Zatím se tak může věnovat svému druhému podnikání. Z Ugandy dováží kávu a pomáhá tím ohroženým horským gorilám. „Vedle kávy je to jeden z největších taháků, které Uganda nabízí. Tato zvířata jsou naprosto úžasná. Jejich situace ale stále není dobrá,“ říká Šesták.
Jak Hrady CZ přežily rok 2020?
Hrady CZ přežily rok 2020 na nuceném odpočinku. Vzhledem k tomu, že se jedná o masovou akci pro desetitisíce lidí, tak jsme je s ohledem na vládní opatření nemohli uspořádat. Měli jsme úvahy o zmenšené verzi, ale zaplaťpánbůh jsme se na poslední chvíli rozhodli ani to nedělat. Situace na začátku léta byla velmi nejasná a pořadatelé, kteří se do něčeho takového pustili, pak splakali nad výdělkem, jako například Colours of Ostrava a další.
Dostali jste od státu nějaké kompenzace? Na začátku pandemie jste po nich volal. Dokonce jste spoluzaložil iniciativu Na rok zavřeno.
Celá iniciativa Na rok zavřeno se snažila pojmenovat celou šíři problému, tedy nejen finanční záležitosti. Ty jsou ale samozřejmě velmi důležité. Řekněme, že se řada věcí vyřešila. Bohužel velká část z nich se vyřešila spíš sama a tím, jak šel čas, než že by pro to stát něco zásadního udělal. Co se týče finančních kompenzací, tak je situace z našeho hlediska nepříliš uspokojivá.
Ministerstvo kultury od celého ohromného sektoru soukromého podnikání v oblasti kultury dalo ruce pryč. Ministr Zaorálek dokola vypráví, kterak on je ministrem takové té vážné neziskové nekomerční dotované kultury a s tím ostatním nemá nic společného. Neráčil si ani přečíst kompetenční zákon, jehož pasáž ohledně ministerstva kultury má asi tak tři řádky a na té poslední se píše, že má v kompetenci výrobu a obchod v oblasti kultury. Ministerstvo kultury tak pro nás neudělalo vůbec nic.
Přišla pomoc odjinud?
Potom přišel ministr průmyslu a obchodu a zároveň dopravy Karel Havlíček, který nějakým způsobem dofinalizoval program COVID – Kultura 1 a následně COVID – Kultura 2. Z prvního programu, který měl zahrnovat kompenzace části vynaložených nákladů z jara, jsme nějaké peníze obdrželi někde kolem Mikuláše. Žádost v rámci druhého programu již byla o chlup rychlejší a dostali jsme se k nějakým prostředkům předminulý týden. Tedy po čtvrt roce od vyhlášení. Nemůžu říct, že by stát nedělal nic, něco se nakonec rozběhlo. Ale to tempo je neskutečně pomalé a pro menší firmy, které neměly finanční rezervy, tak může být likvidační.
Rok zavřeno, aspoň pro velké akce, opravdu bylo. Teď už je ale nový rok. Jak to zatím, aspoň z vašeho pohledu, vypadá?
Aktuální vývoj pandemie dobrý není. Přístup příslušných státních institucí mi nějaký smysl, byť s výhradami, dával do léta. V tom, co se děje od podzimu, skutečně mnoho logiky není. Nevidím tam žádný plán, přijde mi, že je to chaotické reagování na konkrétní vzniklé jednotlivé situace. Pro nás jako producenty kulturních akcí s větší diváckou návštěvností, které nevznikají ze dne na den, to postrádá vizi. Potřebujeme vědět, co za jakých okolností můžeme uspořádat. Pokud takovou informaci nemáme, tak se samozřejmě akce plánují velmi složitě.
Přesto pořád doufáte, že se šňůra festivalů uskuteční?
Pracujeme s různými variantami festivalů, a to od té nejvíc optimistické, tedy že bude moci přijít neomezené množství lidí, po nějaké sektorové řešení, řekněme pro pár tisíc lidí. Ale věříme, že se vše podaří do léta vyřešit a festivaly budou moci proběhnout.
Takže se nedá říct, že máte pohodu?
Práce s tím mám třikrát čtyřikrát tolik, a to s nejistým výsledkem. Ale věříme, že se díky očkování situace do léta vyřeší.
Jak jsou na tom kapely?
Pro muzikanty je situace dost tristní. Hudební scéna je v dnešní době nastavená tak, že výnosy z hudebních nosičů jsou naprosto marginální a dominantní složku tvoří příjmy z živého hraní, které však v loňském roce byly v řádu procent, maximálně desítek procent standardního stavu. Pro většinu z nich je ekonomická situace velmi špatná.
Odbočme od věštění z křišťálové koule a pojďme se podívat na jinou vaši podnikatelskou aktivitu, které jste se během pandemie mohl věnovat více než pořádání Hradů. Vy podnikáte s kávou, a to pod značkou Mountain Gorilla Coffee. Jak jste se k tomu dostal?
Rád cestuji do vzdálenějších zemí. Během svých aktivit spojených s hudbou jsem poměrně pravidelně chodil kupovat reklamu do jednoho rádia, kde jsem poznal člověka, který byl na tom se zájmem o cestování podobně jako já. Často jsme si povídali o Africe a on mi jednou říkal, že byl v Ugandě fotit zvířata. Objevil tam skvělou kávu, kterou se nikdo moc nezabývá, a že bychom ji sem mohli dovážet. Vzal jsem nějaké peníze, pořídili jsme letenky, letěli se tam podívat a koupili první tunu kafe. Takto jsme to před více než čtyřmi lety rozběhli. Kolega však bohužel letos na jaře zemřel.
Michal Šesták posílá část peněz z obratu firmy zpátky do Ugandy pro veterináře z organizace Gorilla Doctors.
Název souvisí s gorilami. To asi není náhoda, že?
Určitě to náhoda není. A nejde jen o obyčejné gorily, ale o horské gorily. Je jich posledních zhruba tisícovka jedinců na světě. Žijí v jediné oblasti na hranicích Ugandy, Konga a Rwandy. Vedle kávy je to jeden z největších taháků, které Uganda nabízí. Tato zvířata jsou naprosto úžasná. Jejich situace ale není úplně ideální. Dlouho jim hrozilo vyhynutí. Zavázali jsme se, že jedno procento obratu naší firmy ročně posíláme zpátky do Ugandy organizaci Gorilla Doctors, což jsou veterináři, kteří se o horské gorily na místě starají.
Jaká hrozí gorilám nebezpečí?
Těch důvodů je celá řada. V oblasti, kde se vyskytují, žije spousta velmi chudých lidí, také tam probíhala válka a přes oblast putovaly statisíce uprchlíků. Pro hladového chudého člověka je gorila zdrojem obživy, čili byly lovené na jídlo a také pro trofeje. V 80. letech jim skutečně hrozilo vyhynutí.
Už je tam bezpečněji? Ať pro gorily, tak pro cestovatele.
Ugandu jsem navštívil asi šestkrát a je to nádherná země, která je na africké podmínky celkem spořádaná a bezpečná. Na druhou stranu je hned vedle Demokratická republika Kongo. Tam je situace diametrálně odlišná a já bych tam upřímně řečeno nechtěl cestovat, protože tam si člověk nemůže být jistý vůbec ničím. Ale Uganda je fajn jak z hlediska obchodu, tak pro turistický ruch. Pokud se tam něco politicky nezvrtne, tak má velký potenciál růstu. Samozřejmě s přihlédnutím ke specifickým podmínkám Afriky.
Spustili jste i projekt s názvem Go za gorilou. Co to je?
Šlo o soutěž pro naše zákazníky. Spočívala v tom, že se měli vyfotit ve vtipné nebo zajímavé situaci s naší kávou nebo čokoládou a ostatní pro ně hlasovali. Vítěz pak získal jako hlavní cenu cestu za gorilami do Ugandy. Tato část skončila v prosinci a vyhrál shodou okolností ošetřovatel goril z pražské zoo. Je to odborník, takže mu to jistě udělalo radost. Druhá část je samotná cesta, což se teď kvůli covidu poněkud zkomplikovalo.
Od koho kávu odebíráte?
V oblasti, kde kávu nakupujeme, jsou stovky, možná tisíce malých rodinných farem, kde farmáři pěstují ročně každý kolem tuny kávy. Spojují se do družstev, která od nich kávu vykupují, a my potom nakupujeme od nich.
V kávě je asi větší potenciál než v pořádání nejistých festivalů. Přesto chcete v Hradech pokračovat?
Jako by mě loni v lednu nenapadlo, že nebude možné realizovat festivaly, tak se může stát cokoliv jiného i v oblasti kávy. Takové úvahy tedy nemám. Na druhou stranu tím, že letos festivaly nebyly, jsem měl víc času na práci s kávou a myslím, že se v této oblasti otvírají docela zajímavé perspektivy. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.
Pořádání festivalů a dovážení kávy, to jsou dvě různá odvětví. Nebo mají něco společného?
V zásadě mají. Je to o organizaci práce, komunikaci s lidmi. Ostatně káva na festivaly taky patří a je jejich neodmyslitelnou součástí. Myslím, že to jsou věci, které se prolínají.
