Za svoji práci na poli uměleckém teď získal čestnou medaili města Liberec. V Šaldově divadle oddirigoval přes 1 500 představení, ať už šlo o opery, operety nebo balet. Byl fenomenální v tom, že více než tisícovku představení oddirigoval zpaměti. Takových dirigentů, kteří si před orchestr stoupnou bez partitury mnoho není.
„Vím, že v Praze je jeden italský dirigent, který si troufne na představení zpaměti, ale jinak v republice neznám z profíků nikoho. Ale já mám štěstí na paměť. Ono jen učením to samo do hlavy nevleze. Je toho strašná spousta. Už na konzervatoři jsem se stal vůbec prvním českým varhaníkem, který hrál Bacha zpaměti. Mohu jen děkovat Pánubohu, že mi nadělil takový dar paměti,“ svěřil se Joneš.
Muž mnoha řemesel
Do Liberce přišel v roce 1967 z angažmá v Ústí nad Labem, odkud ho přetáhl legendární šéf liberecké scény Rudolf Vašata. Bylo mu 35 let a do práce se vrhl po hlavě. V divadle dělal vše, co bylo zrovna zapotřebí. Nejen dirigenta, ale i sbormistra, tajemníka opery či archiváře. Spousta Liberečanů ho ale zná i z obřadní síně radnice, kde na varhany doprovázel svatby či vítal oficiální hosty.
„Teď už jsem ale varhaničení na radnici předal mladším. Už toho bylo hodně. A já mám pořád co dělat, nenudím se,“ říká Joneš.
Spolu s kolegou Janem Pallasem totiž přepisují originální notové zápisy do partitur. A jsou v tom nejlepší nejen u nás, ale i v Evropě. Zakázky se jim hrnou pořád. Z jejich notových zápisů hrají v Národním divadle, v České filharmonii, ve Velké opeře v Paříži, v Londýně, Berlínské filharmonii a jinde po světě.
„Lidé moc netuší, že řada klasických skladeb, které se dnes hrají, není v té podobě, v jaké ji jejich autoři napsali. Je tam za ty roky spousta úprav a škrtů. Proto přepisujeme noty přímo ze starých rukopisů. Výstup od nás je naprosto přesný. Máme na to velmi drahý počítačový program,“ vysvětluje Joneš.
Z Prahy je na kopec daleko
Kromě muziky mu učarovalo i sjezdové lyžování, což byl jeden z důvodů, proč nechtěl do Národního. Na kopec je odtamtud daleko.
„Myslím, že tajemství jeho vitality je v mléku. Celý život nepije nic jiného. Proto je také pořád tak zdravý a činný. Zatímco já s mlékem přestal jako dítě a vsadil na pivo a skončil jsem v důchodu, zatímco pan Joneš je pořád v divadle,“ řekl emeritní sólista opery Národního divadla Luděk Vele.
