Leutelt v knize vzdává hold své matce i manželce, jejichž kořeny byly spojeny s rodem léčitele Johanna Antona Eleazara Kittela. O její české vydání se nyní zasloužila jablonecká firma Kitl.
„Samotného mě překvapilo, že jsme první, kdo tohoto autora česky vydal. Už tu sice takový pokus jednou byl, a to jeho knihy O lese, ale ta je dvojjazyčná,“ uvedl Jan Vokurka, majitel firmy Kitl, která se soustředí na výrobu sirupů.
Útlá knížka, která má čtyřicet stran, má být další možností, jak připomenout osobu léčitele a Fausta Jizerských hor, jak se Kittelovi přezdívalo. Leutelt jeho postavu přibližuje básnickým jazykem.
I kvůli tomu nebylo příliš snadné jeho dílo přeložit. Překladatelce Christě Petráskové se do toho příliš nechtělo.
„Musel jsem ji dlouho přemlouvat, ale byl jsem vytrvalý. Věděl jsem, že ona je ta pravá,“ upozornil Vokurka.
„Bylo to hodně těžké, docela dlouho, tak do půlky, jsem se s tím textem prala. Pak už to šlo lehce a užívala jsem si to,“ prozradila Petrásková. Leutelt nicméně patří k jejím oblíbeným a považuje ho za nejvýznamnějšího německy píšícího autora.
„Psal překrásně poeticky. Přeložila jsem i jednu povídku z jeho knihy O lese, což je největší dílo lyrických povídek o přírodě Jizerských hor. A všechna místa, která v ní Leutelt tak krásně popisuje, dobře znám,“ dodala.
Překladatelka kráčela po stopách knihy
Ostatně i při překládání knihy Doktor Kittel si Petrásková procházela často místa, o nichž je v díle řeč. „Užívala jsem si cestu do Železného Brodu nebo z Krásné do Jablonce přes Maršovice a Kokonín. Šla jsem v jeho stopách a snažila se tu jeho básnickou mluvu krásně česky napsat,“ přiblížila.
Kniha vyšla nákladem dvou tisíc kusů. Na pulty knihkupectví se ale zřejmě nedostane. Koupit si ji lidé budou moci v Kittelově muzeu v Pěnčíně či na e-shopu firmy. A kromě tištěné podoby se kniha dočkala i té zvukové. Namluvil ji herec divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka.
„Když mi dal Jan Vokurka přečíst překlad textu jizerskohorského literáta Gustava Leutelta, hned jsem radil, ať ho vydají. Text je půvabný svou balancí na pomezí literatury faktu, pohádky a pověsti. A brzy mě napadlo, co kdybych ho nahlas přečetl pro ty, kdo raději poslouchají? A stalo se,“ řekl.
