Česko-polský pár tvoří i starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta se svou chotí.

Česko-polský pár tvoří i starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta se svou chotí. Na snímku s dětmi | foto: Archiv Martina Půty

Kvůli Euru se doma hádat nebudeme, tvrdí fanoušci s polskými ženami

  • 6
Fotbalové Euro 2012 vstoupilo i do smíšených česko-polských rodin. V Libereckém kraji jich jsou stovky. Nejčastěji vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy tisíce Polek pracovaly v českých textilkách. Nyní budou Češi a Poláci bojovat o postup v jedné skupině.

"Manželka se o fotbal příliš nezajímá, takže se určitě hádat nebudeme. Horší to je s tchánem, kterému je šedesát tři let a je to fotbalový nadšenec. Má dokonce v Liberci koupenou permanentku na Slovanu a jezdí na každý domácí zápas. Měl obrovskou radost, že se Slovan stal mistrem ligy. Fandit ale bude samozřejmě Polákům," říká starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta.

Jeho tchán byl v sedmdesátých letech vedoucí bogatyňského fotbalového klubu, který tehdy hrál polskou třetí ligu. Martin Půta si totiž před osmi lety vzal slečnu Sylwii z polského hornického města Bogatynia, které leží deset kilometrů od českých hranic.

"Tchán tvrdí, že možná vyhrajeme nad Rusy a nad Řeky, ale Poláci nás smetou. Já mu oponuji a tím vznikají takové přátelské hádky. Dělám to ale spíš proto, abych ho pošťouchl. Sám totiž příliš nevěřím, že ze skupiny postoupíme," říká Půta, který má s manželkou dvě dcery. I ty budou fandit rozdílně. Šestiletá Viktorka s dědou Polákům, sedmiletá Veronika se spolužáky Čechům.

"Když vypadneme, budu fandit Polákům"

Smíšené páry mají jednu výhodu. Když vypadne jeden z týmů, mistrovství tím pro ně neskončilo.

"Moje manželka se o fotbal moc nezajímá, ale určitě se kvůli tomu hádat nebudeme. Nicméně k polskému fotbalu vztah mám. Když naši vypadnou, budu fandit jim," říká stoper Pavel Kupec, který hraje za béčko Habartic na Frýdlantsku. Manželku ze sousedního Zawidowa si vzal před dvanácti lety.

Také v domě Františka Bajera z Višňové, který se s manželkou seznámil před osmatřiceti lety na nádraží v polském Zawidowě, podle všeho Euro žádné hádky nevyvolá.

"Nejsem žádný velký fotbalový nadšenec, hrál jsem volejbal. Ale jsem velký fanda hokeje, vnuk chodí do školy Bílých tygrů v Liberci. Přestože mě fotbal moc nebere, na zápas s Poláky se s manželkou určitě podíváme," říká František Bajer. Podle něj je ale kopaná to poslední, o čem by se s manželkou pohádal.