Záhy tomu bude také dvě stě šedesát roků, co Laudon Rynoltice navštívil. V březnu 1757 strávil v Rynolticích tři dny v roubené chalupě číslo tři, jejímž majitelem byl bohatý sedlák Daniel Bürger.
„Jeho návštěvu připomíná pamětní deska umístěná na patrovém roubeném domě stojícím na jižní straně návsi. Podle pověsti právě tady vznikla známá písnička o generálu Laudonovi s bílou čepicí,“ říká lužickohorský patriot Jiří Kühn.
Nebylo to jediné generalissimovo přespání na severu Čech. O rok později, ze 7. na 8. května 1776, Laudon spolu s rakouským císařem Josefem II. přenocovali na zámku v Lomnici nad Popelkou.
Jen málokteré jméno vojevůdce je přitom tak známé jako Ernst Gideon von Laudon. Pocházel ze šlechtické, nepříliš majetné skotské rodiny. Přestože to byl typický žoldák, který sloužil i ruskému carovi a své služby svého času údajně dokonce nabídl i Prusům, po několika vítězných bitvách se stal symbolem rakouské armády a pomohl jí ke slávě.
Marie Terezie odměnila Laudona hodností polního podmaršálka, velkokřížem řádu Marie Terezie a baronským titulem. Po smrti císaře Josefa II. mu jeho nástupce, císař Leopold II., dokonce udělil hodnost vrchního velitele habsburské branné moci.
„Hodností generalissima se v Rakousku mohli pyšnit jen tři lidé. On, Valdštejn a Evžen Savojský,“ uvedl historik Petr Pálka.
Z tohoto postavení se však Laudon dlouho netěšil. O rok později v roce 1790 náhle zemřel v Novém Jičíně. Ještě několik dní před svou smrtí se však stal kmotrem novorozeného syna hostinského, u kterého byl ubytovaný. Díky tomu se v tamní matrice zachoval jeho poslední podpis.
Poslední slova, jež pronesl, když ho chtěl jeden z přítomných povzbudit, dle dochovaných pramenů byla: Ach, nemějte mě za takového slabocha a nedělejte ze mne prosťáčka. Po smrti byl pohřben v sarkofágu umístěném v parku zámku Hadersdorf u Vídně.
Kromě písně se Laudonovo jméno objevuje i v kletbě. Údajně s ní poprvé přišli vyděšení Prusové - Himl Laudón!
