„O tom, do jak vysoké soutěže se jako rozhodčí dostanete, nerozhodují vaše výkony a známky od delegátů, ale klientelismus - tedy známosti s vlivnými funkcionáři,“ odůvodňuje Trdla svůj odchod z řad sudích v kraji, kde dělá předsedu fotbalového svazu Miroslav Pelta. „Záleží na tom, s kým chodíte do hospody, komu jste koupili láhev kořalky nebo mu s něčím pomohli.“
Trdla s pískáním praštil, poněvadž už byl unavený ze systému „Něco za něco“, který ve fotbale funguje. Tvrdí, že už za dva tři roky pískání začal zjišťovat, do jaké džungle se dostal.
Podle něj si například někteří rozhodčí zamlouvají zápasy, v nichž jde o důležité body nebo ještě lépe o sestup a postup. Předpokládají, že za nimi funkcionáři klubů přijdou a nabídnou jim peníze, aby pískali pro ně.
„Nejsem hloupý ani hluchý a slepý, abych si nevšimnul, co se kolem mě dělo. Loni jsem se po dlouhém čekání dostal do krajského přeboru, ale kdybych nevzal práci školitele rozhodčích při přechodu na elektronické vyplňování zápisů. Nejspíš bych byl v A třídě dál,“ říká Trdla.
„Ale i v krajském přeboru jsem si říkal, co bude dál, když v kuloárech pořád slyšíte - Jestli chcete pískat divizi, musíte zaplatit funkcionářům, kteří řídí komisi rozhodčích, aby vás tam poslali,“ uvádí Trdla. „Ale zároveň se ví, že právě v divizi, která není tak sledovaná jako první nebo druhá liga, dostávají rozhodčí od klubů v důležitých utkáních takové úplatky, že se jim zaplacené peníze vrátí.“
V A třídě uvízl na pět let
Vyjádření Miroslava Pelty Předseda FAČR Miroslav Pelta "Jsem znepokojený tím, že se nám opakovaně objevují případy, kdy bývalí rozhodčí napadají svými vyjádřeními, bez jakýchkoliv podložených důkazů, fotbal jako celek. Domnívám se, že jsme za poslední dva roky udělali hned řadu opatření, která vedla k výraznému posunu a stabilizovala situaci okolo rozhodčích, především v nižších soutěžích. Vnímám, že i rozhodčí jsou lidé a mohou mít různé vnímaní situací, nicméně jednat mohu až na základě konkrétních faktů." |
Trdla se v dvaadvaceti letech prosadil do krajské A třídy, ale uvízl tam na dlouhých pět let.
„Známky od delegátů jsem měl dobré, žádný zápas jsem vysloveně nepokazil a neomlouval jsem se, když mě na nějaký delegovali. Do krajského přeboru ale postupovali rozhodčí s horším hodnocením nebo kluci, co u zkoušek propadali z fotbalových pravidel. Jiní měli odpískáno jen pár zápasů, ale pomohlo jim, že měli známé ve funkci nebo hráli fotbal na vysoké úrovni,“ upozorňuje Trdla.
„Teď se už známky delegátů pro rozhodčí ani nezveřejňují. Myslím, že kvůli tomu, aby do vyšších soutěží mohli postupovat rozhodčí, co sice nemají tak dobré hodnocení, ale o to lepší vztahy udržují s členy komise rozhodčích a bývalými rozhodčími.“
Trdlu zajímalo, proč zůstává v krajské A třídě tak dlouho. Dozvěděl se, že je jako rozhodčí málo vidět. „Nechápal jsem, protože rozhodčí by určitě neměl být na hřišti hlavní postavou,“ konstatuje Trdla.
„Pak mi došlo, že bych neměl být víc vidět na hřišti, ale tam, kde se rozhoduje o postupu rozhodčích do vyšších soutěží. Tedy mezi funkcionáři fotbalové asociace a mezi dlouholetými rozhodčími s velkou mocí. Ale nejsem stavěný na to, abych někomu podlézal nebo ho uplácel - ať už penězi nebo nějakými službami.“
Od kolegů ví o prodaných zápasech
Trdla ví z vyprávění kolegů o utkáních utkání, z jejichž průběhu vyplývalo, že se mužstva mezi sebou domluvila a jedno prodalo výhru druhému. „Když jsem několikrát mával na lajně jako asistent hlavního rozhodčího, poznal jsem, že píská pro jedno mužstvo,“ prohlašuje Trdla.
„Zažil jsem také, jak se kolegové rozhodčí před utkáním skoro až doprošovali, jestli by jim klub nedal peníze, aby mu v zápase pomohli. Některé oddíly jdou zase tak daleko, že rozhodčí po zápase hostí a zajišťují jim přespání ve městech, kde se utkání hrálo. Připadalo mi, jakoby pro některé funkcionáře bylo otázkou života a smrti, jestli se jejich kluby v soutěži udrží, nebo sestoupí. Když potřebují zápas ovlivnit, obracejí se na většinou na své známé rozhodčí s pověstí zkušených šíbrů.“
Trdla o svých zkušenostech promluvil, poněvadž si myslí, že mlčení o nekalých praktikách mezi rozhodčími a funkcionáři připravuje fotbal o zbytky důvěryhodnosti.
„Rozhodčím už dneska skoro nikdo nevěří, což na hřišti poznáte,“ podotýká. „Hráči jsou od prvního vašeho písknutí podráždění a agresivní. Jako rozhodčího mě diváci polili pivem nebo poplivali.
Kdybych měl fotbalisty vylučovat za všechny urážky, nedohrálo by se ani jedno utkání. Ale pamatuji si naštěstí i zápasy, kdy mi obě mužstva na konci poděkovala.“
Trdla netvrdí, že špatní jsou všichni fotbaloví funkcionáři a rozhodčí. „Ale ti opravdu poctiví to mají hodně těžké,“ uzavírá.
