Umění nemusíte chápat, do umění se stačí zamilovat! Napsaná věta je heslem nové prodejní galerie. Nese název Eli Gallery a zázemí našla v přízemí jednoho z domů projektovaných architektem Bořkem Šípkem. Sídlí v Hrazené ulici v sousedství restaurace Plaudit.
V prostorech se sice brány rozrazily již loni v září, ale vzhledem k tomu, že se nad světem v té době opět začala stahovat koronavirová mračna, za krátkou dobu musely opět zavřít.
Teď Žaneta Elisová, malířka a majitelka galerie, vyhlíží dobu, kdy výtvarná díla opět ukáže lidem. „Nejenom že jsem malířka, ale celý život mě baví umění a cokoliv s ním společného. Bez něj si svůj život nedokáži představit. Proto, když přišla nabídka na otevření galerie v tomto domě, řekla jsem si, že by nebylo od věci něco takového zkusit. Majitel je navíc taky velkým milovníkem umění,“ vypráví Elisová.
Konceptem galerie ovšem není ani tak předvádět její vlastní tvorbu, ale především zvát do Liberce aktuální prvotřídní umění z celého Česka nebo se zahraničním přesahem. „Chceme sem dostat současnou top třídu. To se nám částečně podařilo díky výstavě Davida Kolovratníka či Kláry Sedlo. Bohužel jejich díla zatím nikdo neměl příliš šanci u nás vidět naživo,“ dodává Elisová.
Chtějí, aby se lidé před obrazy nestyděli
Kromě zmíněných autorů zaujme v galerii i řada dalších obrazů a objektů, z nichž některé jsou interaktivní. Eli Gallery ukazuje například dílo Petera Herela Raabensteina ve spolupráci s J4 – stůl se šachovnicí a dvěma židlemi a s netradičně vyrobenými figurkami. K setu je přiložená unikátní kniha, ve které autor za jedenáct let shromáždil reprodukce obrazů z let 1100-1900, na nichž ústřední roli hrají právě šachy.
Liberecká rodačka Žaneta Elisová hledá autory pro svoji galerii například tak, že objíždí ateliéry po celé zemi anebo nachází inspiraci v knihách.
„Chceme, aby lidé věděli, že existuje i nějaké jiné umění, které si mohou koupit do bytu, a ne jenom to z IKEA. Takováto menší prodejní galerie mi ve městě strašně chyběla. Je tu sice úžasná Oblastní galerie, ale ta je moc velká a obraz z ní si jen tak domů neodnesete. Bohužel trochu cítím, že se lidé bojí chodit do galerií, protože si myslí, že výtvarnému umění nerozumí. Ale to přeci není důležité. Hlavní je přijít a nasát atmosféru,“ zamýšlí se malířka a galeristka v jedné osobě.
O zlomení určitého stereotypu hovoří i její kolegyně Pamela Hrabáková, která jí s provozem galerie organizačně pomáhá. „Chceme lidi zbavit ostychu před výtvarným uměním. Jsme naučení chodit do kina, divadla, umíme už i přijít na nejrůznější debaty, třeba u Fryče, takže si myslím, že by se lidé mohli naučit chodit i do menších galerií. Ani nejde o to koupit si obraz, ale spíše si popovídat, diskutovat,“ říká Hrabáková.
Eli Gallery by chtěla v budoucnu pořádat kromě výstav a jejich vernisáží také třeba různé kurzy a workshopy nebo komentované prohlídky či degustace jídel a nápojů.
„V současnosti přemýšlíme alespoň o nějaké naši virtuální prezentaci a zřejmě prodloužíme momentální výstavy. Když omezení trochu povolí, zkusíme udělat komentované prohlídky s omezeným počtem účastníků. Špatně se ale v této době plánuje,“ uzavírá Pamela Hrabáková.
