„Demoliční práce potrvají asi čtrnáct dní, pak bude probíhat úprava terénu. Chtěli bychom to mít do Vánoc hotové, abychom už pak jen odvozili suť. Vyklidit všechno ale do konce roku nestihneme, na to máme termín do 15. ledna,“ řekl stavbyvedoucí Pavel Cimbál.
Demolice přilákala do Kostelní ulice řadu místních.
„Konečně se to bourá, to byla opravdu hnusná stavba. Je škoda, že kvůli něčemu tak ohyzdnému zmizela stará zástavba. Hlavně dům Barešových, který měl krásnou zahradu a byla tam i stará turbína a náhon, který vedl k náměstí,“ zavzpomínal Jiří Vojtěch Krejčí, který bydlí kousek od rozestavěného kulturního domu. Podobné reakce zaznívaly od většiny přihlížejících.
Stavba zastavila Sametová revoluce
„Stavět se začalo v roce 1987, přišlo to shora, nepodařilo se nám rozklíčovat, kdo přesně to nařídil. Jenže kulturní dům se nepodařilo dostavět, přišla Sametová revoluce a byl konec. Byla to úplně zbytečná stavba. Tehdy se ale nikdo neptal, jestli ji tam lidé chtějí. Nikdy se tam nic nekonalo, podlahy nebyly hotové, všechno zůstalo rozestavěné,“ řekl starosta Jiří Miler.
Demoliční výměr přitom radnice vydala už v roce 2008, tehdy ale počítala s tím, že na místě původního kulturního domu vyroste nový. Radní vybrali ze soutěže i projekt architekta Filipa Horatschkeho. Jenže se spoléhali na dotaci a ta nepřišla.
„Nakonec je to asi dobře. V celé ulici tu jsou staré domy, je tu johanitská komenda, sem se žádná ulítlá moderna nehodí. Je to památková zóna. Je dobře, že tu další barák nevyroste,“ prohodila starší žena při pohledu na bagr, který právě strhl další část zdi.
Dům nahradí parkoviště a terasa
Právě s ohledem na památkovou zónu nakonec radnice rozhodla, že v horní části vznikne terasa a místo pod svahem se předělá na parkoviště. I se zelení a novým osvětlením za to město zaplatí osm a půl milionu korun. Hotovo by mělo být příští rok v srpnu.
Těsně před demolicí se tři zastupitelé snažili prosadit referendum, protože s bouráním nesouhlasí, ale neuspěli.
„Jasně, že někteří v tom vidí stovky hodin práce, které na stavbě museli v rámci akce Z odvést. Ale za celých třicet let se nevymyslelo, jak jinak by šel kulturní dům využít,“ poukazuje starosta.
Sám přitom želí toho, že se při výstavbě zničily nevratně podzemní chodby, které byly pod původním českodubským zámkem.
„Pamatuji se na to. Dělal se geodetický posudek, sondy, na nic divného se nepřišlo. Tak začali hloubit základy kulturního domu, lil se tam beton, který se pořád někam ztrácel. Jedna várka za druhou a jako by tam nic nenalili, všichni na to tehdy zírali,“ připomněl Jiří Krejčí.
Až následně se přišlo na to, že betonová směs natekla do středověkých podzemních chodeb, které už nikdo nezpřístupní.
