Nová biatlonová střelnice, asfaltové dráhy pro lyžaře a bruslaře, osvětlení i chodníky pro pěší. Tak by mělo už brzy vypadat známé jilemnické sportoviště, které už dlouhá léta chátralo.
„Jilemnice bude mít konečně areál hodný její pověsti sportovního města,“ říká jilemnický radní Aleš Vaněk, který má projekt na starosti.
„O Jilemnici se pořád říká, že je kolébka lyžování, ale za poslední desítky let jsme pro to nic neudělali. A jen z tradice se žít nedá,“ dodává bývalý předseda lyžařského svazu a elitní běžec na lyžích.
Původně jste měli areál otvírat už letos na podzim. Proč se to nepovedlo?
Na jaře jsme vypsali výběrové řízení a zvolili jsme cenovou hranici do 50 milionů. Přihlásili se nám čtyři zájemci, ale všichni byli bohužel dražší. Před prázdninami jsme proto museli vypsat nové výběrové řízení s limitem nad 50 milionů, v září se otvíraly obálky a na konci října jsme vyhlásili vítěze. Areál bychom měli otvírat na podzim příštího roku.
Kolik bude stát a kdo to zaplatí?
Konečná cena je zhruba 63 milionů. Financování je připravené tak, že 20 milionů poskytne město Jilemnice ze svého rozpočtu, žádost o stejnou částku jsme poslali na ministerstvo školství a 15 milionů by měl přispět kraj. Hodně nám pomáhá i biatlonový svaz, který si vzal náš areál jako dotační prioritu.
Jak bude biatlonový areál vypadat?
Je pravda, že součástí bude biatlonová střelnice s dvaceti stavy, ale nedá se říct, že půjde o biatlonový areál. Vzniknou tam necelé tři kilometry asfaltových drah, které budou osvětlené. Postaví se chodníky pro pěší, přibude parkoviště a obslužný objekt, který bude z jedné třetiny sloužit veřejnosti. Lidé se tam můžou převléknout, nechat batůžky nebo se umýt.
Kdo všechno bude moci sportoviště využívat?
Měla by tam sportovat hlavně veřejnost z Jilemnice a širokého okolí a dále mládež, která dosud jezdí na inline bruslích a kolečkových lyžích po veřejných komunikacích. Na valné hromadě lyžařů mi trenéři mládeže říkali: „Proboha, už ať tady máme ten areál. Nedovedete si představit, jak je to šílené, když máte se čtyřiceti dětmi jezdit na kolečkových lyžích na normální silnici.“ Měli by tu sportovat i studenti středních škol. A až v poslední řadě to bude určeno pro vrcholové sportovce. Půjde hlavně o letní areál, protože tam bohužel nedostaneme vodu pro výrobu technického sněhu.
Jaké místo bude mít nová Hraběnka v českém biatlonu, který se i díky jilemnickým závodníkům v posledních letech dostal na výsluní?
Biatlonový svaz chce mít silná centra. Zatím je má v Novém Městě na Moravě, v Jablonci a Letohradu. Dalším přirozeným místem jsou Krkonoše - a v Jilemnici máme silný biatlonový oddíl, ze kterého vzešli dnešní reprezentanti Veronika Vítková a Jaroslav Soukup nebo reprezentační trenér Zdeněk Vítek. Pocházejí odsud medailisté z olympiády i mistrovství světa. Ale nemusíme se upínat na jen biatlon, i když je to dneska jasně nejsilnější zimní sport. Na jilemnickém gymnáziu studoval třeba i olympijský medailista ve skoku na lyžích Tomáš Goder. Víte, co je největší paradox?
Povídejte.
V Jilemnici byly v roce 1974 založeny jedny z prvních sportovních tříd v tehdejším Československu. O dva roky později se tady otvírala tenkrát jediná kolečková dráha v republice. Byli jsme na absolutní špičce. Od té doby se tu udělaly jen malé kosmetické úpravy, ale investice žádná. Začali jsme zaostávat. O Jilemnici se pořád říká, že je kolébka lyžování, ale za poslední desítky let jsme pro to nic neudělali. A jen z tradice se žít nedá. Jsem jilemnický patriot a byl bych nerad, aby ten areál postavil někdo o 20 kilometrů dál a všichni od nás se tam začali stěhovat.
Mimochodem, jak funguje dnešní Hraběnka?
Je tam stará kolečková dráha prorostlá trávou. Dobře slouží pro maminky s kočárky, které nemusí chodit po hlíně. Ale na trénink to není. Mimo areál se nachází zchátralá střelnice, kde vyrostly dnešní biatlonové hvězdy, ale není k ní pořádný přístup a rekonstrukce by byla nákladnější než stavba nové.
Počítáte i s pořádáním velkých sportovních akcí?
Ne. Co se týče biatlonu, můžou se tu konat jen národní soutěže, žádný Světový pohár. Bude to areál, který dobře zapadne do okolní krajiny, nic megalomanského, i když peněz to stojí hodně.
