Práce je jen o tom vydělat peníze. Pokud člověku dají někde víc, neměl by váhat.

Když zaměstnavatel nespustí linku, nelze žalovat zaměstnance. Zaměstnanec není odpovědný za spuštění linky. Pouze za to, kdyby tu linku zaměstnanec úmyslně poškodil.

Není to pravda, pokud zaměstnanec svým chováním (nepřijde na směnu z vlastní nedbalosti a nebo rozhodnutí) přivodí stav, kdy jeho zaměstnavatel nemůže splnit nějakou dodávku a je pokutován, tak tuto pokutu může převést na zaměstnance. V praxi to obvykle krátí na odměnách všech, ale může to krátit i na mzdě toho jednoho, bohužel, ale ne v plné míře. Zákon to neumožňuje vymáhat celé.

No pokud se firma o zamestnance stara, coz neni jen o penezich tak nei problem se zamestnancema. To ze odchazi je VZDY vina na strane zamestnavatele jelikoz je neschopny udrzet si lidi! Je zajimave ze i v dnesni diobe na zamestnance treba v Lidlu rve vedouci ze venku ceka dalsich 20 lidi na jejich misto tak at tahnou makat, stalo se Lidl Vrsovicka Praha a to primo v obchode ne v zazemi, takze vzdy je to chyba zamestnavatele.

Tak od nás odešlo několik zkušených lidí,kterým nabízeli i větší peníze, ale oni nechtěli, protože jim vadí dělat noční a s tím bohužel nic dělat nejde. Takže ne vždy to je o penězích.

Denso? To je ta firma, kde zenský na lince musely nosit páskuna rukávu, když dostaly menstruaci? Protože pak měly nárok na častější odchody na wc?

Zrovna denso a grupo. Můžou si podat ruku, zabalit to a přesunout třeba do turecka. Zaměstnavatelé s nejhorší pověstí na Liberecku!

Lidí co si myslí, že jsou ze zlata a každá jejich minuta práce je vyvazovana diamanty je hodně. Pak většinou prijde krize a pláč. A pak zase to samé.

Zapoctovy list, brrr, to zni jak neco z dob hluboke totality.

A před hlubokou totalitou byly pracovní knížky. Tam se zapisovalo každé zaměstnání a nový zaměstnavatel ji chtěl vždy vidět.

Ještě by to chtělo, aby takle někdo začal přetahovat státní zaměstnance, aby se to hnulo i v Babišistánu

státní zaměstnanci jsou mnohdy nezaměstnatelní v soukromém sektoru. Jsou neefektivní a nemají mnohdy ani potřebné znalosti.

Bohužel řada zaměstnavatelů je ochotna dát víc peněz novému zaměstnanci, než zvýšit plat tomu stávajícímu. Pro zaměstnance je tak výhodnější přecházet z firmy do firmy, než postupně stoupat v karierním žebříčku. Přestože spoustu firem mluví o tom, jak si váží loajality, opak je pravdou a je to škoda.

Ne vždy a všude tomu tak je. Pokud někdo pracuje u pásu, tak asi jo. Ale pokud jste pro firmu přínosem, tak Vám umí přidat a kupodivu slušně i bez toho, že by jste žádal přímo o tolik.

Hlavně u pozic, které se nedaří obsadit i půl roku, je to těžké a firma je ochotna sama zaplatit i trochu víc. Není nic horšího, jako když máte neobsazené určité pozice a to má dopad na celý chod společnosti. Jde o to jaký je mechanismus firmy, jestli HR je jenom člověk co vyplňuje papíry a práci moc nerozumí a nebo je to head hunter a člověk co řeší výkon a minimalizuje fluktuaci. Stará škola HR moc dobrá není, dnes se od HR asistentů očekává spíše head hunting, ale i řešení fluktuace. Je málo lidí a hledat nové je těžké, nemůžete dělat nábory, kdy Vám přijde 50 žádostí, pozvete 20 a vyberete 10. Dnes je to tak, že chcete 10, přijde 8 CV, vyhovují 4 a na pohovor Vám dorazí 2. Pak musíte hlídat aby Vám nikdo neutekl, HR by proto měla sledovat chod firmy, kdo je nespokojený a proč a řešit to dříve než odejde. Ne vždy to je o penězích. Ale pokud HR sedí v kanclu a nekomunikuje s okolím, tak to nemůže fungovat.

Dnes asi 2/3 HR umí dělat jen tu administrativu, ale hunting a pak tu péči už ne.

No, dokud budou zaměstnavatelé v inzerátech na předním místě uvádět jako benefit pravidelnou výplatu ve stanoveném temínu, tak se nelze divit ničemu.

...nebo stravenky, příspěvek několik set korun na životní pojištění, atd. Lidi konečně začínají slyšet na peníze a vítězí firmy, které plat na rovinu uvádějí v inzerátech.

Před šesti lety jsem dal výpověď v Čechách vystřídal za rok čtyři zaměstnání a teď už pátým rokem dělám v Německu a jsem spokojený...

Přesně, jen nesedět a nenadávat, prostě si jít, za tím co chci a hlavně být spokojený.