Firma Eleven se dostala od startu na koleně k deseti tisícům výrobků měsíčně....

Firma Eleven se dostala od startu na koleně k deseti tisícům výrobků měsíčně. Polovinu svého zboží vyváží do ciziny. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Firma oblékne měsíčně deset tisíc sportovců, půlka výrobků jde do ciziny

  • 0
Jabloneckou továrnu sportovního oblečení Eleven opouští kolem deseti tisíc výrobků měsíčně. Její tržby se loni pohybovaly na zhruba 70 milionech korun. Startovní čísla z Elevenu zdobila závody Světového poháru v klasickém lyžování a v severské kombinaci, v dresech z Jablonce lze potkat mnoho cyklistů.

Eleven založili v roce 2003 Martin Křenek s kamarádem Jiřím Výborou. Ani jeden nebyl textilním odborníkem, živili se jako ekonom a stavař. A kde se vzal název firmy Eleven? Křenek nosil jedenáctku na zádech v baseballových týmech, za něž hrál.

„Většina z našich výrobků vzniká na zakázku. Zákazník si může objednat i jedno jediné originální oblečení, které nikdo jiný nemá. Je asi o čtvrtinu dražší než ostatní výrobky,“ říká Křenek.

Eleven šatí cyklisty, atlety, lyžaře, triatlonisty nebo biatlonisty. Pětačtyřicet zaměstnanců Elevenu vytváří sportovní oblečení pro rekreační i závodní sportovní týmy nebo pro velké firmy.

V Jablonci vzniká skoro všechno, co na sebe sportovci při běhu nebo při jízdě navlékají. Od rukavic a čelenek až po kombinézy. V Elevenu se rodí také dresy, kalhoty, vesty, návleky, čepice, mikiny, trička, ponožky i šátky.

„Obchodní zástupci pro nás pracují pouze v zahraničí. V tuzemsku se zájemci o oblečení obracejí výhradně na nás. Vyrobené zboží vůbec nenabízíme do obchodní sítě, prodáváme ho přímo na zakázku nebo na e-shopu a ve firemní prodejně v naší továrně,“ přibližuje Křenek.

Firma posílá na cyklistické a další sportovní závody své vyslance. Přivážejí tam reklamní stany, vlajky, auta, ale hlavně výrobky.

Novinky testují běžci i cyklisté

„Například třetí květnový víkend jsme se představovali na Světovém poháru horských kol v Novém Městě na Moravě a na závodech na Bezdězu,“ poznamenává Martin Křenek.

Novinky testuje Eleven s pomocí cyklistů a běžců, s nimiž udržuje dlouholeté přátelské vztahy.

V Česku dělala Eleven cyklistické dresy kromě jiného pro mladoboleslavskou automobilku nebo svijanský pivovar. Oblečení exportuje do okolních států, ale také do Velké Británie, Rumunska, Estonska a Lotyšska.

Vyváží asi polovinu své výroby. Pokud chce třeba cyklistický oddíl své vlastní dresy, domluví se v Elevenu na jejich podobě s grafikem. Kupříkladu modrou barvu si vybírá z 25 odstínů, na vzorových listech se jich ovšem nacházejí desítky dalších.

Ve firmě obarvují bílé látky z Itálie. Jde o nastříhané části oblečení. Nejsložitější cyklobundy se skládají z dvaceti osmi dílů, nejjednodušší trička ze čtyř.

Nejjednodušší oblečení zvládnou za půl hodiny

„Barvy se přenášejí na bílé části oblečení ze speciálního papíru. Děje se tak na napařovacím lisu při teplotách dvě stě až dvě stě deset stupňů Celsia,“ konstatuje Křenek. „Práce s barvami je velká, složitá a někdy také nevyzpytatelná alchymie. Ale na látce nezestárnou a vydrží tam navěky,“ říká.

Jedna tiskárna obarví čtyřicet metrů čtverečných za hodinu, firma jich vlastní pět. Obarvené díly putují ke švadlenám. V jablonecké firmě jich zaměstnávají patnáct. Nejvíce práce jim dá sešití softshellových bund.

Stráví na nich několik hodin. Nejjednodušší oblečení zvládnou za půl hodiny.

„Švadleny nejsou a nejspíš ani nebudou. Sháníme je jen těžko, nevíme, že by pro ně někde existoval učební obor. Dokonce jsme přemýšleli o vlastním kurzu pro švadleny,“ podotýká Křenek.

„Švadleny musí mít velký cit v rukou a jejich práce není dlouhodobě dostatečně oceněna. Jejich odměny se liší podle toho, jak jsou šikovné. Na druhou stranu u nás pracují v klidu na jednu směnu, což jim dává čas na rodinu,“ podotýká.

V Elevenu modernizují každoročně výrobu, aby ušetřili zaměstnancům práci. „Například dva stroje na přišívání knoflíků a obšívání dírek pro ně stály sto tisíc, ale vyplatí se nám,“ vysvětluje Křenek.