký servíruje Lubas ve své knize o obyčejných i neobyčejných dobrodružstvích, jaká zažívají české rodiny při dovolených u moře.
Lubas v Pepouchově řecké dovolené zabrousí také do temných vod, v nichž Šebelka máchá napjaté čtenáře detektivek skoro bez ustání. V „Pepouchovi“ číhá za smíchem smutek, třeba v pasážích o rozmarech českých miliardářů, o 35 let staré předzvěsti uprchlické krize na vysokoškolské koleji v Praze, o Evropské unii a v dozvucích druhé světové války.
Lubas vyvolává laskavou náladu
V Pepouchově řecké dovolené je kvůli ní více mrtvých než ve všech Šebelkových detektivkách dohromady. Nad vším ale převažuje snaha dostat čtenáře do laskavé nálady.
Spisovatel Jiří Holub, kastelán na Hrubém Rohozci a autor úspěšných knih pro děti Vzpoura strašidel, Jak se zbavit mstivý Soni a Kolik váží Matylda, napsal o Pepouchově řecké dovolené: „Nová kniha Miloslava Lubase je laskavým vyprávěním, které ve vás mile a nenásilně vyvolá vzpomínky na dobu, kdy jste dospělý svět vnímali dětskýma očima, a která vám určitě během čtení zavoní létem, mořskou solí a nejednou vyvolá úsměv na tváři.“
A Lubas na konto své, v pořadí již šesté knihy uvedl: „Po třiceti dvou letech v novinách se ve svých knihách snažím tragédiím vyhýbat, poněvadž má kariéra redaktora zpravodajství je poseta stovkami mrtvol, o nichž jsem musel chtě nechtě psát. Zkoušel jsem detektivku podobně jako Honza Šebelka, ale nedodělal jsem ji. Možná ale Honzovi rozpracovanou knížku prodám – i se zápletkou a vrahem – za pár piv.“
Ginzelova velikost, ale i malost
Protipólem pochmurných Ctihodných řezníků není jen Lubasův „Pepouch“, ale také druhá Šebelkova nově vydaná kniha „Podivín, který okrášlil svět“. Vyprávění pamětníků, poskládané spisovatelem umně do knihy, ukazují široce rozmáchlého Gustava Ginzela v celé jeho velikosti, ale někdy i malosti.
„Prvního vydání Podivína se prodalo 2500 kusů. Zdálo se mi ale, že ještě několik lidí může o Ginzelovi mnoho říci, a tak jsem první vydání oživil jejich pozoruhodnými vzpomínkami a knížku rozšířil,“ vysvětluje Šebelka.
Po odchodu z MF DNES do penze získal víc času na psaní knížek, navíc se je naučil lámat a sám si je vydává. „Chci mít jistotu, že je jim věnována stoprocentní péče,“ dodává Šebelka.
Urbanovy ilustrace popáté
Koneckonců, se zlomem „Pepoucha“ pomohl i bývalému kolegovi z novin, Lubasovi. „Když jsem Pepoucha četl, bavil mě a myslím, že jde o nejlepší Mílovu knížku,“ tvrdí Šebelka.
Lubas detektivky přestal číst kvůli obavám o zbytky duševního zdraví už dávno, ale těší se na rozšířeného Ginzela. „První vydání jsem přečetl na jeden zátah a je úžasné, že díky Honzovi neupadne ohromně zajímavý Ginzel v zapomnění,“ prohlašuje Lubas.
„Pepoucha“ opatřil svými veselými obrázky Petr Urban. V knížce navíc vystupuje jako jedna z postav. „Ilustroval jsem už pátou knížku Míly Lubase a dělám to rád. Dokážeme spolu vybrat situace, které se mi kreslí skoro samy,“ podotýká Urban. „Je prima, že autor si ve svých knížkách dělá legraci i sám ze sebe a vůbec se nešetří.“
