„Dva roky se připravujeme na závody FCC. Je to vyvrcholení celé sezony, ten nejlepší závod. Rozhoduje se, kdo je nejlepší na světě,“ říká jednadvacetiletý Pipiš.
Od pondělí budou oba profesionální hasiči zdolávat překážkovou dráhu, která čítá třípatrovou věž, běh s těžkými hadicemi, tahání závaží na laně nebo stříkání proudem vody na terč. „Dráha má za úkol napodobovat situace, se kterými se potýkají hasiči při skutečném zásahu,“ přibližuje Pipiš.
Cíl: zapsat se do síně slávy
Cílem české výpravy je pokořit hranici jedné minuty a čtyřiceti sekund. „Je to hranice pro uvedení do klubu Lion’s Den, což je taková síň slávy. Závodník ji ale musí zaběhnout v Americe. Když se mu to podaří na oficiálně pořádaných závodech, začne houkat siréna, přijde k němu moderátor, dá mu pamětní placku a přivítá ho jako nového člena elity,“ popisuje slavnostní rituál Pipiš.
Jan Pipiš (vlevo) a Miroslav Michlovský letí do USA uspět v extrémním hasičském sportu.
„Příští rok pak závodník dostane unikátní sportovní bundu s nášivkou. Nešijou jich dopředu víc, aby se nestalo, že je někdo sebere a pak prodá. Bundy jsou přesně na počet lidí, kteří se stali členy klubu Lion’s Den,“ upřesňuje.
Pipišovi se magickou hranici podařilo v uplynulé sezoně zdolat hned několikrát. Jeho kolega se k ní těsně přiblížil. Věří však, že ve Spojených státech se mu zadaří.
„Kluci z Ameriky, co už to tam znají a jezdí závodit do Evropy, říkají, že je tamější dráha rychlejší,“ doufá Michlovský a vysvětluje proč: „Překážky jsou maličko jiné. Kdyby byly úplně stejné, musel by každý pořadatel platit obrovské peníze za licenci. Stačí ale překážku udělat o milimetr širší nebo užší a už nepodléhá licenci.“ Jedním z příkladů je věž - ta je v Americe z jednoho kusu, a je tedy stabilnější než věž montovaná z více dílů v Evropě.
Úspěch může zhatit déšť
Ve světové konkurenci se čeští zástupci chtějí blýsknout nejenom výkony, ale i vzhledem. Každý účastník mistrovství světa totiž může závodit v libovolné výstroji. Oblečení však musí splňovat požární normy. Pipiš s Michlovským proto sáhli po výrazné barevné kombinaci.
„Máme bílou přilbu, žlutočervené obleky a černožluté boty. Jsou to naše týmové barvy,“ popisuje Pipiš. Přesto se podle něj najdou i odvážnější jedinci. „Přilba není přesně určená, a tak může být i historická. Podmínkou je, že při výrobě musela splňovat podmínky pro ohňový zásah. Proto na závodech vídáme i hasiče, kteří mají kovové přilby s bodcem. Ony jsou třeba těžší, ale mají k nim vztah.“
A čeho se čeští reprezentanti nejvíce obávají? „Doufám, že nebude pršet. Pak by ty časy mohly být dost krásné. Člověk do toho dá úplně všechno, protože tam je to buď, a nebo,“ zakončuje Pipiš.
