„S manželkou Drahuškou jsme na ní pracovali celých šest let,“ říká Trojan, bývalý biatlonový závodník, trenér i funkcionář. Knihu začal psát v roce 2008 jako penzista. Základem pro ni se mu stalo deset krabic po banánech, uložených doma na chalupě a napěchovaných archivními materiály.
Dílo končí triumfem českých reprezentantů na zimní olympiádě v Soči, odkud si přivezli tři stříbrné a dvě bronzové medaile. Trojan nestaví knihu pouze na Soukalové, Vítkové, Moravcovi, Soukupovi nebo Šlesingrovi.
Okořenil ji například vzpomínkou Karla Dvořáka na zimní olympiádu ve Svatém Mořici, kde biatlon patřil mezi ukázkové sporty.
„Start závodu byl u horní stanice lanové dráhy na vrchu Corviglia ve výšce 2486 metrů. Jeli jsme ve vojenských uniformách s opaskem a sumkami a zátěží deset kilogramů na jednoho člena hlídky kromě velitele. Ten měl jen pistoli,“ popisuje závod Dvořák. „ Kromě armádní pušky jsme tak museli nést i batoh se zátěží, což znamenalo mít dva řemeny přes každé rameno. Hned po startu se jelo šest kilometrů do kopce až do horského sedla St. Julier ve výšce téměř 3000 metrů. Asi po dvou kilometrech na mě přišla krize z nedostatku kyslíku.“
Fanoušek současného biatlonu nejspíš zalomí rukama - co jsou několik set metrů dlouhá prudká stoupání při současných závodech Světového poháru proti brutálním tratím v biatlonovém dávnověku?!
Vždyť sjezd ze St. Julier měřil v roce 1948 deset kilometrů. Českoslovenští sportsmami tenkrát navíc promazali, a tak i na cestě z kopce dolů se museli odrážet hůlkami jak o závod.
Trojanova kniha nabízí nejen strhující historky, ale i klasické historické texty a výsledky významných závodů. Obsahuje rovněž kolem 400 fotografií. Nejstarší pocházejí z první světové války.
Sehnat historické snímky nebylo snadné
Trojanovým dalo hodně zabrat obstarávání historických snímků a správných popisků k nim. „Bylo opravdu těžké zjistit jména všech, co na fotografiích byli,“ dodává Drahoslava Trojanová. „Strávili jsme kvůli tomu čtrnáct dní na Slovensku, odkud je řada bývalých biatlonových reprezentantů.“
Trojan vystudoval strojní průmyslovku v Jablonci nad Nisou a pracoval v Autobrzdách Jilemnice. Má mnohem blíž k technice než k literatuře.
„Bez manželky Drahušky bych knížku o biatlonu nikdy nedal dohromady,“ upozorňuje. „Říkala mně, tahle to přece nemůže být, musíš to přepsat.“
Kniha se stala populární. „Jsem ráda, že jsem ji vydala,“ konstatuje Helena Rezková, majitelka nakladatelství Regiona. „Práce s Josefem Trojanem byla ohromně zajímavá. Letos se kniha o biatlonu prodává lépe než loni. Zdá se, že mezi biatlonisty a jejich fanoušky si získává jméno a respekt.“
Podle Trojana si někteří bývalí reprezentanti koupili dokonce několik knih. „Darovali je svým dětem nebo už dokonce vnoučatům,“ podotýká Trojan. „Knihu jsem věnoval zesnulému Václavu Fiřtíkovi, díky jemuž se český biatlon dostal tak vysoko. On i biatlonový svaz nám s vydáním knihy velmi pomohli.“
Trojan by rád vytvořil o biatlonu ještě jednu knihu, ale už jenom z let 2014 až 2018. Čeká, zda-li o ni biatlonový svaz projeví zájem. Jméno tam nemá špatné.
„Je dobře, že někdo český biatlon konečně zmapoval od začátku do konce,“ uvedl předseda biatlonového svazu Jiří Hamza před necelými dvěma lety při křtu Trojanovy úctyhodné prvotiny. „Byla by škoda zapomenout na současné i minulé úspěchy.“
