Areál na dohled královského hradu Bezděz smáčel po celý pátek hustý déšť. „Cením lidi, co přišli v tomhle počasí,“ obdivoval příchozí rapper Vladimir 518, jeden z největších taháků pátečního programu. Jeho slova doletěla i k Lucii Čejpové a Ondřeji Pomeislovi, kteří na dvoudenní festival dorazili z Liberce.
Nemá cenu rozdělávat stan
„V tomhle počasí vůbec nemá cenu rozdělávat stan. Jsme tu až do neděle, ale přespíme v autě, i když jsme ve VIP kempu,“ svěřil se Pomeisl, který se nejvíc těšil na Rybičky 48. A dočkal se, pop-punková kapela z Kutné Hory rozproudila dav krátce před půlnocí.
Publikum jí už předtím rozvlnili Olympici, nestárnoucí legenda, se kterou si hity jako Bon soir mademoiselle Paris, Snad jsem to zavinil já nebo Okno mé lásky zpíval snad každý. První den festivalu pak zakončovali slovenští Horkýže Slíže.
„To jsem za dvacet let nezažil“
V sobotu už páteční „anglické počasí“ připomínalo jen všudypřítomné bahno a mokrá tráva. Oblačnost se zvedla a pozorný návštěvník mohl spatřit i záblesky modré oblohy.
Přesto někteří interpreti nechtěli nic podcenit a nasadili si kulicha. Jako například Kryštof Michal z Portless, který naopak jednu z fanynek tak rozžhavil, že si odložila a na pódium hodila rudou podprsenku.
„To jsem za dvacet let, co hraju, nezažil,“ neskrýval dojetí frontman kapely.
Do zimní čepice skryl svou hlavu i Matěj Homola z Wohnoutů.
Tomu sice nikdo nic na pódium nevrhl, všichni s ním ale zpívali hity jako Rayda, Gastrosexuál nebo Svaz českých bohémů.
Blýskání hvězd
Nad areálem se stmívalo, když přišel čas na největší osobnost festivalu - Richarda Müllera. On sám se však, jak prozradil v zákulisí minuty před koncertem, za hvězdu nepovažuje.
„Hvězdy jsou na nebi. Občas je vidíme, občas ne,“ zafilozofoval si, než předstoupil před publikum. Když pak po hitech jako Nina Ricci nebo Nebude to ľahké začal zpívat Měsíc je jak Zlatá bula sicilská z vypalovačky Srdce jako kníže Rohan, nad areálem se skutečně zaleskl jasný měsíc.
A blýskalo se i při následném koncertu metalového Arakainu, kterému ale veškerou pozornost urvala hostující Lucie Bílá. Na pódium vlétla jako kometa, mezi písničkami bavila svojí roztržitostí, ale ve zpěvu si byla jistá. Na závěr přidala svůj devadesátkový hit Láska je láska, což jen potvrdilo, že jí žádný žánr není cizí a nebojí se je ani kombinovat.
Pochvala pro kastelána
A kombinovat žánry se už vůbec nebojí Tomáš Klus. Na pódiu, které hlídali dva plyšoví bílí tygři a z plakátu střežil Václav Havel, zpíval, rapoval nebo tančil. Při písni Pánu Bohu do oken dokonce skočil k fanouškům, objímal se s nimi, mával jim mikrofonem před ústy a vybízel je ke zpěvu.
Bylo až s podivem, kolik měl energie, neboť ještě před koncertem vystoupal až k Bezdězu. A zdejší zříceninu si vysoce pochvaloval.
„Pan kastelán byl strašně hodný a pomohl mi s překvapením pro strýce. Bylo to celé takové milé. Celá parta kolem pana kastelána je příjemná,“ svěřil se v zákulisí Klus. A přidal i gastronomický tip: „Dole je výborná restaurace, strašně dobře tam vařej. A je jenom venkovní,“ poznamenal.
