"Byla jsem za něj vdaná třicet šest let, ale z toho byl zavřený dva roky za války a za komunistů sedmnáct let. Polovinu manželství jsem za ním prochodila po kriminálech," vypráví žena, která nyní žije ve svém rodném libereckém bytě.
Emilie VeverkováNarodila se 30. května 1912 v Liberci. Rodiče měli hospodu Klobrda v Horním Růžodole v domě, kde dnes Emilie Veverková žije. V letech 1928 až 1932 absolvovala Raisův státní koedukační ústav v Jičíně. V letech 1932 až 1938 učila na několika místech. Ve Vojkově, v Heřmanově Městci, v Liberci a v Horním Růžodole. Manžel Josef Veverka byl novinář s sociální demokrat, který strávil celkem 19 let ve fašistických a komunistických kriminálech. Má čtyři děti a 17 vnoučat a pravnoučat. |
Emilie Veverková, tehdy ještě Bulířová, se stala v roce 1932 učitelkou a s Josefem Veverkou se seznámila o pět let později. V tu dobu byl redaktorem Ještědského obzoru. Byla to podle ní láska na první pohled.
"V červnovém večeru mě Josef požádal o ruku ke společnému životu. Byli jsme zamilovaní až neodpovědně, třebaže mě bylo už tehdy pětadvacet let a Josefovi třicet čtyři," vylíčila Veverková ve své knize.
V roce 1939 se manželům narodil syn Vašek. O rok později pracoval Josef v pražském rozhlase, kam si pro něj přišlo gestapo. Byl zatčen a dvouletý trest si odpykal ve Waldheimu. Tři týdny poté, co se v roce 1942 z vězení vrátil, jim umřel syn.
Přestože se manželům v roce 1943 narodila dcera Světluška, nic pěkného je ve válečných časech nečekalo. V roce 1944 byl Josef zatčen znovu.
"Komunistický ilegální pracovník mu dal přečíst protinacistický leták a pak při výslechu z něj vytloukli jména všech, kteří ho četli. Zůstala jsem s půlroční Světlou zase sama, těhotná a bez peněz," popisuje Veverková. Ještě ve válce se manželům narodila dvojčata, holčičky, a v roce 1946 syn Zdeněk.
Nejraději ležím a vzpomínám, říká oslavenkyně
Hned v květnu 1945 začal Josef Veverka vydávat deník Stráž severu a stal se poslancem prozatímního Národního shromáždění. Rodině se dařilo. Například v roce 1947 letěli manželé do Curychu na mezinárodní sjezd socialistických stran. V únoru 1948 však dělníci a Lidové milice z liberecké Textilany pod vedením komunistického poslance Haruse vykopli dveře redakce Stráže severu a zabrali ji.
"Komunismus byl strašný," vzpomíná dnes Emile Veverková. Hned v březnu 1948 manželům státní bezpečnost dvakrát prohledala celý byt a Josefa zatkla. Byl odsouzen na dva roky do pracovního tábora v Jiřetíně. Jeho manželka zůstala se čtyřmi dětmi zase sama.
V roce 1950 byl Josef Veverka zatčen podruhé a odsouzen na doživotí. Putoval po vězeních na Borech, v Jáchymově, v Leopoldově. "Byly to těžké časy a děkuji Bohu, že jsem všechno to zlé přežila. Neměli jsme peníze, do práce jsem dojížděla několik hodin. Ráno jsem udělala dětem kakao, v půl šesté je vzbudila, aby to vypili a odjela do práce," vypráví Emile Veverková.
Jejího manžela nakonec komunisté propustili z vězení v roce 1964 na nátlak anglické Labour Party. V roce 1969 emigroval syn Zdeněk do Kanady pod dojmem toho, kolik lidí zastřelila okupační vojska v šedesátém osmém v Liberci. Josef Veverka zemřel v roce 1971 poté, co se jeho zdravotní stav zhoršil po výsleších normalizační StB.
"Nejraději ležím a vzpomínám. Vždycky usnu a mám krásné sny. Zdá se mi, že jsem mezi lidmi, kteří už dávno nejsou mezi námi. Povídám si s nimi a když se probudím, mám pocit, jako bych se s nimi právě rozešla," říká dnes Emilie Veverková.
